Okamžiky po vraždě knížete Václava: Čistka na Pražském hradě, likvidace věrných a nový vládce Čech

Kníže byl odstraněn, k dokonání převratu ale ještě zbývalo mnohé vykonat. Kristiánova legenda barvitě líčí bezprostřední vývoj událostí: „Ale též vrahové svatého mučedníka ani po smrti nechtějíce šetřiti toho, jehož k smrti byli pronásledovali, divoce se ženou na hrad pražský a všecky přátele jeho, kteří jsouce dobří k dobrému, jak věříme, přilnuli, rozličnou a ukrutnou smrtí zahubili a dítky jejich za živa v hloubi řeky Vltavy utopili … jejich počtu ani jmen pro množství jejich neznáme.“ Ano, Václav nebyl zdaleka jedinou obětí převratu. Boleslavova pádná ruka logicky dopadla i na Václavovi věrné a všechny, kteří představovali překážku při nelegitimním převzetí moci.

Boleslavovi šlo o čas. Měl-li být převrat úspěšný, musel využít okamžiku překvapení a co nejrychleji ovládnout přemyslovské centrum, kterým bylo pražské hradiště. S tím šla samozřejmě ruku v ruce fyzická likvidace. Praha však zřejmě nebyla prvním místem masakru. Boleslavova družina se nejprve musela zbavit těch družiníků, kteří s Václavem přijeli do Boleslavi. Útok v ranních hodinách byl nečekaný a rychlý. S krytými zády se pak vykonavatelé kvapem vydali ku Praze. Když Boleslav opanoval Prahu, přišly na řadu další opěrné body Václavovy strany. Jedním z těchto míst bylo velmi pravděpodobně i staré přemyslovské sídlo na Budči, k němuž měl Václav úzký vztah. Masivní a zřejmě nečekaný útok na Budeč, v jehož důsledku došlo k masakru zdejší posádky, dokládají systematické archeologické výzkumy.

Pravděpodobně teprve poté, kdy se zbavil všech svých odpůrců, kteří by mohli proti němu povstat, usedl Boleslav na knížecí stolec. Ačkoliv byl podle stařešinského (seniorátního) nástupnického systému Václavovým následníkem, vražda právoplatného knížete představovala porušení práva. Mohl Boleslavův nárok někdo ohrozit? Pokud by ponechal na živu přívržence mrtvého knížete, mohl by za nějaký čas jeho vládu ohrozit Václavův potomek. Měl Václav nějaké? Legendy přiznávají, že byl ženatý, o potomcích ze sňatku ale nic nevíme. Možná měl pouze dcery. Druhá staroslověnská legenda ovšem praví, že měl se svou souložnicí syna Zbraslava. Věrohodnost této zprávy nemůžeme nijak ověřit. Není ale důvod k tomu, abychom existenci nějakých Václavových potomků nepředpokládali. Měl-li i syna, pak to samozřejmě pro Boleslava představovalo budoucí riziko nového převratu. Pokud tedy Boleslav vydal rozkazy, skončil mečem vykonavatele i život Václavova dědice.

Když Boleslav se svojí družinou odstranil z cesty všechny překážky, mohl se stát konečně vládcem Čechů. Nyní si již nikdo nedovolil proti němu pozvednout hlas, natož pak meč. Navíc byl jediným myslitelným adeptem knížecího stolce. Jaké byly další jeho kroky? Můžeme pouze obecně konstatovat, že dělal vše proto, aby upevnil svojí pozici a uskutečnil svou vizi rozvoje země. Poté, co Boleslav uspořádal záležitosti v srdci knížectví, rozhodl se podřídit své autoritě i vzdálenější vazaly zabitého knížete. Od saského kronikáře Widukinda se k roku 936 dozvídáme, že český kníže Boleslav napadl jakéhosi sousedního vládce, titulovaného vicinius subregulus. Tímto aktem se rozhořela čtrnáctiletá válka mezi Boleslavovými Čechami a Východofranckou říší Oty I., syna Jindřicha Ptáčníka.

Co bylo důvodem Boleslavovy agrese vůči sousednímu vládci? Měl snad zájem na tom rozpoutat konflikt s německým králem? Pokud to měl opravdu v úmyslu, byla to nejpříhodnější doba. Vztah Čech k říši se totiž toho roku značně rozvolnil, neboť zemřel král Jindřich. S jeho smrtí se v zemi zhroutila královská autorita, neboť proti jeho synovi Otovi I. povstal bratr Jindřich i s částí vlivných šlechticů. Říše tak měla dost svých vlastních vnitřních problémů. Ideální čas k odvržení jha pochybného spojenectví, jak to vnímala Boleslavova strana a zastavení platby poplatku. Jistě? Jenomže jaký byl prvořadý Boleslavův zájem? Upevnit svou pozici v zemi a zlikvidovat všechna hnízda odporu. Mnohem přijatelnější a logičtější se tak jeví to, že Boleslav zaútočil na severozápadní knížectví onoho subregula proto, že napadený mohl být vazalem knížete Václava a mohl poskytovat útočiště uprchlým odpůrcům Boleslavovým.

Co následovalo? V pražském knížectví došlo ke změně, a tak se napadený subregulus obrátil s žádostí o ochranu a s tím spojeným slibem věrnosti k saskému dvoru. Nový král Ota I. měl ale svých starostí dost, na intervenci po vzoru otce nebyl prostor. Proto vyslal alespoň dva vojenské sbory, které měly učinit průzkum bojem. Pro královské to nedopadlo dobře. Boleslav hned v počátcích své vlády disponoval natolik silným vojskem a bojovými zkušenostmi, že nepřítele porazil. Je zřejmé, že pokud měl Boleslav dobrou armádu, musela to být armáda Václavova, která však Boleslava jako velitele dobře znala. Skutečnost, že se Boleslav rozhodl neodvádět do Saska tribut, znamenala, že mu zbývalo víc peněz na zbrojení a mohl české vojsko posílit o nové, byť momentálně pouze najaté bojovníky.

Nabízí se otázka? Mohl po smrti Jindřicha I. Ptáčníka kníže Václav změnit kurz české politiky a počínat si podobně jako Boleslav, tedy vypovědět smlouvu s králem, přestat odvádět tribut a uskutečňovat mnohem nezávislejší politiku? Šance pro to by tu jistě byla. O možném vývoji dějin ale můžeme opět jen spekulovat. Mohlo dojít k dřívějšímu rozmachu českého státu, nebýt Václavovy vraždy, následného chaosu a masakrů? Nelze vyloučit, že to, společně s odstřižením se od užšího kontaktu s Východofranckou říší, mohlo znamenat zdržení ve vývoji a že důležité změny, jako např. ražba vlastních mincí, rozvoj obchodu či vznik hradské soustavy, mohly přijít naopak mnohem dřív.

Zdroj:

Hrdina, Jan: Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin, Praha 2024.