Hlavní obsah
Psychologie

Jak ovládnout vlastní sny? Lucidní snění lze vyvolat hned několika způsoby

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: pixabay.com
13. 1. 6:00

Lucidní neboli vědomé snění nám dává téměř neomezenou kontrolu nad tím, co se během spánku děje v našich snech. Může k němu dojít přirozeně, ale existují i metody, které nám pomohou probudit se ve snu a prožít si tuto zkušenost na vlastní kůži.

Článek

Na začátek je třeba předeslat, že lucidní snění je velice individuální, a to samé platí i pro způsoby jeho navozování. Žádná z uvedených metod tak nemusí fungovat úplně vždy a pro každého. Právě ty metody, které budou následovat, jsou ovšem doporučované vůbec nejčastěji. O samotném lucidním snění, jeho příčinách, využití a dalších zajímavostech si můžete přečíst více v článku níže.

Sepisování snového deníku

Tou vůbec nejzákladnější metodou, která může podporovat tvoření lucidních snů, je pravidelné zapisování snů do takzvaného snového deníku. Jak by ale měl takový deník v praxi vypadat a kdy by se do něj mělo zapisovat?

Aby mohl snový deník fungovat efektivně, zápisy by měly probíhat nejlépe okamžitě po probuzení, kdy má člověk svůj noční sen stále čerstvě v paměti. Důležité ale není přesně popsat průběh celého snu, ale spíše jeho klíčové body. Nejefektivnější je rozdělit si snový deník na několik sekcí, čím více jich je, tím lépe. Může se jednat například o místo, kde se sen odehrával, společně s jeho atmosférou a počasím, nebo postavy, které hrály ve snu nějakou roli. Důležité také mohou být emoce pociťované během snu i těsně po probuzení. Do snového deníku by se měly zaznamenávat i různé symboly a abstraktní znamení, protože mohou hrát v lidském podvědomí velkou roli.

Snový deník sice sám o sobě pomáhá zlepšovat paměť na sny, ale pokud i přesto představuje vzpomínání na noční prožitky problém, existují procedury, které mohou pomoci. Před spaním lze například vyzkoušet nerušenou meditaci, v ideálním případě dlouhou alespoň dvacet minut. Především by se ale, pokud je to jen trochu možné, nemělo vstávat příliš rychle nebo prudce, ale naopak by si měl probuzený dát na čas, aby svůj mozek hned nezahltil novými myšlenkami.

Není problém, když se zápis občas vynechá nebo se na něj zapomene, ale čím jsou zápisy kompletnější, tím lépe se dá se sny následně pracovat.

Hledání vzorců ve snech

Jakmile je snový deník plný pravidelných a detailních zápisů, je možné ho použít k vyvolávání lucidních snů. Už jen samotný fakt, že si člověk své sny bez problému pamatuje a vybavuje, mu lucidní snění může usnadnit, ale důležité je především hledání vzorců, neboli opakujících se témat, faktů nebo událostí, které sny prostupují pravidelně. Větší obeznámenost s vlastními sny značně zvyšuje šanci, že si spící člověk dokáže své snění uvědomit.

Snový deník není jen jedním ze způsobů, jakým se podporují lucidní sny, ale může mít i další benefity. Mimo jiné má potenciál snižovat stres, podporovat kreativitu a tvořivé myšlení a především zlepšovat celkovou paměť člověka.

Snový deník se k vyvolávání lucidních snů ve většině případů nepoužívá samostatně, ale bývá kombinován s dále zmíněnými metodami a hraje při lucidním snění podstatnou roli.

Testy reality

Tou vůbec nejzákladnější metodou pro tvoření lucidních snů je provádění takzvaných testů reality (z anglického „reality checks“). Testy reality fungují na jednoduchém principu. Jedinec si nejdříve musí zvyknout na to, že se několikrát denně, většinou se uvádí pětkrát až desetkrát, sám sebe zeptá, jestli je právě ve snu a nebo je vzhůru. Bezprostředně po této otázce musí proběhnout samotný test reality, neboli nějaká krátká činnost, která bude mít ve snu jiný výsledek, než při bdělosti.

Nejčastějším takovým testem je kontrola textu. Ve snu se totiž může jakýkoliv text při opakovaných pohledech různě měnit, na rozdíl od reality. Pokud tedy tento test člověk ze zvyku provede ve snu a zjistí, že se text změnil, test reality selhal a sen se stane lucidním. Bariéru mezi skutečností a snem prolamují i ostatní druhy těchto testů podobným způsobem.

Dalším ze základních testů reality je kontrola času na hodinkách. Ve snu totiž ukazovaný čas málokdy zůstává příliš dlouho stejný. Řada dalších testů reality je pak spojena s dlaněmi. Jeden z nich spočívá v tom, že jedinec silně zatlačí ukazováčkem jedné ruky do dlaně druhé ruky. Pokud se jedná o sen, prst projde skrz dlaň. Za test reality lze ale pokládat i jen prostou kontrolu, zda dlaně vypadají tak, jak by měli. Ve snu mohou být prsty často jinak dlouhé, rozmazané a tak podobně. Efektivní může být také test reality spojený s dýcháním. Jedinec si prsty stiskne nos a pokud i tak dokáže stále dýchat, ne ústy, ale právě nosem, pak se nachází ve snu.

Metoda testování reality tedy v praxi po určité době způsobí, že si člověk navykne provádět jeden z výše uvedených testů tak pravidelně, že si na něj vzpomene i během snu a díky tomu rozezná, že se jedná o sen.

Metoda MILD

Metoda MILD (zkratka z anglického Mnemonic Induction of Lucid Dreams) byla vytvořena Stephenem LaBergem v roce 1980. Jedná se o jednu z prvních metod, která je založená na vědeckých průzkumech.

Při používání této metody jedinec sám sebe přesvědčí, že si dnes svůj sen bude pamatovat a bude si vědom svého snění. Konkrétně si tedy člověk předtím, než jde v noci spát, musí vybavit některý ze svých nedávných snů. Následně je potřeba v něm identifikovat nějaký znak, symbol nebo zkrátka cokoliv zvláštního a výrazného. Poslední krok je pak představit si návrat do onoho snu a v podstatě sám sobě říct, že v noci právě tento sen proběhne a že bude lucidní. V duchu by si to měl člověk ještě nějakou dobu opakovat, aby se ta myšlenka dostala do jeho podvědomí. Po usnutí pak bude sen lucidní s větší pravděpodobností, než bez použití této techniky.

Metoda WBTB

Metoda WBTB (z anglického Wake Back To Bed) má poněkud odlišný průběh. Jedinec jde spát tak, jako obvykle, ale nastaví si budík na zhruba šest hodin po usnutí. Tou dobou by se běžně nacházel ve spánkové fázi REM, kdy k lucidním snům dochází nejvíce. Po probuzení budíkem je potřeba vstát z postele a alespoň na dvacet minut se věnovat nějaké činnosti. Po uběhnutí tohoto času může jít člověk znovu spát a jakmile se mu podaří usnout, jeho mozek vstoupí do fáze REM mnohem rychleji, což může způsobit jak přítomnost několika snů za sebou, tak právě sny lucidní. K procesu podobnému metodě WBTB někdy dochází i nechtěně, například pokud člověka náhle vzbudí plačící dítě.

Jde o to nechat své tělo usnout, ale udržet svou mysl vzhůru.
Stephen LaBerge (překlad autora)

Předpokladem pro správné fungování všech zmíněných metod je především správná spánková hygiena. To znamená usínání i vstávání pravidelně ve stejnou hodinu, spánek dlouhý ideálně sedm až devět hodin, ale také například příjemná teplota v místnosti a nepřítomnost rušivých zvuků v okolí.

Tématu lucidního snění se rozsáhle věnuje americký psycholog Stephen LaBerge, jehož poznatky především z knihy Lucidní snění byly hlavní inspirací a zdrojem pro text výše, a jeho díla jsou ideálním počátečním bodem pro každého, kdo se chce o lucidním snění a jeho zákonitostech dozvědět o něco více.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz