Článek
Jak se ale nepropůjčit nesmyslu nebo zlu?
Jak se vyhnout tomu, co nakonec nedává smysl a co nás může přivést k podpoře něčeho zlého? Něčeho, co se sice tváří jako dobré a ušlechtilé, ale – jak říkali soudruzi z CCCP – nakonec to dopadne jako vždy. Jak žít a čemu věřit, abychom se nestali budovateli dalšího (politického) náboženství, nesmyslné ideologie nebo falešného náboženství? A namísto nalezení smyslu se tak nepropůjčili nesmyslu?
Podobně klamavý je i svět konzumu a povrchní zábavy, které slibují to, co nemohou skutečně nabídnout – naplněný život. Jaké prázdno pak člověk cítí, když tento klam prohlédne! Uvržen do nekonečného kolotoče zábavy a spotřeby se nakonec obrací pryč. A právě v tomto okamžiku nahlédne do prázdna a nesmyslnosti života, který doposud nebyl naplněn ničím skutečně hodnotným.
Svět je navíc plný zla. Mnozí ho zpočátku, pokud mají štěstí a zdraví, dokážou poměrně dlouho přehlížet. Dříve nebo později ale dolehne na všechny. A že zlo umí dolehnout. Budeme připraveni, až se tak stane?
Křesťané nacházejí smysl v tom být solí a světlem světa, přestože je v moci Satana
Křesťané jsou povoláni být „solí světa“, která působí proti jeho rozkladu (Matouš 5:13). Toto působení se netýká pouze společenského řádu, ale také celého přirozeného stvoření. Bůh dal lidem původně moc spravovat a panovat nad stvořením (Genesis 1:28; Žalm 8:6-8). Tento úkol zahrnoval odpovědnost pečovat o zemi a udržovat ji v souladu s Božím řádem. Po pádu do hříchu ale nastává zásadní změna.
Svět se stal místem, kde má Satan významnou moc, což je patrné z jeho označení za „vládce tohoto světa“ nebo „boha tohoto věku“ (Jan 12:31; Jan 14:30; Jan 16:11; 2. Korintským 4:4). Tato Satanova moc se projevuje zejména v zaslepení lidí, kteří se odvracejí od Boha a evangelia; a ve zkáze, která zasahuje jak lidskou společnost, tak i přírodu, která také trpí důsledky lidského hříchu.
I když Satan má moc nad padlým světem, Boží původní záměr správcovství nebyl zcela zmařen. Křesťané jsou nyní povoláni k tomu, aby byli také světlem světa a šířili Boží pravdu (Matouš 5:14-16). A je to právě křesťanská víra, která jim umožňuje rozpoznat tuto pravdu – pravdu o světě, společnosti, přírodě a Božím záměru s lidstvem (Jan 8:31-32; Jan 17:17). Křesťanská víra je nejen klíčem k poznání (dnes bychom řekli know-how), ale také zdrojem moci, která křesťany staví do role, která jim byla dána a v níž nalézají skutečný smysl života. Tato role není pouze duchovní, ale zahrnuje také praktické jednání v tomto světě. Tam, kde působí křesťané, je svět ještě snesitelný. Jsou světlem světa – světlem, které Bůh nerozsvěcuje proto, aby ho postavil do kouta nebo pod nádobu, ale na svícen, aby svítilo všem, kdo jsou v domě (Matouš 5:15).
Křesťané nejsou povoláni k tomu, aby se stali spasiteli a zachránci tohoto padlého světa. Jejich úkolem není vybudovat Boží království na zemi, jak to často slibují různá politická náboženství a jejich ideologie. Tato úloha je plně přenechána Kristu při jeho druhém příchodu (Zjevení 11:15; Matouš 25:31).
Závěrem
Smyslem vezdejšího pobytu křesťana není naplňování tělesných žádostí, hledání pohodlí ani podřizování se potřebám svého těla. Mohou se radovat, mohou si užívat dobrých věcí, které jim Bůh dává (1. Timoteovi 4:4-5), ale není to pro ně naplňujícím smyslem. Jejich skutečné poslání spočívá v tom, aby byli solí země a světlem světa (Matouš 5:13-16). To znamená, že mají být činnou silou, skrze kterou se projevuje Boží vůle a záměr s tímto světem.
Mají také svítit jako světla ve světě, uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného (Filipským 2:15). Toto světlo nevychází z nich samotných, ale z Boží pravdy, která v nich působí. Jak říká Bible, Bůh nerozsvěcuje světlo proto, aby ho někdo ukryl pod nádobu nebo postavil do kouta, ale proto, aby svítilo všem, kdo jsou v domě (Matouš 5:15).
