Článek
Bezduchý kat, okouzlen jejím úžasným talentem, jí na místě daruje život. Málokdo ale ví, že tenhle hollywoodský moment není žádným výmyslem z pera scénáristů. Vychází ze skutečných událostí a hlavní hrdinkou neuvěřitelného příběhu byla legendární polsko-židovská klavíristka Natalia Karpová.
Plán na útěk z ghetta skončil v pekle
Psal se rok 1943 a válečné blesky drtily všechno, co jim stálo v cestě. Natalia byla spolu se svou milovanou sestrou uvězněna v tarnovském ghettu. Situace byla den ode dne horší a holé přežití viselo na tenkém vlásku. Sestry se proto rozhodly riskovat všechno. Společně s dvěma kamarádkami naplánovaly tajný útěk. Chtěly se s falešnými papíry proplížit do Varšavy a odtud přes hranice na Slovensko. Jenže osud jim zasadil krutou ránu. Gestapo dívky odhalilo, zatklo a bez milosti poslalo do obávaného koncentračního tábora Płaszów u Krakova.
Dívky vyfasovaly rozsudek smrti a byly zavřeny do tmavého bunkru, kde odpočítávaly své poslední hodiny do popravy. Představte si to neskutečné překvapení, když druhý den ráno dozorci Natalii vytáhli z cely. Měla se okamžitě dostavit do vily velitele tábora Amona Götha. Tento nacistický kat byl mezi vězni známý svou nepředstavitelnou krutostí a na svědomí měl životy více než deseti tisíc nevinných lidí. Zároveň však miloval vážnou hudbu. A právě 9. prosince 1943, v den svých narozenin, zatoužil po originálním „hudebním překvapení“.
Amon Goth
Koncert před vrahem v bílé uniformě
Kadeřník jí narychlo upravil vlasy a vyhladovělou dívku odvedli přímo do přepychové vily. Uvnitř to vřelo. Smetánka v elegantních šatech popíjela drahé víno a pronášela sáhodlouhé přípitky na oslavence v zářivě bílé uniformě. Natalia byla na pokraji zhroucení. Na klavír nesáhla téměř čtyři roky, prsty měla ztuhlé a mozoly z těžké práce jí nedovolovaly pořádně hýbat rukama. Sednout si k nástroji ale musela. Byla to její jediná a poslední šance.
Rozhodla se vsadit na jednu kartu a zahrála své milované Nokturno cis moll od Fryderyka Chopina. Skladbu plnou melancholie a hlubokého smutku, která přesně odrážela její zničenou duši. „Hraj, Saro!“ vyštěkl Göth cynicky.
„Sara“ byla potupná nálepka, kterou nacisté označovali všechny židovské ženy. Natalia zmáčkla první klávesy a celou dobu čekala, že velitel vytáhne pistoli a střelí ji do týla.
Když dozněl poslední tón, zavládlo v místnosti hrobové ticho. Göth se na ni chvíli díval a pak s chladným nezájmem prohodil: „Bude žít!“ Natalia v sobě našla neuvěřitelnou kuráž a zeptala se: „A moje sestra?“zeptala se naivně, i když si od toho vlastně příliš neslibovala (a moc dobře věděla, že tím pokouší osud). Göth neochotně přikývl – možná měl zrovna dobrou náladu, možná si přihnul více vína, kdo ví. Ale od toho dne sestry slavily 9. prosinec jako datum svého druhého narození.
Návrat na světová pódia se neobešel bez růžového kapesníku
Obě sestry hrůzy války nakonec přežily. V 50. letech se Natalia Karpová vrátila k tomu, co milovala nejvíce. S obrovským úspěchem koncertovala po celé Evropě, vystupovala s Londýnskou filharmonií i Londýnským symfonickým orchestrem a odehrála stovky koncertů pro stanici BBC. Na piánu s sebou vždycky nosila malý růžový kapesníček jako symbol ženskosti, kterou jí koncentrák vzal.
V roce 1967 přišel další dojemný moment. Zachránce krakovských Židů Oskar Schindler přebíral v Londýně prestižní cenu Martina Bubera. Ačkoliv Natalia původně na jeho slavném seznamu nefigurovala, dostala na ceremoniál čestné pozvání. Zahrála přesně to nokturno, které jí kdysi zachránilo krk. Na pódium vyšla v elegantních šatech s krátkým rukávem a hrdě odhalila své tetování s číslem A27407. Aby celý svět viděl, že i přes nepředstavitelnou zlobu a utrpení lidský duch a umění nakonec zvítězily.
Zdroj:
https://www.theguardian.com/news/2007/jul/11/guardianobituaries.secondworldwar
https://www.encyclopedia.com/history/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/karp-natalia
https://www.youtube.com/watch?v=cQAHnK7QWSI
