Článek
V předchozích dílech tohoto miniseriálu článků o stavu fotbalové Slavie jsme probrali nejprve brankáře, poté obránce a záložníky a naposledy útočníky. Povídání dnes zakončíme o tom, kdo je za výsledky, a v tomto případě také složení týmu, nejvíce zodpovědný.
Jindřich Trpišovský
Trenér Trpišovský stojí za největšími úspěchy klubu v jeho novodobé historii. Jindřichu Trpišovskému bude už navždy patřit velmi významné místo v historii klubu a jeho síni slávy. V poslední době se ale zdá, že se z progresivního kouče stal rutinér, který jede v zaběhlém režimu a nezdary omlouvá. Po prohraném utkání se od kouče častěji dozvídáme, že „tráva byla moc suchá“ nebo, že „jsme měli smůlu, protože jsme neproměnili šance“.
Z kouče, který byl před časem právem obdivován za to, že přináší nové trendy, jak se dokázal vypracovat „od píky“, je dnes muž, kterému chybí dřívější pozitivní energie. Tak trochu následuje Pavla Vrbu, kterého sám vždy velmi uznával. Netajil se tím, že „plzeňský zázrak“ v dobrém slova smyslu „kopíroval“. Ke hře Vrbova prvního plzeňského týmu přidal ve Slavii zejména vyšší intenzitu hry. Pavel Vrba také býval, v dobách kdy se Viktorii pod jeho vedením náramně dařilo, sympatickým glosátorem. Postupem času se stával, tak jak přicházely nezdary, čím dál větším „morousem“. Doufejme, že ho Jindřich Trpišovský nebude na této cestě následovat. Je ještě mladý. V únoru mu bylo teprve 48 let.
Trpišovský možná doplácí na fakt, který jsem už zmiňoval v článcích dříve. Vybudoval si v klubu obrovskou pozici. Je trenérem, jemuž chybí po odchodu Jana Nezmara už několik let výrazná protiváha. Silný oponent, který by s ním polemizoval a společně „stavěl“ tým. Oponent, který by ho „krotil“ v přáních mít na jeden post čtyři podobné hráče (a další čtyři na hostování), z nich však nikdo není opravdu vynikající, ale všichni jsou jen průměrní či lehce nadprůměrní.
Slavia nemá silnou osobnost na místě sportovního ředitele, jakým je dnes Tomáš Rosický ve Spartě, který už má od mužstva odstup. Navíc má „k ruce“ dalšího bývalého reprezentanta Tomáše Sivoka. Rosický se musel funkcionářské řemeslo učit. Trvalo to, nevyhnul se omylům. Majitel s ním však měl trpělivost. Poslední Rosického trenérská výměna byl však „jackpot“. Přivedl na Letnou Dána Briana Priskeho.
Brian Priske převzal „štafetu“ moderního trenéra od Trpišovského. Dán je dnes v lize tím, kdo udává trend. Tak jako se všichni posmívali Trpišovskému, když řekl po příchodu do Slavie, že s ní chce hrát „totální fotbal“, tak se mnozí ušklíbali nad Priskeho „věčným“ optimismem a motivačními kolečky s hráči na hrací ploše po utkáních. Dánský kouč se však ukázal jako silná osobnost. Vytrval. Tým výrazně přebudoval a po čase přišly výsledky. Dnes jsou z toho dva mistrovské tituly. A nejsou náhodné. Zatímco bodový rozdíl mezi oběma „S“ není zase tak velký, rozdíl v herním projevu obou týmů se v poslední sezoně prohloubil. Zejména v ofenzivní části hry. Většina fanoušků a expertů se shodne: Sparta prostě hraje lepší fotbal. Techničtější. Koukatelnější. Propracovanější. Méně na náhodu.
Brian Priske sází na užší základ týmu. To je asi pohledem z venku jeden z největších rozdílů mezi Trpišovským a Priskem. Brian Priske má jasnou jedničku v bráně - Petera Vindahla. Hraje stále na tři stopery. Systém nemění. Trojici vybírá pouze ze čtyř hráčů - Krejčího, Sorensena, Vitíka a Panáka. Ostatní stopeři jsou na soupisce „do počtu“. Pilířem zálohy je Kaan Kairinen (bohužel se v derby vážně zranil). K němu nejčastěji Laci. Vpravo wing bek Preciado, alternace Wiesner. Vlevo wing bek Ryneš, alternace Zelený. Do zálohy jsou připraveni ještě Sadílek či Solbakken. Útok je jasný, tedy Birmančevič - Kuchta - Haraslín. Střídající Tuci, Olatunji.
Možná jsem na někoho zapomněl. To není podstatné. Podstatné je, že Priske přesně ví, co a s kým chce hrát. Brian Priske chce praktikovat, až na výjimky, vždy vlastní styl hry. Vnutit ho soupeři. Základní sestavu vybírá z cca 13-14 hráčů. Z nich dobrých 8-9 je dopředu obvykle jasných. Sestavuje minimálně rotuje. Chtěl si „to rozdat“ i s Liverpoolem, což se mu vymstilo. Ale to je prostě pro český klub tým z jiného levelu, jiného světa. A také, když „protočil“ sestavu v Plzni. Utkáni tehdy nejspíš trochu podcenil. Avšak poučil se. Od té doby to v takové míře už neudělal.
Brian Priske takto může hrát, protože přivedl odolné typy hráčů. Sparta mívala v nedávné minulosti obrovské problémy s velkou marodkou. V poslední době tomu tak není. Dlouhodobě na jaře chyběl pouze David Pavelka, s nímž však Priske už nepočítá. Do týmu přišel ještě před ním. Další hráč, který mívá zdravotní problémy, přesto toho dost odehraje, je Filip Panák. Také on byl ve Spartě už před dánským trenérem. Z posil, které Dán na Letnou přivedl, se většina chytla, hrají pravidelně a zdravotně „drží“. A to je hodně důležité. Je to jistě dané, kromě správného výběru, také způsobem hry, dávkováním tréninků, regenerací mezi tréninky a zápasy.
Jindřich Trpišovský naopak hráče v sestavě hodně „protáčí“. V poslední době má místo v základu jisté brankář Jindřich Staněk. V obraně většinou kapitán Tomáš Holeš, je-li zdravý. V záloze Oscar Dorley a v útoku Mojmír Chytil. To je prakticky vše. Stabilita slávistické sestavy je pořád velmi nízká. K jejímu ustálení dochází až v závěru sezony, a to je pozdě. Sestava se v jejím průběhu často velmi mění. Každý zápas. Proto také hře chybí lepší sehranost, automatismy. Slavia má v kádru prakticky stejný počet hráčů jako Sparta. Mezi hráči Slavie jsou menší rozdíly ve vytíženosti a výkonnosti. Sparta má ale větší počet jasných opor. Hvězdy, na kterých to jednoznačně „stojí“. Hrají prakticky vždy, když jsou zdraví. Jsou to rozdíloví hráči. Jsou na sebe už zvyklí. Těží ze sehranosti. Současné Slavii toto jednoznačně chybí. Má moc „průměrných“.
Trpišovský po příchodu do Slavie chtěl hrát „totální fotbal“. Převzal tým, složený z hráčů, kteří nebyli úplně dle jeho představ. Patřili mezi ně třeba Hušbauer, Škoda, ale i Ngadeu či Deli. I ti se mu zpočátku nelíbili. Spolu s Janem Nezmarem tým postupně přebudovali a Slavia „totální fotbal“ v rámci možností skutečně hrála. I když v týmu byli dál někteří hráči, kteří nebyli podle Trpišovského „gusta“, byl s nimi mimořádně úspěšný. V české lize i Evropě. Nezmar skončil. Nikdo jeho výraznou roli oponenta Trpišovského nepřevzal. Podpora čínských majitelů postupně „chladla“, a tak Slavia musela ve velkém prodávat hráče. Kádr se hodně měnil. Kvalita kolísala. Trenér to neměl jednoduché. To je třeba zmínit na jeho obhajobu.
Situace je už ale jiná. Slavia má opět českého majitele, který (zdá se) je schopen garantovat finanční stabilitu. To Slavii přináší i naprosto jiné možnosti chování v nákupu a prodeji hráčů. V budování týmu. Od změny majitele máme za sebou pouze jedno přestupní období. V lednu Slavia koupila brankáře (Jindřicha Staňka) a tři obránce (El Hadji Malicka Dioufa, Ondřeje Zmrzlého a Davida Zimu). Už tehdy to vzbudilo všeobecný údiv, že mezi posilami není výrazný ofenzivní hráč. Slavia místo toho investovala zhruba 100 milionů korun do návratu obránce Davida Zimy z AC Turin. Právě v útoku přitom za Spartou na jaře nejvíce zaostávala. To jsem ostatně velmi podrobně rozebral v článku, který se tomuto tématu detailně věnoval.
Trpišovský současnosti nemá jasno o systému. Jestli hrát na tři stopery nebo čtyři obránce v řadě. Dříve preferoval hru na čtyři obránce. Ted' schéma mění podle soupeře. Obecně se zdá, že trenér někdy až moc řeší před utkáním soupeře a mění podle něj sestavu. Pravda, v minulosti tím několikrát v Evropě překvapil a přinesl nečekaný recept na favorita. Také se ale párkrát „seknul“. V českých ligových poměrech je to ale spíše na škodu. Slavia by neměla měnit sestavu podle soupeře. Měla by se každému týmu v lize snažit vnutit svůj styl hry. Přehrát ho. Musí ale mít takový styl hry opravdu zažitý.
Trpišovský chce soupeře uběhat, unavit. Ti si ale už na tento styl hry Slavie zvykli. V běžných ligových zápasech je Slavia v druhé půli většinou „přejede“ díky silnější lavičce náhradníků, ale proti lepším týmům, zejména Spartě, to už nestačí. Ta je na tom už fyzicky také výborně a kvalitní hráče na střídání také má. Běhat se Slavií vydrží. Té navíc chybí větší tvořivost, více kreativnějších hráčů v ofenzivě, kterými Sparta disponuje. Slavia nemá potřebnou ofenzivní kvalitu. A to je zodpovědnost trenéra. Místo ofenzivního záložníka či gólového útočníka chtěl v zimě obránce za sto milionů korun.
Slavia má více hráčů zdravotně náchylných. Stačí jmenovat Bořila a Provoda po těžkých zraněních. Oba vynechávají zápasy. Ševčíka, který laboruje se zraněními roky a po třech čtyřech zápasech v rychlém sledu „anglických týdnů“ jde na marodku. Mezi zdravotní „držáky“ nepatří ani Holeš, Zima a Masopust. Mívají v sezoně časté zdravotní výpadky. I to je další důvod, proč je slávistická sestava nestabilní. Leckdo namítne, že za to trenér nemůže. Opak je pravdou. Slávistický klub funguje tak, že trenér Trpišovský má velké slovo ve výběru posil a také v tom, s kým bude smlouva prodloužena.
Ve výčtu schází ještě změna na trenérském postu. Vše nasvědčuje tomu, že není na pořadu dne. Jestli je to tak správně či špatně, ukáže čas. Každopádně Jaroslav Tvrdík má k Jindřichu Trpišovskému vybudovaný dlouholetý přátelský vztah. Tvrdík trenéra velmi uznává a velebí ho za to, co s týmem dokázal. Jaroslav Tvrdík za roky ve fotbalu už určitě leccos „pochytil“, avšak nikdy nebude schopen „vidět do toho“ jako Trpišovský. Ten ho v každé debatě odbornými argumenty, které znějí jistě přesvědčivě, „převálcuje“. Všichni ostatně víme, že Trpišovský dovede být velmi výřečný a přesvědčivý. Opět jsme u toho, že mezi nimi chybí ještě jeden člověk. Sportovní ředitel, odborně zdatný, který by byl respektován oběma. Jiří Bílek jím sice formálně je, avšak neoficiální zprávy z Edenu hovoří o tom, že takovou respektovanou pozici nemá.
Jaroslav Tvrdík si po těch společných letech asi ani neumí představit, že by mohl kouče odvolat. Navíc, pokud Slavia nechce jít do rizika s trenérem z ciziny, není aktuálně volný vhodný tuzemský adept. Nepočítáme-li Martina Svědíka, jenž avizoval touhu si po konci ve Slovácku pár měsíců „orazit“ a dát dohromady koleno.
Jindřich Trpišovský má jako jeden z mála českých trenérů svého agenta, který za něj vyjednává. Je jím Jiří Müller, který má přátelské vztahy také s Tvrdíkem. Dle známého fotbalového portálu je smlouva trenéra ve Slavii platná do 30.6.2026. Její předčasné vypovězení by bylo pro klub asi poměrně nákladnou záležitostí. I když pro miliardáře Pavla Tykače asi nikoliv nemožnou. S Jindřichem Trpišovským by skončil v Edenu také štáb „jeho“ lidí. Ten už se odchodem Jaroslava Köstla do pozice asistenta Ivana Haška u české reprezentace zmenšil. Dnes do kruhu „věrných“ patří zejména asistent Zdeněk Houštecký a trenér brankářů Štěpán Kolář. Nový asistent Milan Kerbr přišel z Olomouce. Pod Trpišovským hrál před pár lety ligu v Liberci. Další asistenti Pavel Řehák a Radek Černý (trenér brankařů) jsou bývalí ligoví hráči Slavie.
Vše nasvědčuje tomu, že Jindřich Trpišovský bude ve Slavii pokračovat. Měl by tým přebudovat a restartovat. Záleží především na něm, jestli toho bude schopen, či dál „pojede v zajetých kolejích“. Stačí obětovat jednu sezonu, říkají někteří lidé. Za rok se toho dá hodně změnit. Na tom, jak Brian Priske změnil za pár měsíců Spartu, je to zřejmé. Doba na to však není ideální. V nové sezoně se totiž bude hrát o moc! O přímý postup do základní skupiny Ligy mistrů pro sezonu 2025/26! Slávističtí fanoušci, ale i majitel klubu, by asi neradi viděli, že zrovna teď se sezona „vypustí“ a bude se „budovat“.
Trpišovský tedy bude muset jít cestou menší obměny kádru. Ta by se měla týkat zejména postů ofenzivních záložníků a útočníků. Největší změnu bude však trenér muset učinit sám v sobě. Podívat se pravdě do očí a poučit se ze svých chyb. Pokud Jindřich Trpišovský nebude schopný sebereflexe a změn, a bude následovat další méně povedená sezona, bude už záležet jen na majiteli klubu Pavlu Tykačovi, zda se s tímto faktem nadále spokojí. Jak dlouho bude ještě k Tvrdíkovi, Trpišovskému a jejich zásluhám trpělivý. Je na něm, komu bude naslouchat a jaké učiní závěry.
