Článek
Edmund Fitzgerald byla obří rudná loď, která byla svého času nejdelší na celých Velkých jezerech. V listopadu roku 1975 se však během své 40. plavby náhle potopila – a vzala s sebou všech 29 členů posádky. Dodnes se našlo jen jedno jediné tělo, a i v jeho případě bychom tohle slovo měli dát do uvozovek. A to už je, panečku, zvláštní příběh.
Bouře, která loď doslova zlomila
Desátého listopadu 1975 zuřila na Hořejším jezeře (angl. Superior, probíhá jím hranice mezi Kanadou a USA) taková bouře, že by člověk ani psa nevyhnal.
„Byl jsem v Sault Ontario, když se to stalo. Vypadl proud a tu noc tam byla krutá bouře. Byla tehdy tak zničující, že si na to budu pamatovat pořád živě. Pokud znáte Hořejší jezero, víte, čeho je schopné,“ říká očitý svědek.
A loď Edmund Fitzgerald se ocitla právě ve středu této bouře. Podle všeho ji zasáhla série obřích vln, kterým se říká tři sestry (Three sisters). Tyhle mrchy dokážou člověka poslat ke dnu rychleji, než stihne vyslat nouzový signál – a přesně to se pravděpodobně stalo (mimochodem jde o jev hodně podobný tzv. rogue waves – zlovolným, neočekávaným vlnám).
Tři sestry bývají vlny mimořádně vysoké, velmi prudké a řítící se krátce po sobě. Nelze je předem předpovědět, dá se ale víceméně říct, že se tvoří tehdy, když vítr fouká stabilním směrem nad velkou vodní plochou. Právě tehdy se vytváří neobvykle dlouhé a vysoké vlny. A pokud se několik takových „srovná“ dohromady a za sebe, může dojít k vytvoření série tří extrémních vln. Pro posádku jsou velmi zrádné. První vlna totiž plavidlo obvykle poškodí, druhá dorazí a třetí často způsobí převrácení či potopení.
Není divu, že se loď Edmund Fitzgerald zlomila vejpůl a zmizela v hlubinách černé vody, jen 17 mil od Whitefish Point, místa známého jako „hřbitov Velkých jezer“. A není to nějaká slovní hříčka nebo nadsázka – tohle místo má na svědomí stovky lodních tragédií, podle dostupných dat tu svou pouť skončilo nejméně 240 plavidel.
Záchranný člun lodi Edmund Fitzgerald vystavený v muzeu
Kruté tajemství Hořejšího jezera
Na dně Hořejšího jezera ovšem leží vraků mnohem víc, celkem se jejich počet odhaduje přes 350 a odhady mluví o deseti tisících mrtvých. Jenže legenda říká, že tohle jezero svá mrtvá těla nevydává. A má to vlastně docela logické vědecké vysvětlení: voda má totiž průměrně jen něco kolem 2–3 °C. Taková zima zabrzdí jakoukoliv bakteriální činnost, takže se v tělech netvoří plyny, které by je zvedly zpátky k hladině. Posádka Edmund Fitzgerald tak zůstala tam, kde ji zastihl její nečekaný osud – na dně mezi bahnem a sedimenty.
První lidské ostatky byly objeveny až po dvaceti letech
Co přesně se stalo, se podařilo zjistit až o čtyři dny později. Záchranáři našli vrak v hloubce 170 metrů, ale blíž se jim dostat nepodařilo. Mnoho lidí namítá, že když se zhruba vědělo, kde se potopila, nemělo trvat její hledání tak dlouho. Problém byl v sonaru.
„Boční sonar z roku 1975 nebyl běžnou součástí pobřežní stráže ani kohokoli jiného. Tehdy to byla docela nová technologie. V té oblasti jsem tehdy žil. Do bezpečnosti vodní dopravy se moc peněz neinvestovalo,“ píše další očitý svědek. Bouře samotná navíc zuřila ještě několik dní a všichni věděli, že už v zásadě není kam spěchat. Tak proto.
Lodní zvon v muzeu
Vrak byl sice později prohlédnut o něco lépe – ale stále jen velmi omezeně, protože možnosti tehdejší techniky byly, řečeno dnešní terminologií, ještě v plenkách. A to i přesto, že americké námořnictvo zapůjčilo místním záchranným složkám tehdy velmi moderní zařízení CURV-3. Ani tak ale zdaleka nedosahovalo úrovně obrazu ani ovladatelnosti, jakou nabízejí moderní miniponorky, takže o řádném prozkoumání nemohla být řeč a o vytažení mrtvých a zajištění jejich důstojného pohřbu už vůbec ne.
Až v roce 1994 se potápěči během jedné expedice dostali k vraku tak blízko, že narazili na první lidské ostatky. Video, které tehdy na místě zachytili, ukazuje tělo muže ležícího obličejem dolů v jemném sedimentu, stále oblečené a dokonce s oranžovou záchrannou vestou. Potápěči se ho však ani nedotkli – nechtěli narušit klid toho místa ani úctu k mrtvým. Mimochodem tohle video později vyvolalo značné kontroverze, protože rodiny pozůstalých byly pohoršeny tím, že místo posledního odpočinku jejich drahých bylo natočeno na kameru a záznam byl v některých případech předložen i veřejnosti.
The Wreck of the Edmund Fitzgerald" – Gordon Lightfoot (balada k poslechu pro zájemce)
Veřejný zájem o vrak a spekulace ohledně identifikace těla vedly k tomu, že vrak samotný byl vyhlášen jako chráněný hřbitov námořníků a dnes už tady žádné necitlivé výzkumy nejsou možné. Jde o respekt ke všem, kteří při katastrofě přišli o život.
Odkaz lodi, která nikdy nedoplula do cíle
Edmund Fitzgerald však nežije jen ve vzpomínkách těch, kteří na jeho palubě přišli o někoho blízkého. Každý rok 10. listopadu se na Velkých jezerech konají vzpomínkové ceremonie, které tuto tragédii připomínají.
V roce 1995 byl pak z vraku dokonce vyzdvižen lodní zvon, který dnes můžete vidět v Great Lakes Shipwreck Museum. Do hlubin jezera pak byla vrácena jeho replika, opatřená jmény všech 29 členů posádky. Mělo jít o symbolické rozloučení s minulostí.
Zdroje info: Autorský text
