Článek
Víte, proč vlastně vzniklo grahamové pečivo? Vsadím se, že ne, protože jinak byste tu nebyli. Nebylo proto, že by někdo toužil po zdravější snídani nebo po lepším trávení. Důvod byl mnohem… řekněme mravnější. Graham totiž nevymyslela žádná firma ani značka mouky, ale člověk z masa a kostí.
A pojmenoval ho – nepřekvapivě – po sobě. Prostě vzal celozrnnou pšeničnou mouku, do které přidal otruby a klíčky, a dal jí docela nový název. Aby to „táhlo“, jak se říká. A abych nezapomněla – jmenoval se Sylvester Graham. Byl americkým presbytariánským kazatelem (žil v letech 1794 – 1851) a zároveň opravdu dobrým marketérem – a to už v době, kdy nikdo ani netušil, že by nějaká taková profese mohla existovat.
Kazatel, kterému vadil alkohol, sex – a vlastně všechno
Už na začátku 19. století měl Graham jasno. Podle něj lidstvo ujelo ze správné cesty. Bylo to vidět na každém kroku – tolik alkoholu a nevázaného sexu, aby jeden pohledal. Tělesný styk jen pro radost? Sodoma Gomora – vážení, s tím se musí něco udělat.
Ehm, tady si dovolím jednu vtipnou vsuvku. Nedávno jsem slyšela starší paní, jak zcela jasně spílá slovy „sodová Gomora“. Že by nějaký nový překlad Bible, který mi utekl?
Zkrátka a dobře, společnost potřebovala podle pana Grahama zpomalit a zkrotit. A to pořádně. Dlužno říct, že to zažil na vlastní kůži. Pocházel z rodiny se 17 dětmi a jeho otec zemřel v 74 letech – bohužel v té době byly Sylvesterovi pouhé dva roky. Kvůli tomu putoval po příbuzných a nějaký čas strávil i u blízkého strýčka vlastnícího hospodu. Poznal tak až moc dobře, co všechno dokáže alkohol a nestřídmost jako taková.
Sylvester Graham
Vydal proto soubor zásad a doporučení, která měla od nežádoucích tělesných i jiných potěšení odrazovat. Dnes zní skoro jako parodie, tehdy za nimi ale šla velká spousta lidí. A co doporučoval? Tady je malý výňatek:
- Spát na tvrdé posteli.
- Pravidelně se koupat ve studené vodě.
- Sexu se věnovat maximálně jednou za měsíc, nejlépe jen za účelem plození potomků.
- A rozhodně nemasturbovat. Samohana byla podle Grahama tím největším hříchem – uměla z vás prý vysát energii, ničila tělo i mysl a klidně vás mohla poslat rovnou do záhuby (samozřejmě té pekelné).
Jídlo jako nástroj mravnosti
Rozhodně však nechtěl, aby jeho ovečky propadaly depresím. Dal jim totiž i ten správný klíč ke spáse – tu správnou stravu. Co nejjednodušší, mdlou a bez chuti. Stopku měla podle něj celá řada věcí. Koření, hořčice nebo kečup prý dráždily mysl. A maso a víno? Ty zase probouzely nečisté myšlenky (mimochodem už asi chápete, proč se mu někdy také říká otec vegetariánství).
Grahamové krekry
Řešení bylo naštěstí nasnadě. Graham vymyslel vlastní chléb z celozrnné mouky s otrubami a klíčky, vody, droždí a špetky soli. Nic víc. Žádná chuť, žádná radost, žádné pokušení. A abrakadabra (nebo možná spíš Ježíšikriste) – předchůdce dnešních grahamových rohlíků a krekrových sucharů byl na světě.
Influencer své doby, který to s lidmi vážně uměl
A jak mohla jedna malá pekárnička, ve které svůj produkt hnětl, natolik ovlivnit světový trh? Graham totiž nezůstal stát za pultem v bílé zástěře. Místo toho psal knihy, objížděl celé státy se svými přednáškami a tvrdil, že jeho strava vás dokáže ochránit dokonce i před tehdy velmi obávanou epidemií smrtící cholery. A velmi brzy si také získal své věrné stoupence – dnes bychom prostě řekli fanoušky. Říkalo se jim grahamité, jen tak mimochodem.
Ne všichni mu ale fandili – měl samozřejmě i řadu odpůrců. Brojili proti němu hlavně pekaři, kterým kazil kšefty. Ti proti němu dokonce několikrát protestovali, psali do novin odsuzující články a označovali ho za fanatika.
Jenže neměli šanci vyhrát. Mezi jeho následovníky totiž patřili i lidé, kteří se o jídlo zajímali, abychom tak řekli, i z marketingového hlediska. Třeba James Caleb Jackson, průkopník granoly, nebo Harvey Kellogg, který stál u zrodu kukuřičných lupínků. I jejich cílem bylo jediné – střídmé a zdravé jídlo bez chuti, a tedy i bez hříchu (pokud vám tedy nechutnají kukuřičné lupínky, pak už konečně víte proč – a to od svých začátků doznaly přece jen několika alespoň trochu chutnějších změn).
Je libo grahamový chléb podle dobového receptu?
Dnes už je graham jen a pouze marketingovým trikem
A co z tohohle tažení za zdravou stravou zbylo dnes? Vlastně skoro nic. Dnes se grahamové pečivo často peče i z bílé mouky (a dát se do něj trochu otrub a klíčkům by se tedy neřeklo). Granoly a cereálie jsou často plné cukru už z výroby a na nějaký asketismus už se dávno nehraje. Přesto má ještě spousta lidí v podvědomí grahamové pečivo jako „to zdravé“, takže ho stále dávají bezmyšlenkovitě do košíku. Kdyby jen věděli, že následují dávný odkaz možná trochu fanatického kazatele, který cílil na vymýcení těch nejnižších pudů ve společnosti… Historie má zkrátka smysl pro ironii, nemyslíte?
Zdroje info:
