Článek
Vchynicko - tetovský plavební kanál s naučnou stezkou
Vchynicko-tetovský plavební kanál je umělý vodní tok o délce 13,6 kilometrů, vybudovaný v letech 1799 - 1801 na návrh schwarzenbergského projektanta inženýra Josefa Rosenauera. Důvodem vybudování kanálu byla nutnost obejití nesplavného úseku řeky Vydry pro potřeby plavení dřeva. Na stavbě kanálu pracovalo zpočátku 200 a v průběhu stavby pak až na 2 500 dělníků. Na jaře roku 1801 byl kanál dokončen a začalo se s plavením dříví. Poslední plavba se uskutečnila roku 1958. Odhaduje se, že kanálem prošlo za dobu jeho existence kolem čtyř miliónů kubických metrů dřeva. Plavební kanál je technickou památkou a dnes přivádí vodu k turbínám vodní elektrárny v Čeňkově Pile.
Vchynicko - tetovský plavební kanál je dlouhý necelých 17 kilometrů. Sama jsem ho prošla na mnoha místech a myslím si, že k vidění stačí pouze část této technické památky. Kanál je příliš dlouhý, cesta podél něj asfaltová a jediné, co se na kanálu mění, je okolní příroda. Pokud se ke kanálu vydáte z Filipovy Huti, myslím si, že procházka od Rokyty, což je kousek od Antýglu směrem k hradlovému mostu, stačí. Na tomto úseku najdete i několik informačních tabulí z naučné stezky, vodočet i stavidla.
Hradlový most Rechle
Rechle je 72 metrů dlouhý hradlový most, který se nachází zhruba na polovině cesty mezi Modravou a Antýglem. Je to věrná replika bývalého historického mostu s lichoběžníkovými věšadly dvoumetrové výšky. Funkce mostu nespočívala pouze v přemostění řeky, ale zároveň jako hradlo, které odvádělo plavené dříví a vodu z řeky Vydry do Vchynicko - tetovského plavebního kanálu. Provoz na Hradlovém mostě byl ukončen roku 1953, od této doby až do roku 1999 chátral. Po roce 2000 byl ale plně obnoven a tak ho lze obdivovat v celé původní kráse.
K hradlovému mostu můžete dojet autem a zaparkovat na místním parkovišti, nebo k němu dojít pěšky a dál se vydat na naučnou stezku Modrava - Hradlový most, jako jsem se vydala já.
NS Modrava - Hradlový most
Naučná stezka Modrava - Hradlový most dlouhá přibližně 2,5 km začíná na parkovišti v Modravě a vede podél řeky Vydry k hradlovému mostu. Na trase budete obdivovat ojedinělé přírodní scenérie řeky Vydry. Na naučné stezce jsou instalovány 4 informační tabule, které upozorňují na přírodní fenomény, kterými naučná stezka prochází: na řeku Vydru, na živočichy žijící v místních vodách, na rostlinstvo rostoucí v přilehlých zamokřených lokalitách a na geologické procesy, kterými vznikly ojedinělé kamenné útvary.
Stezka vede po pěšinkách neupraveným lesním a lučním terénem. Přes zamokřená místa se jde místy po povalovém chodníku. Byť je naučná stezka v přírodě značená, je snadné sejít z cesty, což je místy nebezpečné, ale musím konstatovat, že jen díky přehlédnutí turistického značení jsem viděla mnoho krásných zákoutí, ovšem také jsem minula jednu naučnou tabuli.
Na tuto naučnou stezku doporučuji vypravit se za suchého počasí. Byť je stezka krátká, je hůře schůdná. Bez pevných voděodolných bot se na této stezce neobejdete. Stezka je navíc určena výhradně pěším turistům. Cyklistům je vjezd zakázán.
NS Modrava
Naučná stezka Modrava dlouhá přibližně 1,5 kilometru začíná před Informačním centrem u informačního panelu Dřevařství na Šumavě. Stezka vás provede Modravou a její venkovní expozicí věnovanou dřevařství. Dále vás zavede k Návštěvnickému centru dřevařství s interaktivní expozicí, k bývalé Bienertově pile a vyhlídkovému místu kde máte Modravu jako na dlani. Vhodná je pro rodiny s dětmi, sjízdná je i s kočárkem.
NS Modrava - Filipova Huť
Naučná stezka Modrava-Filipova Huť dlouhá přibližně 1,5 kilometru vede od autobusové zastávky na Modravě směrem na Filipovu Huť. Na trase potkáte 3 informační tabule, které vás seznámí s horským lesem, florou horských luk, s vodní faunou a s lesní flórou.
Tato naučná stezka vede nádhernou přírodou, po měkkých pěšinkách. Cestou uvidíte kaskády na Filipohuťském potoce a budete procházet pastvinou, do které si musíte otevřít vrata od ohradníku. Tato naučná stezka potěší jak děti, tak i dospělé.
Pramen Vltavy
Pramen naší nejdelší české řeky se nachází na úpatí Černé hory. Místo, kde je uměle vytvořená studánka již od roku 1922, je pouze symbolické. Skutečný pramen Vltavy je od ní vzdálen asi 200 m ve svahu Černé hory.
U pramene Vltavy najdete nejen odpočinková místa, ale také dřevěnou sochu a několik informačních tabulí. Místo je to krásné, avšak hojně navštěvované. Pokud si chcete toto místo jen trošičku užít, je třeba být tu brzy z rána.
Vrchol Siebensteinkopf
Siebensteinkopf je vrchol o nadmořské výšce 1 263 metrů, který najdete na jihovýchodním okraji Národního parku Bavorský les v německé části Šumavy. Nachází se ve spolkové zemi Bavorsko, asi 1,5 kilometru od zaniklé obce Bučina, necelý jeden kilometr západním směrem od česko-německé hranice.
K tomuto vrcholu vede několik cest, na vrchol samotný vyjdete cestou jedinou. Já jsem se na vrchol vydala od pramene Vltavy po modré turistické značce, v Německu jsem se držela černé, která mne dovedla zpátky do Čech, na Bučinu.
Pokud se rozhodnete na tento vrchol vydat, obujte si pevné boty a pamatujte, že v Německu není turistické značení, na které jsme zvyklí v České republice. V Německu se musíte držet směrovek, které jsou dobře viditelné a najdete je na všech rozcestích, mimo pěšinek. Výstup na tento vrchol není vhodný pro osoby, které nejsou alespoň v dobré fyzické kondici. Výstup je náročný, sestup ještě náročnější. Proto v tomto bodě doporučuji dobře zvážit, zda jej raději nevynecháte.
Památník železné opony
Na Bučině byla v roce 2008 postavena signální stěna jako připomínka, jak vypadala skutečná železná opona. Na místě nechybí strážní věž a několik informačních panelů.
Tento památník je poněkud nevlídné místo, na kterém se snad nikdo necítí dobře. Tíživá atmosféra je mezi lidmi znát a není se čemu divit. Jakmile necháte památník železné opony za zády, budete mít jako na dlani šumavské vrcholy a při dobré viditelnosti i vrcholy Alp a chmury vás rázem přejdou.
U památníku železné opony se můžete občerstvit. Součástí hotelu Alpská vyhlídka je i restaurace s česko - bavorskou kuchyní.
Památní Johanna Petera
Památník Johanna Petera stojí na místě, kde v minulosti stával rodný dům tohoto šumavského básníka. Dnes na místě najdete jen malý památník, ke kterému dojde jen několik málo turistů, kteří prochází kolem.
Jezerní slať
Jezerní slať se nachází na náhorní plošině Šumavských plání mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Jedná se o rozvodnicové vrchovištní rašeliniště, na kterém roste řada rašeliništních rostlin, kterými jsou kleče, zakrslé břízy, borovice blatky, mrazové formy smrku či břízy prostřední. Žije zde i mnoho bezobratlých živočichů (pavouci, vážky či motýli).
Cestou od parkoviště vás do středu slati dovede po povalovém chodníku naučná stezka. Navštívit můžete i vyhlídkovou věž, ve které je umístěno několik infopanelů se zajímavými informacemi.
První den při mém pobytu v penzionu Korýtko jsem se vydala po žlutě značené cestě pod Jelením vrchem kolem Hamerského potoku na Antýgl a dál k řece Vydře. Chvíli jsem šla podél Vchynicko - tetovského plavebního kanálu, u hradlového mostu jsem se napojila na naučnou stezku Modrava - Hradlový most. Na konci této naučné stezky jsem se vydala na naučnou stezku Modrava a zpátky do penzionu mne dovedla naučná stezka Modrava - Filipova Huť. Byť byl výlet fyzicky trošku náročnější, všechna tato místa jsem stihla navštívit za dopoledne a část odpoledne. Brzkou večeři jsem si dala v restauraci Hájenka, kde opravdu skvěle vaří a každý den připravují jiná jídla.
Druhý den v penzionu Korýtko jsem se vydala k prameni Vltavy. Navštívila jsem i památník železné opony na Bučině a cestu jsem si prodloužila o zastavení na místě, kde stával rodný dům šumavského básníka Johanna Pechlera. Tento den jsem si zpestřila výstupem na vrchol Siebensteinkopf a nezapomněla jsem se zastavit u Jezerní slatě, kam to bylo z parkoviště na Kvildě, kam jsem před výletem pro jistotu z Filipovy Huti přejela, jen pár minut autem.
Mých 48 hodin ve Filipově Huti bylo krásně protoulaných. Navštívila jsem mnoho hezkých míst, užila jsem si krásný pobyt v penzionu Korýtko, dobře jsem se najedla v restauraci Hájenka a po dlouhé době jsem zažila 48 hodin na místě, odkud se mi domů vůbec nechtělo. Počasí mi přálo, a byť jsem byla v lidmi oblíbené šumavské lokalitě, skoro nikoho jsem nepotkala. Takže pokud přemýšlíte nad tím, kam se vydat na jarní toulky, vřele doporučuji vydat se v mých stopách. Myslím si, že budete spokojeni.
Zdroj: janulanatoulkach.cz, mapy.cz
