Článek
Bylo to doslova jako země zaslíbená. Po přestěhování indiánského kmene Osageů tu totiž zůstalo spoustu volné půdy, která lákala každého, kdo chtěl začít znovu. No a rodina Benderova – tvářící se jako spořádaní spiritualisté – si přivlastnila rovnou 160 akrů. A to na opravdu výhodném místě – hned u rušné stezky Great Osage Trail.
Všechny nachytali na léčitelku
Otec Bender se synem Johnem vztyčili srub, stodolu i studnu, a pak dorazila i stará paní Benderová a její dcera Kate – mladá žena, která se hbitě pasovala na léčitelku, vědmu a mistryni seancí. Lidem rozdávala letáčky, slibovala uzdravení a snažila se je prostě a jednoduše nalákat k rodičům.
Ti na nich měli samozřejmě vydělat. V jedné místnosti prodávali základní zboží, druhou oddělovala plachta z potahů na vůz. Tam nocovali pocestní, kteří potřebovali přístřeší (za což se samozřejmě také platilo).
Jenže právě tady měla začít řada podivných zmizení. Lidé, kteří přenocovali u Benderů, najednou jaksi „zapomněli“ pokračovat v cestě. Od roku 1871 tu začali mizet lidé a o rok později se už lidé trase raději většinou vyhýbali obloukem.
Dobové portréty
Zápach smrti z podlahy
Když se místní konečně na jaře roku 1873 rozhoupali k prohledání stavení, našli ho prázdné – Benderovi zmizeli jako duchové. Nejspíš je někdo varoval a oni stihli prásknout do bot. A opravdu důkladně, protože se po nich nikdy nepodařilo dohledat žádné stopy.
A k útěku měli rozhodně důvod. To první, co „záchrance“ zarazilo, byl děsivý puch, který vycházel z podlahy. Pod postelí totiž našli past na člověka – doslova: velký poklop a pod ním jámu plnou sražené krve. Tělo však chybělo. Místní si proto plivli do dlaní a přesunuli dokonce celý dům (bylo to rychlejší, než ho zbourat). Ale ani tak nepochodili. A tak začali kopat.
Našli toho totiž rozhodně víc, než čekali. Jako první jim „pod ruku“ přišel nedávno zmizelý lékař William Henry York. Koneckonců – kvůli němu bylo celé pátrání vyhlášeno. Lékařů bylo totiž tehdy málo, navíc se nepředpokládalo, že by si jen tak „odskočil“ do divočiny jako mnoho jiných dobrodruhů. A to tím spíš, že tudy nejel jenom tak. Hledal totiž svého známého George Newtona Longcora a jeho malou dcerku, kteří se na stezce ztratili.
A pana doktora bohužel našli. V sadu, pohřbeného těsně pod povrchem půdy. Vlastně se dá říct, že o něj skoro zakopli. A pak už dostaly události pořádný spád. Nacházela se celá těla i jejich části. (jedno z nich dokonce ve studni) a mezi nimi společný hrob pohřešovaného otce s jeho dcerkou. Tahle rodina se prostě neštítila ničeho. V dobové zprávě stojí, že byla „neslušně zohavená,“ tak moc nálezce jejich stav šokoval (a to byl Kansas v 19. století zvyklý na ledacos).
Nejvíce znepokojivý byl nález dětského těla, které neneslo žádné známky zranění. Vyšetřovatelé se tehdy domnívali, že mohla být udušena – anebo hůř, pohřbena zaživa.
Takhle měl vypadat onen hotel hrůzy
Modus operandi počítal s jídelním stolem
Později došlo i na rekonstrukci toho, co se v domě mohlo odehrávat. Všem totiž přišlo divné, že se nikomu nepodařilo řádění prvních sériových vrahů v USA uniknout a podat o tom zprávu. Vyšetřovatelé se shodli, že pocestní seděli u stolu zády k plachtě. Kate prý rozptylovala hosty svým povídáním o mystice a léčení (v tom byla podle dobových svědectví opravdu dobrá) a její bratr nebo otec jim pak zasadil ránu kladivem. Přesnou, tichou, smrtící… Stačilo jim vystoupit ve vhodný okamžik zpoza plachty a pak v případě potřeby ještě chroptící oběti proříznout hrdlo. Těla pak putovala do jámy pod postelí a jakmile byl v okolí domu klid, obrali je Benderovi o všechny cenné věci a někde na pozemku zlikvidovali. Prosté. A efektivní. Bohužel.
Zločin, který nikdy nebyl potrestán
Veškeré ostatky, které vyšetřovatelé našli, pohřbili v společné hrobě v místě, kterému se dnes říká Bender Mounds. Jde o nenápadný kopeček, kolem něhož projdete bez povšimnutí, pokud o něm nevíte. Mnoho lidí se tak nikdy nedozví, kolik příběhů pod sebou ukrývá. Možná 20, možná víc. Ale jde o příběhy bez dobrého konce.
A to i toho posmrtného. Vrahové totiž trestu podle všeho unikli. I když… V literatuře lze dohledat několik verzí toho, co se událo:
- Verze první: několika lidem se údajně podařilo Benderovy dopadnout a pověsit na stromě u řeky. Jejich hlavy prý natočili směrem k farmě, aby „viděli, co provedli“. Nikdy se ale nenašlo žádné tělo ani zápis, který by to potvrdil.
- Verze druhá: lidé z okolí přísahali, že ženy z rodiny skončily v nevěstinci. Jeden kunčaft je prý poznal.
- Verze třetí: jiné články tvrdily, že Benderovi změnili identitu a cestovali s kočovným cirkusem. Přímé svědectví ale chybí.
- Verze čtvrtá: když byly o roky později zatčeny dvě ženy v jiném státě, místní i svědci se nedokázali shodnout na tom, jestli je jedna z nich opravdu „ta Kate“. Soudní řízení se točila v kruhu, a nakonec se celý případ rozpadl jako domeček z karet a ženy byly propuštěny svobodu – a tady po nich stopy také končí.
Oficiálně jsou tak Bendersovi vedeni jako zmizelí.
Zpráva o „krvavých Benderových“ se šířila jako požár vyprahlou prérií a místo se brzy stalo doslova magnetem pro zástupy zvědavců. A dnes už tu žádné pozůstatky někdejších hrůz nenajdete, tedy kromě již zmíněné malé mohylky. Věřte tomu nebo ne, ale do roku 1886 zmizelo z místa úplně všechno – lidé si dokonce jako suvenýr rozebrali i plot. A pak, že je dnešní doba zvrácená…
Zdroje info:
