Jak dlouho vydržíte vzhůru? Zajímavosti o spánku a jeho vlivu na nás

Spánek je pro naše tělo a psychiku naprosto zásadní činitel, jemuž se vyrovná leda nutnost dýchat a jíst. Má značný dopad na četné pochody v těle, metabolismus, naši psychiku, konsolidaci paměti, rekonvalescenci, úroveň duševního výkonu a další aspekty našich životů.

Nic z toho není zřejmě překvapivá informace, proto se pojďme na nějaké podívat.

Světový rekord v délce soustavného bdění je často připisován Randymu Gardnerovi, který na přelomu let 1963 a 1964 ve svých 17 letech zůstal vzhůru v kuse 11 dní a 24 minut.

To by vydržel jen málokdo z nás, a Gardnerův experiment byl na popud lékařů ukončen po zmíněných více než 264 hodinách.

Ve skutečnosti byl posléze značně překonán Robertem McDonaldem, který vydržel vzhůru přes 453 hodin. V roce 1997 Guinessova kniha rekordů další experimenty v délce bdění zakázala, resp. přestala se jimi zabývat. A to je nejspíš jen dobře. Kladu si jen otázku, v jakém stavu se subjektivně po týdnu bdění oni rekordmani nacházeli.

Spánková deprivace, tedy odnímání možnosti spát, je také jedna z velice účinných metod mučení. A vůbec se nedivím, protože jsem vydržel jednou 119 hodin v kuse vzhůru, a nebyl to věru příjemný zážitek.

Jsou známy případy významných osobností z historie, které spaly jen pár hodin denně bez zjevného negativního vlivu na jejich život.

O Napoleonovi se traduje, že spal 4 hodiny denně. Thomas Alva Edison pro změnu údajně razil heslo, že „spát 4 hodiny denně je nutnost, 5 pohodlí, 6 zahálka“. Vysvětluje to taky, proč měl tolik času na kradení duševního vlastnictví dalšímu nespavci, jímž byl Nicola Tesla.

Fyziologická potřeba spánku je proto velice individuální a někteří jedinci mají od přírody zkrátka potřebu spát kratší dobu, někdo se nevyspí ani po 9 hodinách.

Jedna z části probdělá noc se většinou nepromítne výrazně do našeho dne, ale dlouhodobě spát méně, než kolik je pro nás přirozené, může vést k vážným zdravotním a psychickým komplikacím.

Obvykle se jako dolní mez udává alespoň 6 hodin spánku denně (pokud nepatříte k oněm šťastlivcům, jež jsou do růžova vyspaní po čtyřech hodinách). Dlužno však dodat, že vědecké práce na toto téma nemluví shodně a ve svých závěrech o potřebné délce spánku u průměrného člověka se rozchází.

Bylo by zajímavé udělat kvalitní průzkum toho, jak dlouho nespí například někteří sloužící lékaři, kteří z nedostatku personálních kapacit jsou někdy prakticky nuceni sloužit mnohahodinové přesčasy.

Tady se na chvíli zastavme a vysvětleme si to. Existují dva pojmy, které je dobré znát. Jsou jimi vigilita a lucidita.

Zatímco vigilita znamená bdělost ve smyslu schopnosti reagovat na okolní podněty, lucidita je plné a nezkreslené vědomí.

Jinými slovy i blouznící člověk v deliriu je vigilní (neboť nespí, ani není v kómatu), ale je dezorientovaný a celkově „mimo“, takže není lucidní.

Proto nelze nedostatek spánku dohánět kávou ani jinými stimulanty.

Bylo zjištěno, že po 18 hodinách bez spánku (takže pokud spíte denně 6 hodin, tak je to chvíle, kdy se odebíráte do říše snů) je lidský mozek ovlivněn podobně, jako by dotyčný měl půl promile alkoholu v krvi. Po 24 hodinách tento efekt stoupá na ekvivalent jedné promile.

Někteří lékaři pracují soustavně 36 hodin i více. Takže mé znepokojení z takové skutečnosti nejspíš budete sdílet, až někoho blízkého budete v noci doprovázet na akutní ošetření do nějaké menší nemocnice.

Tím nechci nikoho děsit, ale pomlčet jsem o tom nemohl.

Jistě jste slyšeli například o tom, že modré světlo, které vyzařují displeje mobilů či obrazovek počítače či televize, má negativní vliv na spánek, jeho kvalitu a potřebnou dobu usnutí.

Důvodem je, že světlo o takové vlnové délce blokuje v mozku výdej melatoninu, spánkového hormonu. Proto se doporučuje hodinu před odchodem do postele zříct se podobných aktivit a místnost osvětlovat teple bílou až žlutou zářivkou (ostře bílé LED svítidla mají rovněž nepříznivý efekt).

Teplota v místnosti, v níž člověk spí, by měla být mezi 18 a 20 stupni Celsia.

Poslední jídlo a náročnější pohybová aktivita by měly od spánku dělit alespoň 3 hodiny.

Je také dobré „netahat si práci“ do postele ani neřešit náročnější úkoly či povinnosti těsně před spánkem. Pokud je to možné, postel by měla sloužit výlučně ke spánku, případně intimním aktivitám. Poleháváním na posteli s notebookem na klíně před spaním je proto to nejhorší, co můžete pro zdravý spánek udělat.

Doporučuje se třeba četba knihy (nikoliv e-knihy, ačkoliv většina zařízení už dnes nabízí použití tzv. modrého filtru)

Spánek by samozřejmě neměl být navozen alkoholem a pokud to není nutné, ani léky na spaní. Obojí sice pomáhá rychleji usnout, ovšem za cenu snížení kvality tzv. spánkové architektury (zkuste si na internetu vyhledat heslo "REM a nREM fáze spánku").

V příštím článku si řekneme více o REM a non-REM fázích a o spánkových poruchách, jako jsou narkolepsie, insomnie a jiné.

A co vy? Jak dlouho potřebujete denně spát a jak dlouho jste vydrželi nejdéle beze spánku?

ZDROJE: