Článek
Ještě před několika generacemi byla negramotnost obyvatel českých zemí běžným jevem a život většiny lidí se omezoval na nekonečný koloběh práce na poli od rozbřesku do soumraku. To se ale mělo brzy změnit.
Den 6. prosince 1774 přinesl revoluci ve vzdělávání. Císařovna Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád, který nařizoval povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. V době, kdy většina považovala vzdělání za zbytečný luxus, tento dokument otřásl základy společnosti a položil základy moderního školství v celé rakouské monarchii. Marie Terezie si totiž uvědomovala, že vzdělávání není jen soukromou záležitostí, ale že vzdělaní poddaní znamenají silnější a bohatší stát.
Škola je, a po všechny časy zůstane, politikem.
Tereziánská reforma zavedla tři typy škol: triviální školy pro základní vzdělání venkovských dětí, hlavní školy pro rozšířené vzdělání městských dětí a normální školy jako nejvyšší stupeň, včetně přípravy budoucích učitelů. Školy triviální však nebyly pojmenovány proto, že by byly jednoduché, ale protože se v nich učilo tzv. trivium – čtení, psaní a počítání.
Před reformou nebylo neobvyklé potkat ve škole jako učitele vysloužilého vojáka, jehož jedinou kvalifikací byla „pádná ruka a silný hlas“. Marie Terezie to změnila zavedením „preparand“ – prvních kurzů pro přípravu učitelů.
Titulní strana Všeobecného školního řádu z roku 1774.
Zajímavosti z Všeobecného školního řádu (1774) aneb žádné skladiště brambor ve třídě!
- Školy musely mít vyhrazené „jednu nebo dvě učebny, jež nesmějí v žádném případě sloužit jiným účelům, aby žáci nebyli rušeni domácím náčiním či zvířaty“.
- Dívčí vzdělávání bylo zpočátku zaměřeno hlavně na praktické dovednosti. Dívky „měly by být učeny i předpisům slušného chování a zdvořilosti, osvojování si pravidel čistoty a stydlivosti".
- Maximální počet žáků ve třídě byl stanoven na 80. Ano, čtete správně – osmdesát! A to byla ještě reforma oproti dřívějšímu stavu, kdy mohlo být v jedné třídě i 140 dětí
- V triviálních školách se kromě základních dovedností (čtení, psaní, počítání) vyučovalo i praktickým znalostem, jako bylo vedení hospodářství.
- Normální školy sloužily nejen k výuce, ale i ke vzdělávání budoucích učitelů, kteří se zde učili správné vyučovací metodě a umění zajišťovat kázeň.
Doslovný výňatek § 12 Všeobecného školního řádu:
„Každá normální škola musí být obsazena jedním ředitelem a čtyřmi až pěti učiteli, mezi nimi duchovním katechetou, kteří vyučují předmětům těchto čtyř hlavních směrů:
- náboženství, a to
- podle obvyklého pojetí vyučování obsaženého v diecézním katechismu,
- systematicky podle čítanky k tomu účelu sestavené,
- metodou historickou, jakož i
- základům mravouky;
- jiným nepostradatelným a pro všechny stavy nutným oborům, podobným oněm probíraným v triviálních a hlavních školách;
- předmětům sloužícím jako příprava ke studiu nebo k měšťanským živnostem, podle potřeby též předmětům, které mají pak být vyučovány na hlavních školách, jako mluvnici mateřského jazyka, úvodu k písemným pojednáním na téma nejčastěji se vyskytující, jakož i úvodu do latinského jazyka. Dále předmětům potřebným pro ty, kdo přecházejí na latinské školy nebo se mají stát lékárníky a ranhojiči apod., anebo si perem budou vydělávat svůj chléb. Potom nejdůležitějším zásadám správného hospodaření a v každém případě i zemědělství, znalostem z oblasti historie umění a řemesel a též tomu, co je nutné a užitečné znát z přírodopisu a přírodovědy přiměřeně schopnostem mládeže, něčemu z dějin a zeměpisu, zvláště ve vztahu k vlasti, k počátkům zeměměřičství a stavitelství. Rovněž mechanice, kreslení s kružítkem a s pravítkem, jakož podle ruky;
- znalostem povinností a vlastností řádných učitelů, potřebných k přípravě pro budoucí učitelský úřad. Dále správné vyučovací metodě, umění, jak zajišťovat kázeň i jak správně vést katalogy žáků. Kromě toho i všemu tomu, co může být užitečné pro ty, kdo se chtějí věnovat úřadu domácích učitelů a informátorů."
Po zavedení Všeobecného školního řádu se však situace zlepšovala jen pomalu. Na konci 18. století uměla číst teprve asi polovina mužů a pětina žen. Školní docházka byla sice povinná, ale mnozí rodiče to ignorovali – v létě děti pomáhaly na polích a v zimě často neměly co na sebe. Stávalo se dokonce, že do školy chodily jen ty děti z početných rodin, které vůbec měly boty. Bylo třeba dalšího impulzu, aby se vzdělávání skutečně stalo prioritou pro všechny vrstvy společnosti.
Tělesné tresty byly do určité doby běžnou součástí výuky.
Když se škola stala skutečně povinnou
Další přelomový okamžik přišel 14. května 1869. Až pravnuk Marie Terezie, František Josef I., podepsal tzv. Velký říšský zákon, který přinesl zásadní změny. Zavedl osmiletou povinnou školní docházku, oficiálně zakázal tělesné tresty (i když ne všude dodržované) a rozšířil spektrum vyučovaných předmětů.
Tělesné tresty byly totiž do té doby běžnou součástí výuky, ale v tzv. Methodní knize se upozorňovalo, že tělesné tresty nesmí být takové intenzity, aby ohrozily žákovo zdraví. Historky také praví, že rodiče dokonce posílali učitelům proutí na výrobu metel. Velký říšský zákon s tím měl skoncovat, i když realita byla složitější a změna přicházela postupně.
Učitelé byli ještě za Rakouska-Uherska velice špatně placení, nebylo výjimkou, že žili na hranici chudoby a mnohdy si museli přivydělávat například jako hráči na harmoniku v hospodách. To podstatně snižovalo jejich vážnost v očích žáků a oni sami, unaveni strádáním, se často uchylovali k přísnějším trestům, než bylo nutné.
Zatímco dříve se děti učily hlavně číst, psát a počítat, nyní se jim otevřel celý svět. Zeměpis, dějepis a další předměty měly rozšířit obzory žáků. Škola se stávala místem, kde se děti nejen učily základním dovednostem, ale také poznávaly svět kolem sebe.
Školní vysvědčení (r. 1866) – Do roku 1870 žáci obdrželi vysvědčení jen jednou, při ukončení školní docházky. Poté byla zavedena čtvrtletní hodnocení.
Školní třída na měšťanské škole za 1. republiky.
Cesta ke gramotné společnosti
Výsledky těchto revolučních změn se tedy dostavovaly postupně, ale byly ohromující. V roce 1921, tedy o dalších 50 let později, bylo v Československu negramotných už jen 3 % obyvatel. To byl na svou dobu opravdu mimořádný úspěch, který položil základy pro rozvoj moderní české společnosti.
Když tedy dnes posíláme své děti do školy, málokdo si uvědomuje, jaká cesta k tomu vedla. I když dnes řešíme zase jiné problémy, od přeplněných tříd po digitalizaci výuky, základy položené reformami Marie Terezie a Františka Josefa I. jsou stále platné a bez nich by česká cesta ke vzdělanosti byla zřejmě mnohem delší a trnitější.
.............................
ZDROJE:
Všeobecný školní řád z 6. prosince 1774.
STARÁ, Martina. Kázeňské tresty ve školství v 19. - 20. stol.. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 2016.
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/skolstvi-150-let-osmileta-skolni-dochazka-telesne-tresty_1905140855_ako
https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/827/terezianska-reforma-v-ceskem-skolstvi.html
