Článek
Tělesné tresty na školácích v čase socialismu (a částečně i na počátku devadesátých let) jsou velkým neprobádaným tématem. Někdo facku považoval za spravedlivý trest. Pro některé bývalé žáky základek pořád znamená trauma.
A jde o dosud živý problém, protože socialistickou školu absolvovaly miliony stále žijících pamětníku. Česká republika patří mezi poslední země v Evropské unii, kde ještě není zakázáno fyzické trestání dětí.
Ačkoliv se v mnoha publikacích můžeme dočíst, že doba Marie Terezie je vnímána jako počátek moderního školství, u kázeňských trestů tomu tak není. Byly přípustné tělesné tresty, posazovalo se do lavice hanby, případně se s trestem čekalo na konec vyučování a úmyslně se tak prodlužoval žákův strach z potrestání. Tyto a ještě horší praktiky byly však v době 18. století naprosto běžné.
Kázeňské tresty dokončily svůj vývoj už v roce 1936, jelikož se příliš neliší od těch současných. Žáka je možné potrestat napomenutím, důtkami či vyloučením.
Poslušnost žáků v 50. letech minulého století byla také poměrně velká, díky provádění fyzického trestu
Provinění, nevědomost učiva nebo neposlušnost bylo potrestáno bitím a špatnou známkou.
Nástrojem pro bití bylo učitelské ukazovátko, pravítko nebo rákoska, kterým žáci dostali přes dlaně, záda, lýtka anebo na zadnici, nebo rány přes prsty spojené do hrušky. Například klečení na dřevěných hranolech v rohu třídy po pár minutách hrozně řezalo.
Táta mi říkal, že byl vyzván obrátit dlaně k nebi, a pak dostal ukazovátkem přes dlaně tvrdě až do krve. Bylo to pro zpožděný příjezd. Učiteli se nic nestalo a rodiče neměli odvahu stěžovat si. Používat ve škole tělesné tresty bylo dovoleno, a proto žádné stížnosti proti tomuto právu učitelů by akceptovány nebyly.
Pravdou je, že pohrůžka tělesným trestem vždycky fungovala
Rodiče naprosto běžně říkali učitelům, že když budou děti zlobit, tak ať je pořádně vylískají. Všichni to věděli a zákonitě si dávali pozor. Protože, když pak něco provedli, dostali doma jen další výprask. Bylo to považováno za normální. Kantoři měli obrovskou autoritu i pro rodiče.
Vytahat za uši nebo také za vlasy, zpohlavkovat, a když žák dělal větší nepořádek, tak ho za to ucho vyvléct na chodbu pro pár výchovných facek. Ale toho klečení, nebo jiného bití, bylo někdy moc.
Školní třída na měšťanské škole za 1. republiky (Muzeum J. A. Komenského v Přerově).
Oblíbení žáci to měli snažší
Ve škole byly také děti, kterým to rychle myslelo a snadno se učili, nebo se jim doma rodiče při učení více věnovali. A právě ti se obyčejně stali mazlíčky učitelů.
Ve škole nebyli trestáni, když se něčím provinili. Byli upřednostňovaní, chváleni, oblíbení a učitelé je volali křestními jmény. Ostatní žáky volali pouze příjmením, což bylo dětem líto. Když i slabší žák udělal něco pozitivního, zřídka byl pochválen.
A jak se kázeň ve školách bude vyvíjet?
Pamětníci většinou mírné tělesně tresty schvalují i dnes, protože by možná do škol vrátily kázeň.
Po několika případech, kdy se žáci nevhodně chovali k učiteli, se čím dál víc ozývá volání po obnovení tělesných trestů, dokonce se najdou i tací, kteří na základě jednoho školního zákona tvrdí, že tělesné tresty vůbec zrušeny nebyly, a to proto, že nynější školní řád neobsahuje zákaz tělesného trestu.
Pokud se ale člověk podívá chronologicky i na historické školní řády, musí dojít k závěru, že tělesné tresty jsou nepřípustné.
Kázeňské tresty ve školství odrážela politickou dobu, ve které vznikaly
Například jak za rakouské monarchie, tak za období Československé socialistické republiky, se žákům pod přísným trestem zakazovalo se projevovat jakkoliv politicky (nesměli se účastnit demonstrací, ani nosit odznaky nebo třeba zakládat spolky).
Proto by si dnešní studenti mohli uvědomit, jakou mají až netušenou svobodu.
Anketa
Zdroje:
ČAPEK R. Odměny a tresty ve školní praxi. 2. vyd. Praha: Grada publishing a.s, 2014, ISBN 978-80-247-4639-5
BOSÁKOVÁ D., BOSÁK F. Základní předpoklady kázně v socialistické škole (výtah z pedagogického čtení Teorie kázně v socialistické škole). České Budějovice: Krajský pedagogický ústav, 1980
