Článek
V minulém článku jsme si udělali inventuru evropských projektů stand-off munice (zbraní pro hloubkové údery). Prošli jsme si arzenál, který buď už visel na křídlech našich stíhaček, nebo byl už v pokročilé fázi vývoje, když v únoru 2022 začaly padat rakety na Kyjev. A ukázali jsme si, že vojenská a technologická realita se diametrálně liší od oblíbeného mediálního narativu o zaostalé a bezzubé Evropě.
Čísla a výsledky mluví jasně: Evropa je fakticky světovým technologickým lídrem ve výrobě drtivé většiny dálkových střel s plochou dráhou letu. Na ukrajinském válčišti i během indických operací nad Pákistánem vyrazily výkony britsko-francouzské střely Storm Shadow všem analytikům dech.
Zbraň, jejíž konstrukční plány pamatují devadesátá léta, v podstatě se stoprocentní úspěšností penetruje to nejmodernější, co dokázal čínský a ruský vojenskoprůmyslový komplex postavit. A to prosím pěkně mluvíme o střele, která je v kontextu dnešních možností vlastně tím suverénně nejzaostalejším, co vůbec má Evropa ve skladech.
Po Trumpově íránském fiasku se Evropa v počtu skutečně použitelných dálkových střel najednou přetahuje o globální prvenství se samotnými Spojenými státy. K dosažení absolutní a nezpochybnitelné dominance nám v roce 2022 stačila jedna naprosto banální věc: vzít miniaturní zlomek těch desítek miliard eur, které se najednou začaly sypat do obranných rozpočtů, zvednout telefon a zadat zbrojovkám obří kontrakty na masivní výrobu toho, co spolehlivě funguje, či právě finišuje svůj vývoj.
Místo toho se ale stalo tohle:
Z PLR do MLR, jel jsem přes ČSSR
Začnu hned zostra, abych vám názorně ilustroval, do jakého byrokratického pekla jsme se propadli. Vůbec se neděste, pokud v následujících odstavcích nebudete chápat význam většiny zkratek. Jejich účelem není vás vzdělat. Mají vám jen ukázat, jak přesně vypadá racionální nákup střel pro německý Bundeswehr čtyři roky po začátku vojenského konfliktu v Evropě. Velmi rychle totiž zjistíte, že čtete spíše text k písni od Ivana Mládka než seriózní armádní strategii.
Německo momentálně plánuje nákup amerických střel Tomahawk s doletem 1600 km. Zároveň s tím je ale hrdým členem evropského projektu ELSA, který má vyvinout úplně novou střelu s doletem přes 2000 km. Aby se ale neřeklo, jako „dočasné“ řešení plánuje ELSA vyrábět francouzskou kopii Tomahawku jménem MdCN, ovšem možná i vylepšené varianty MdCN, která by měla mít dolet oněch 2000 km. A aby toho nebylo málo, nedávno Němci podepsali s Brity dohodu Trinity na vývoj další střely s doletem přes 2000 km.
Německo plánuje střely Tomahawk odpalovat ze systémů Typhon, tím tak doplní střely Taurus odpalované ze stíhaček Typhoon.
Co se týče střel taktičtějšího doletu (300–1000 km), tam je situace ještě „přehlednější“. Německo má svůj vlastní, naprosto špičkový Taurus. K němu plánuje přikoupit nové Taurus Neo. Ovšem k tomu chce pro své F-35 nakoupit i americký ekvivalent JASSM-ER (od čehož nyní musí upustit, protože je Američané všechny vystříleli nad Íránem). Souběžně s tím chce pro tytéž stíhačky koupit i norské střely JSM.
Spolu s Norskem pak ještě navíc vyvíjí zbrusu novou střelu Tyrfing. A aby neurazili jih Evropy, s Francií a Španělskem plánují multifunkční střelu ERC jakožto pohrobek po nedávno zrušeném programu stíhačky 6. generace FCAS. Jo, a abych nezapomněl, Berlín ještě do toho všeho vede celoevropský vývoj levné střely s plochou dráhou letu OWE 500+.
Německo se vehementně snaží spustit licenční výrobu amerických balistických raket ATACMS – tedy střel, které Američané přestali vyrábět před více než deseti lety. K tomu pochopitelně údajně uvažuje o nákupu jejich moderního amerického nástupce PrSM. Současně ale tvrdošíjně pokračuje ve vývoji vlastního JFS-M. A aby ten guláš byl naprosto kompletní, před týdnem pro jistotu zkusili ze svých lodí odpálit izraelskou balistickou raketu LORA.
Gratuluji všem, kteří dočetli až sem. Rád bych závěrem zdůraznil jednu děsivou věc: beru si tu sice na paškál Německo, ale ve zbytku Evropy to vypadá podobně.
Zbraně jsou to jediné, co je ve vojenství vlastně levné
Na laického čtenáře by ten předchozí guláš zkratek mohl působit skoro až impozantně. Páni, to má ale Německo bohatý výběr, že? Jenomže vojenská logistika nefunguje jako regál s jogurty v LIDLu. Samotná výrobní cena zbraně je totiž zdaleka ta nejlevnější položka na celém zbraňovém systému.
Skutečnou černou dírou na peníze je samotný vývoj. A co si málokdo uvědomuje, často ještě absurdnějším nákladem je integrace zbraně. Obrovské úsilí stojí výcvik a samotné zařazení zbraně do vojenské doktríny. Přidejte si k tomu modernizační cykly a klimatizované sklady. Navíc je většina těchto nákladů je fixní.
Jedním z geniálních evropských řešení jsou střely STRATUS. Tyto dvě střely zvládnou splnit víceméně všechny myslitelné úkoly pro hloubkové údery.
Proto je alfou a omegou každé příčetné armády kouzelné slovo: unifikace. Není potřeba vyvinout každou zbraň, důležité je, abyste pro každou misi měli něco, čím jí zvládnete splnit. A když to osekáme na kost, zjistíme, že armáda pro hloubkové údery potřebuje řešit pouhé čtyři základní úkoly:
- Údery do týlu: Na to vám bohatě stačí střela s doletem kolem 500 kilometrů. Vzhledem k potřebě rychlé taktické mobility je absolutně ideální podvěsit ji pod stíhačku.
- Hloubkové strategické údery: Tady potřebujete zbraň s doletem 1500 až 2000 kilometrů. Vzhledem k tomu, že střela s takovým doletem často váží i více než Fabie, odpaluje se logicky spíše ze země, z lodí nebo z ponorek.
- Prolomení husté protivzdušné obrany: Čistě pro akademické účely si představme svět, ve kterém ruská PVO skutečně funguje. V takovém vesmíru potřebujete něco, co obranou proklouzne a zničí nepříteli radary – ať už díky rychlosti, radarové neviditelnosti, nebo letu proklatě nízko nad zemí.
- Likvidace bunkrů: Velitelství a muniční sklady zpravidla nestojí na louce pod stanem. Potřebujete zbraň, která se umí inteligentně provrtat několika metry železobetonu, než exploduje.
Dokonce i Rusko – země, která je naprosto legendární svou úchylkou na produkci nesmyslných Wunderwaffen – si tuhle logistickou matematiku začalo (bohužel pro Ukrajinu) uvědomovat. V současnosti tak potichu utlumuje produkci svých bizárů, jako jsou Zirkony, Kinžaly a Oniksy, aby všechny dostupné rubly přesměrovalo do výroby nudné balistické rakety Iskander a obyčejné střely s plochou dráhou letu Ch-101.
Kolik střel je dost?
Evropa bývala historicky etalonem vojenského rozumu. Stejně jako Spojené státy vždy držela ve skladech jen racionální minimum typů střel. To všechno se ale definitivně zhroutilo v onom magickém roce 2022, kdy evropské vlády začaly panikařit.
Odhalil se totiž jeden fascinující paradox: bezpečnostní situace na kontinentu je sice tak kritická, že politici zdvojnásobily vojenské výdaje, ale zjevně není zas tak kritická, aby státy hodily za hlavu své malicherné industriální spory o to, čí zbrojovka na tom víc vydělá.
Pojďme si to ukázat na již zmíněném Německu a našich čtyřech základních misích z předchozího odstavce. Kdyby v Berlíně vládl někdo kompetentní, vypadalo by to takto:
- Údery do týlu: Na to má Německo svůj vlastní, naprosto excelentní Taurus. Stačilo jen vzít peníze a místo alibistických 600 kusů verze Neo jich prostě rovnou objednat 3000.
- Hloubkové strategické údery: Zde existuje francouzská MdCN s doletem přes 1500 km. Pokud by někdo mermomocí trval na doletu 2000 km, údajně jde natáhnout (byť za cenu toho, že se nevejde do ponorek a lodí).
- Prolomení husté PVO: K tomu je opět výborný i standardní Taurus, ovšem Německo chce něco, co se vejde do vnitřních zbraňových šatech F-35 Lightning II, takže například norská JSM.
- Likvidace bunkrů: Jak už víme, v tom jsou německé Taurusy s hlavicí MEPHISTO nepřekonatelné.
Německý Taurus je jedním ze zázraků vojenského strojírenství a elektroniky.
Německu by v praxi stačili všeho všudy dvě stand-off střely a jedna protiradarová. To samozřejmě neznamená, že by se nastal katastrofa, kdyby provozovali čtyři, nebo pět - každá zbraň má své výhody. Ovšem Němci jich nyní plánují provozovat osmnáct!
Proč tedy proboha pořád něco vyvíjíme?
Možná se ptáte, proč si Německo prostě nekoupí pár tisíc svých Taurusů? To by znamenalo udělat tu nejkacířštější věc v evropské politice – prostě nakoupit hotové věci a vypsat šek. To se v Evropě nesmí. Hlavním účelem evropských zbrojních kontraktů je totiž rovnoměrně rozprostřít peníze skrze celý národní zbrojní průmysl. A nedej bože ho vypsat i evropským konkurentům vlastních zbrojních podniků!
Hloupí vojáci možná přemýšlí o takových banalitách, jako je vyhrát válku a mít dostatek munice ve skladech. Na politické půdě se ale řeší mnohem „zásadnější“ problémy. Představte si tu apokalypsu, kdyby se evropské státy sjednotily a objednaly závazně u francouzské MBDA pět tisíc střel MdCN. MBDA by za ty peníze postavila výrobní linku a začala střely vyrábět levně a rychle. Jenže pak by téhle masivní lince už italské, německé a britské zbrojovky nedokázaly vůbec konkurovat za deset let při exportu někam do Indie!
Francouzská fregata Toulon odpaluje střelu MdCN.
Já nepopírám, že těch pár států a zbrojovek, které teď mají něco vyvinutého, by si v případě, že by Evropa začala masivně nakupovat fungující munici, skutečně vytvořili konkurenční výhodu na desítky let dopředu. A ano, na stejnou dobu to pokřiví evropský zbrojní trh. Jenom si nemyslím, že je to věc, kterou by nyní politici měli primárně řešit.
Existuje takový starší, mírně šovinistický vtip z dob, kdy frčela Zumba a Pilates. Říkal, že: „Ženy udělají pro hezkou postavu cokoliv, mimo toho, aby šly do posilovny a zvedaly činky.“ Včera jsem v posilovně byl a musím prohlásit, že žen tam bylo více než mužů, ovšem vtip najde nové využití v popisu bezpečnosti našeho kontinentu:
„Evropa udělá pro svou obranu cokoliv, mimo toho, aby si prostě nakoupila své fungující zbraně.“
Předchozí článek:
Článek o obdobné situaci v evropské protiraketové obraně:
Zdroje:
