Článek
Nejspíš se s tím už také mnohokrát setkali. Sedíte v zaměstnání ve firemní přednáškové místnosti společně s kolegy a posloucháte ne právě záživný výklad školitele o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. A najednou se vám chce zívnout, protože totéž již provedl soused vedle vás.
Napadlo vás někdy, proč zíváme?
A co to zívání vůbec je? Překvapivé je na něm zejména to, že se jedná o chování, respektive reflex, jež je vlastní všem obratlovcům. Některé zívnutí je zcela krátké, jiné trvá několik sekund. Průměrně zívání zabere asi šest sekund. Nadměrné zívání je zpravidla připisováno nudě, i když tomu tak ve skutečnosti být nemusí.
I tento reflex podrobují vědci pečlivému zkoumání a přišli přitom na řadu zajímavých poznatků. Při zívání se zapojují nervy a svaly. Dochází při něm k hlubokému nádechu a při zavírání úst ke kratšímu výdechu. Co se příčin zívání týká, jsou tu dvě teorie, jež se věnují jeho fyziologii. Dochází k němu kvůli lepšímu okysličení krve a mozku, což tvrdí první teorie. Ta druhá zase poukazuje na to, že zíváním se ochlazuje krev, a tím se předchází přehřátí mozku. A zatím se zdá, že druhá teorie je pravdě blíže.
Na vině ale může být i ospalost, únava a vyčerpání. Zívání může způsobovat také nedostatek spánku, stres či práce na směny, spánková apnoe, narkolepsie, a dokonce i léky na deprese a úzkosti typu SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Zívání doprovází i zdravotní problémy, jako je infarkt srdce, epilepsie či roztroušená skleróza.
Zívají i hadi, morčata i žraloci
Už jsme se zmínili, že zívání se projevuje prakticky u všech obratlovců. Platí to například i pro žraloky. Takový zívající žralok musí být velmi působivý na pohled. Máte-li doma morčata, tak jste určitě zaznamenali, že i ona zívají. To se pak člověk diví, jak dlouhé přední zuby ve skutečnosti mají. Zívání mají ve svém repertoáru chování i psi a kočky a uvidíme ho i u šimpanzů, koní a dalších zvířat.
Forma neverbální komunikace
Kromě fyziologického pohledu na zívání vědci podrobili zkoumání i další aspekty tohoto reflexu. Zívání může totiž signalizovat empatii jako jednu z forem neverbální komunikace. Tento poznatek vychází ze studie z roku 2010, která zjistila, že nakažlivost zívání se objevuje u dětí až ve věku čtyř let. Je ale zajímavé, že děti s PAS (autismus) mají sníženou náchylnost k nakažlivému zívání, a to zřejmě kvůli narušenému vývoji empatie.
Přesto nelze s jistotou tvrdit, že by existoval přímý vztah mezi empatií a zíváním, mezi věkem a zíváním a inteligencí a zíváním. U zvířat může nakažlivé zívání fungovat jako prostředek komunikace. Psi kolikrát zívnou také, když uvidí svého páníčka zívat. Anebo to může být klidně i naopak. Totéž se děje u koček, šimpanzů, tučňáků, a dokonce i u ryb.
Přestože bylo na toto téma vyhotovena řada studií, vědci stále nemají zcela jasno v tom, proč je zívání tak nakažlivé. Ukazuje se ale, jak úžasně složitý a propojený je náš mozek a jak důležité jsou pro nás sociální interakce.
Zdroj: healthline.com, thoughtco.com
