Článek
Letošní štědrovečerní pohádka České televize s názvem Záhada strašidelného zámku přenese diváky do západočeského městečka Chyše. Zdejší stejnojmenný zámek si sice zahrál filmový Strašperk, ale nenechte se zmást jménem - děsivý je pouze název, ve skutečnosti se jedná o nádherný klenot a perlu Karlovarského kraje. Svůj lesk a slávu si však musel tvrdě vydřít.
Chyše se před kamerou neobjevila poprvé, ačkoliv letošní pohádka je pro ni zatím největším zářezem. Zámecké prostory diváci viděli na České televizi již v cyklu Historické minipříběhy a kuriozity: Chyše aneb o plnosti času a věčném životě, a také několikrát v pořadu Toulavá kamera. Ta v regionu umí i zabloudit, když si nedaleký zámek Valeč nedávno spletla se stejnojmenným zámkem na Vysočině. V roce 2012 se na zámku Chyše také natáčel pořad Trumfy Miroslava Donutila. Tehdejšími hosty byli Karel Gott a Josef Váňa, žokej, který má právě nedaleko Chyší stáje.
Učitel Karel Čapek
Zámek a město ale nejsou spjaty jen s novodobými celebritami. Po dvě staletí nejen v Chyši, ale i v blízkém okolí vládl rod Lažanských z Bukové. Právě oni vtiskli zámku jeho dnešní pohádkovou tvář - v polovině 19. století jej nechali přestavět ve stylu anglické tudorské gotiky, takže trochu připomíná Hlubokou nad Vltavou či anglická sídla.
Nejednalo se sice o nejbohatší rod, ale také nešlo o žádné chudé příbuzné. Jejich panství se rozkládaly téměř po celých západních Čechách. Patřil jim i zámek Manětín, nebo Rabštejn nad Střelou. Jejich vliv sahal až do Prahy, kde jim patřil palác, v němž dodnes sídlí slavná kavárna Slavia. Někteří členové zastávali také vysoké funkce ve státním aparátu, například Leopold I. Lažanský byl místodržitelem na Moravě a další byli poslanci Českého zemského sněmu.
Tím byl i hrabě Vladimír Ferdinand Lažanský z Bukové, který po svém starším bratrovi zdědil velkostatky Chyše, Struhaře, Lubenec i zmíněný palác Lažanských v Praze. Ačkoliv se celý život hlásil k českému vlastenectví, svým sňatkem s německou hraběnkou Mechtildou předurčil pozdější nepříliš šťastnou budoucnost svému jedinému synovi a dědicovi Prokopu IV. Lažanskému. Ten se narodil v roce 1904 a pravděpodobně jako jediný se mohl pyšnit tím, že byl žákem spisovatele Karla Čapka.
Karel Čapek byl o čtrnáct let starší. Trpěl Bechtěrevovou nemocí, kvůli které nebyl odveden do rakousko-uherské armády. Během první světové války ukončil studium estetiky a filozofie na Univerzitě Karlově a zřejmě kvůli nouzi o zaměstnání souhlasil s místem učitele (vychovatele) u Lažanských. Nevydržel však ani rok. Protože se na léto přesouvala rodina z Prahy do Chyše, pobýval Čapek přibližně pět měsíců také ve zdejším zámku. Většinu času trpěl. Ozývala se jednak jeho nemoc, ale také neměl dostatek času na svoji vášeň - psaní. Nutno podotknout, že díky pobytu na Chyši vznikl román Krakatit. Čapka tehdy inspiroval výbuch v muniční továrně v Bolevci u Plzně. Výbuch měl být slyšet až do čtyřicet kilometrů vzdálené Chyše a život v okolí zůstával několik týdnů ochromen.
Prokop IV. Lažanský (vlevo) a Karel Čapek (oba v pozdějším věku).
Zámecké letiště
Prokop IV. Lažanský ani nedospěl, a celý svět se mu otočil vzhůru nohama, když po konci první světové války vzniklo Československo a republika zakázala užívání šlechtických titulů. Bývalá privilegovaná vrstva se stala součástí nového demokratického státu, což ale nemělo vliv na jejich majetky. V jednadvaceti letech se stal Prokop sirotkem. Zdědil obrovské jmění, díky kterému si mohl dovolit i v době mezinárodní ekonomické krize vycestovat a strávit čtyři měsíce plavbou kolem světa.
Byl mladý a zajímal se o technické vymoženosti. Jeho srdce si záhy získalo létání, díky kterému našel i svoji životní lásku. Během výcviku se seznámil s leteckou instruktorkou - německou hraběnkou Ingeborg z Königswaldu. Ta se brzy stala jeho manželkou a společně založili na svém panství v Chyši (nedaleko zámku) vlastní letiště a hangár. Manželé vlastnili i letadla. Traduje se historka, že při jednom přistání hrabě Lažanský křídlem srazil hlavou místního obyvatele. Vyšetřování však přineslo závěry, že muž byl neslyšící, proto si přistávajícího letounu nemohl všimnout.
Letiště zanesla prvorepubliková československá armáda do map jako záložní. Přeci jen v okolí Chyše najdeme i dnes tehdejší opevnění (tzv. řopíky) a místo mělo svůj případný potenciál. Jenže přišel říjen roku 1938 a Mnichovská dohoda, po které nacistické Německo obsadilo Sudety. Ačkoliv se zdá být Chyše ve vnitrozemí, byla ještě součástí odtrženého území. Během války pak letiště obsadila letka Vlasovců. S těmi se traduje i konec místní židovské synagogy. Ta byla samozřejmě v té době kvůli pronásledování Židů nevyužívaná, ale při jednom z výcviků snad z technických důvodů spadlo jedno z letadel právě na budovu této synagogy.
Dnes byste obojí hledali marně. Budova již nestojí, ale dlouhá rovná louka pod městem naznačuje, kde kdysi letiště bývalo. Po druhé světové válce jej využíval Západočeský Aeroklub. Na konci šedesátých let patřilo letiště mezi ta, která byla zrušena.
Zabavení a restituce
Hrabě Lažanský se během války přihlásil k německému občanství (po své mamince byl z poloviny Němec), což se mu stalo osudovým. Když válka skončila, byl mu veškerý majetek Benešovými dekrety zabaven a celá rodina byla odsunuta do Německa. V tomto směru se zdroje mírně liší. Současný majitel pan Vladimír Lažanský vypráví, že ještě před těmito dekrety se měl od svého přítele Jana Masaryka dozvědět, co se chystá. Proto měl čas na přípravu útěku s pomocí americké armády, se kterou se dostal do Bavorska. Zápisy z archivu bezpečnostních sborů však hovoří o odsunu.
Ještě několik let po válce byl Prokop Lažanský sledován agenty Státní bezpečnosti, kteří u něho prověřovali protistátní činnost. Podle nich pracoval zpravodajsky pro někdejší nacistické důstojníky pod kontrolou Spojenců a snažil se získat československé zpravodajské poznatky. Těžko nyní soudit, pravdou je, že několik let po válce byl zaměstnán u Lufthansy jako pilot. Později přesídlil do Afriky.
Prokop Lažanský měl se svoji ženou dvě dcery. Ty navštívily Československo a Chyši v uvolněných šedesátých letech, kdy jim pravděpodobně zůstaly jen oči pro pláč. Zámek byl totiž hned po konfiskaci přidělen Státním statkům a lesům, později jej využívali na letní tábory pro děti, a samozřejmě chátral. Po Sametové revoluci neměly dcery hraběte Lažanského nárok na restituce, jelikož se navracel pouze majetek zabavený po roce 1948. Koupila jej tedy investiční společnost, která plánovala úpravu budovy a parku na hotel s lázněmi. Kvůli havarijnímu stavu rekonstrukce ani nezačala. Zámek chátral dál, dokud se neobjevil opět v nabídce k odkupu.
Mezi zájemci byli i současní majitelé Vladimír Lažanský s manželkou Marcelou. Dědeček pana Lažanského a Prokop IV. Lažanský byli vzdálenými bratranci, nešlo o přímé příbuzné. Postupně zámek opravili, a po několika letech zpřístupnili veřejnosti. Později ještě odkoupili i místní zchátralou budovu pivovaru, ve které se začalo opět vařit pivo. Kromě klasických prohlídek a volně přístupné zámecké zahrady zde pořádají také různé kulturní akce.
Pomezí čtyř krajů
Jak unikátní je příběh záchrany zámku Chyše, vynikne nejlépe při srovnání s nedalekým zámkem v Manětíně, který patřil kdysi také rodu Lažanských. I tady dopadly dějiny tvrdě. Posledním mužským majitelem byl Jan Karel Lažanský, který zemřel začátkem třicátých let. Jeho syn Karel Jan totiž padl již v první světové válce, a tak panství zdědila dcera Terezie.
Jenže ani druhá světová válka rodinu neušetřila. Terezie sídlila na Moravě, do Manětína se přesunula až těsně před válkou. Její syn Jan Karel Seilern-Aspang padl jako německý důstojník v Haliči a jelikož se ona hlásila také k německému občanství, musela do odsunu do Rakouska a zámek Manětín propadl státu. Stejně jako zámek v Chyších, i Manětín využívaly Státní statky a lesy. Po několika letech jej získalo okresní muzeum a dnes ho spravuje Národní památkový ústav. Je to krásná národní kulturní památka, ale zámek Chyše má díky osobní péči majitelů úplně jinou, rodinnou atmosféru.
Pokud někdy vyrazíte na návštěvu zmíněného zámku, pak si všimněte jeho umístění. Je sice perlou Karlovarského kraje, ale v těsném sousedství jsou i kraje Plzeňský, Středočeský a Ústecký. Právě proto byly Chyše možná dlouhou dobu stranou hlavního zájmu, ale dnes se to jistě změní. Kromě zmíněných památek v dřívějším vlastnictví rodu Lažanských jsou v okolí další zajímavé turistické cíle, které stojí za návštěvu, například zámek Valeč, stolová hora Vladař či malebná oblast v údolí řeky Střely.
Nezbývá než doufat, že dnešní premiéra pohádky Záhada strašidelného zámku přivede do tohoto koutu republiky další vlnu návštěvníků. Zámek, který si svou existenci musel doslova vykoupit a tvrdě vybojovat, si takovou pozornost právem zaslouží. A jeho majitelé obzvlášť.
Manželům Lažanským se totiž podařilo nemožné, když zachránili chátrající ruinu, a ještě do ní vrátili skutečný život. Doufejme, že dnešní pohádka pro ně samotné bude vánočním darem v podobě nekončících davů návštěvníků.
