Článek
Dusná letní atmosféra úzkých uliček, které co chvíli přecházejí v mosty i můstky, překlenující vodní živel, krocený soustavou kanálů všech velikostí. Vzduchem nesoucí se směsice zvláštních pachů, v níž nos může rozpoznat vůni květin i cizokrajných pokrmů, charakteristický pach marihuany a v parném létě také nepříjemný zápach odpadu.
Když člověk prochází městem a seznamuje se s jeho zákoutími, obyčeji místních obyvatel i celkovou atmosférou, nemůže se ubránit dojmu, že se lidem v Amsterdamu dostává až přespříliš volnosti. Zejména pak turistům, kterých je tu až moc, což začalo to vadit i amsterdamským. Každý si dělá, co chce. Solidně vypadající muž odhodí pet lahev do jednoho z grachtů, kde se již tvoří ostrůvky odpadků, snědý mladík vám na ulici bezostyšně nabídne drogy, pokud má někdo neodbytnou potřebu, nezřídka ji vykoná u nejbližší zdi či stromu. Mnoho lidí do vás vrazí, případně šlápne, aniž byste slyšeli omluvu a rodiče nemají u dětí žádný respekt. Oproti těmto zkušenostem se však setkáte také s až nezvyklou ochotou pomoci nebo poradit, navíc téměř každý mluví anglicky a řidiči jsou k chodcům velmi ohleduplní. Vše je navíc v ostrém kontrastu s menšími městy a upraveným venkovem, kde jsou lidé mnohem slušnější, pořádnější a ohleduplnější.
Rembrandt s příchutí hašiše
K charakteru města, utvářenému po dlouhá staletí, patří nejrůznější obchodníci a pouliční prodavači. Ceny jsou poněkud přemrštěné a kvalita zboží jim mnohdy neodpovídá jako ostatně ve většině evropských metropolích. Chcete-li originální a vkusný suvenýr, musíte hledat. Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. coffee shopy, kde je ke koupi marihuana a hašiš, samozřejmě v rozumném množství. Jistě, že se podává i káva a chlazené nápoje, jde však o druhořadou nabídku. Možnost užívat lehké drogy je jedním z magnetů, který do Amsterdamu přitahuje tisíce turistů, avšak destinací ještě oblíbenější je čtvrť červených luceren, situovaná v samém jádru historického centra, kolem nejstaršího amsterdamského kostela Oude Kerkze 14. století a přilehlých kanálů. Cizokrajné krásky i dámy, ke kterým čas nebyl příliš milostivý, nabízejí za okny malých pokojíků erotické služby podle přání, stačí se jen dohodnout na ceně.
Čtvrť červených luceren v srdci starého Amsterdamu.
Mezi návštěvníky Amsterdamu nejsou zdaleka jen lidé lačnící po uspokojení tělesných potřeb, ale i milovníci dějin a umění. Ač je Amsterdam jednou z nejmenších „metropolí“ Evropy, může nabídnout nečekané množství muzeí a galerií, uchovávajících kulturní i historické poklady Amsterdamu stejně jako celého Nizozemí. Největším nizozemským muzeem je Rijksmuseum, více než o muzeum však jde o velkou galerii s muzejním oddělením, kde je možné shlédnout největší díla holandských mistrů v čele s Rembrandtovou Noční hlídkou. Rijksmuseum je však jen jedním z několika muzeí v tzv. muzejní čtvrti, kde milovníci umění mohou navštívit muzeum s díly Vincenta van Gogha a Stedelijk Museum se sbírkou moderního a současného umění. Osobně mi ale přišlo zajímavější Wereldmuseum s pestrou a zajímavou expozicí sbírek z několika světadílů, souvisejících zejména s bývalou nizozemskou koloniální říší. Bez zajímavosti není ani Nederlands Scheepvaart Museum, v budově někdejší zbrojnice nizozemských námořních sil, věnované dějinám nizozemského námořnictva. Součástí prohlídky je i replika lodi Východoindické společnosti, kotvící u muzea. A pak je tu samozřejmě Venušin chrám, Sexmuseum.
Rembrandtova Noční hlídka jako sousoší.
Za kulturou i nákupy
Pokud chceme vyrazit za kulturou, není výběr zrovna jednoduchý. Od pouličních umělců, přes malé kapely v barech až po divadelní představení a výpravné opery v historické Concertgebouwz 19. století, tím vším i mnohým dalším se může potenciální divák – turista potěšit. Co s kulturou sice nesouvisí, avšak přesto může být zajímavým zážitkem, je návštěva rozmanitých trhů s květinami, keramikou, kýčovitými suvenýry i největšího pravidelného blešího trhu na Waterlooplein, kde prodejci, svým způsobem odrážející mnohonárodnostní složení Amsterdamu, nabízejí nejroztodivnější zboží. Od starých tretek co dům dal, přes oděvy nejasného původu až po umělecké předměty z Indonésie.
Přes den jsou ulice, náměstí i kavárny plné turistů. Rodiny s dětmi, mladé páry, studenti i lidé na penzi, ti všichni procházejí obchody, tržiště, bezpočet památek a muzeí, posedávají v zahrádkách kaváren podél kanálů, po nichž pomalu proplouvají vyhlídkové lodě s nízkým ponorem, jakési vodní autobusy. Postarší tělnatý pár jde kousek před námi. Žena se zastavuje u stánků s překrásnými květinami a bednami plnými cibulek tulipánů, zatímco muž si nervózně razí cestu kupředu. „Táto“, povídá žena česky, „tady maj' ty tulipány a málo to stojí.“ „Prosím tě, pojď“, odvětí nervózně manžel, „všechno bude…,“a táhne manželku pryč …
Nezaměnitelný duch místa
Se soumrakem turistů neubývá, jen jejich skladba se mění. Rodiny vystřídají skupinky mužů, bloudících kolem oken s červenými světly, podivné existence vplouvají do coffee shopů, aby se odtud vynořily až nad ránem, mezi tím všudypřítomní studenti hledající zábavu a tu a tam do tmy probleskne modré světlo policejní hlídky.
Do jisté míry to vypadá, že se čas v historické části města zastavil a lze si docela dobře představit, jaká tu bývala atmosféra před několika sty lety, v dobách sluncem a větrem ošlehaných námořníků, mazaných obchodníků, kuplířů a nevěstek. Podobná jako dnes, jen toho světla z neonů a pouličního osvětlení přibylo. Amsterdam rozhodně není ukázkovým příkladem vzorného města, je však rozhodně vzorovou ukázkou místa, které má osobitého genia loci. Ducha, jehož přítomnost pocítí každý, kdo se ocitne v jeho blízkosti.
Svobodomyslné středisko obchodu
Kořeny Amsterdamu, jakožto původní rybářské osady, sahají do 12. století. K roku 1275 se vztahuje zpráva o privilegiu hraběte Floria V., který obci Amestelledamme udělil výjimku z placení mýta. Do stejného roku bývá tradičně kladen vznik města, jehož jméno, znamenající „hráz přes (řeku) Amstel“, se postupně vyvinulo v známé Amsterdam, městská práva však získal až na počátku 14. století. V témže věku začal Amsterdam díky obchodu s německými hanzovními městy vzkvétat a v 15. století byl již nejdůležitějším obchodním střediskem Hollandu.
Amsterdam se také stal významným katolickým poutním místem a tuto pozici si udržel až do 16. století, kdy se během osmdesátileté války proti španělské nadvládě stalo i z Amsterdamu protestantské město, ovšem s velkou mírou tolerance k ostatním vyznáním. Během náboženských válek, které zmítaly Evropou, přivedla tato svobodomyslnost mezi amsterdamské občany mnoho emigrantů z nejrůznějších evropských zemí, Židy ze Španělska a Portugalska, hugenoty z Francie i schopné obchodníky z Antwerp. Tak byly položeny základy amsterdamskému kosmopolitismu a jeho prosperitě.
Ústřední náměstí Dam v Amsterdamu.
Zlatý věk Nizozemí
Za „Zlatý věk“ bývá v holandských dějinách označováno 17. století a dvojnásob to platí pro Amsterdam. Tehdy v amsterdamském přístavu kotvily lodě, přivážející drahocenné zboží z Afriky, Indonésie, Indie, Číny, Jižní i Severní Ameriky, kde postupně vznikaly nizozemské kolonie, základ pozdější koloniální říše. Amsterdam se stal nejvýznamnějším evropským překladištěm zboží a nejdůležitější světovou finanční a obchodní metropolí. Prosperita a tolerance způsobily, že v průběhu 17. a 18. století tvořili většinu amsterdamských občanů cizinci, převážně protestantští emigranti z Německa, ale i Francouzi, Vlámové nebo Skotové. Rozkvět hospodářský doprovázel i vzestup kulturní, kde dominantní úlohu sehrálo malířství s mistry jako byl Rembrandt van Rijn, Johannes Veermer nebo Jan Steen.
Waag, středověká brána města a pozdější cechovní dům je nejstarší světskou budovou Amsterdamu.
Dalším z průvodních jevů blahobytu byla velkolepá stavební činnost, která dala Amsterdamu nezaměnitelnou podobu, charakterizující město dodnes. Byly vyhloubeny tři velké okruhy kanálů – grachtů, totiž Herengracht, Keizersgracht a Prinsengracht, které byly lemovány výstavnými domy boháčů s typickými okrasnými štíty. Okruh grachtů, obíhající historické jádro města, patří k nejmalebnějším částem města, kudy může návštěvník bloudit celé hodiny, posedět v útulných kavárnách či navštívit některý z obchůdků místních živnostníků. Vedle okruhu grachtů bylo v polovině 17. století přikročeno k výstavbě několika kostelů a nové radnice, dnešní Koninklijk Paleis (Královský palác), na největším amsterdamském náměstí Dam, kdysi rušném obchodním středu města, vybudovaném na místě prvního amsterdamského přístavu. Rušné a bohaté město však mělo i svou odvrácenou tvář. S přílivem bohatství z námořního obchodu se ve městě vytvořila také nezanedbatelná skupina chudiny, ta ovšem našla útočiště u charitativních spolků, zřízení na svou dobu značně neobvyklých.
Další literatura a zdroje:
van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska, Praha 2005.
