Článek
Rok 1988, Brisbane. Profesor John Mainstone stojí u aparatury, na které pomalu roste černá kapka smolince. Vypadá to, že by mohla brzy spadnout. Pět minut. Tak málo stačilo, aby mu unikl okamžik, na který čekal desítky let.
Nálevka, která přežila své tvůrce
V roce 1927 profesor Thomas Parnell na University of Queensland zahřál kus smolince, černé, křehké hmoty, která se při úderu kladivem rozpadne na střepy, a nalil ho do skleněné nálevky se zatavenými ústy. Nechal materiál tři roky tuhnout. V říjnu 1930 odřízl spodní část stvolu a smolinec začal téct. Respektive „téct"; jeho viskozita je podle univerzity zhruba stomiliardkrát vyšší než u vody.
Parnell se první kapky dočkal až v roce 1938. Druhou zaznamenal v roce 1947. Třetí spadla v roce 1954, rok po jeho smrti. Zakladatel experimentu tedy viděl dvě kapky za 27 let a pak zemřel. Pokus ale běžel dál, zapomenutý v rohu přednáškové místnosti Parnell Building na kampusu St Lucia.
Padesát dva let čekání
V roce 1961 převzal správu experimentu mladý fyzik John Mainstone. Začalo půlstoletí, které by prověřilo trpělivost kohokoliv. Kapky padaly přibližně jednou za dekádu: v roce 1962, 1970, v pozdních sedmdesátých letech, 1988 a 2000. Mainstone nezastihl ani jednu.
Tři jeho smolné momenty jsou zdokumentované:
- Konec 70. let – kapku minul zhruba o den.
- 1988 – odešel na pět minut pro pití během výstavy World Expo v Brisbane. Kapka spadla v jeho nepřítomnosti.
- 2000 – univerzita nainstalovala webkameru, aby konečně zachytila osmou kapku. Dvacetiminutový výpadek proudu vyřadil záznam přesně ve chvíli pádu.
Mainstone zemřel v srpnu 2013 po 52 letech u aparatury. Ani jednou neviděl kapku padnout na vlastní oči. Spolu s Parnellem za svou práci obdrželi v roce 2005 Ig Nobelovu cenu za fyziku, ocenění pro výzkum, který „nejprve rozesměje a pak donutí přemýšlet“. Parnellovi ji převzali potomci.
Smolinec alias bitumen
Devátá kapka a mýtus o prvním videu
Po Mainstoneově smrti sledovaly desátou kapku tři webkamery a tisíce diváků po celém světě. Jenže další zvrat přišel už u deváté kapky. Podle následné analýzy se 12. dubna 2014 devátá kapka dotkla osmé; nepadala volně, jen se extrémně pomalu posunula dolů, až dosedla na starší hmotu v kádince. Žádný dramatický pád, žádné hollywoodské finále. A 24. dubna 2014 se kapka definitivně oddělila, ovšem ne přirozeně: při výměně kádinky se kvůli zestárlému těsnění pohnula základna a kapka praskla.
Často se tvrdí, že v roce 2014 byl poprvé zachycen pád smolincové kapky na video. Není to přesné. První skutečně natočený pád smolincové kapky oznámila už 11. července 2013 Trinity College Dublin, která provozuje vlastní obdobný experiment od roku 1944. V Queenslandu dodnes nikdo čistý volný pád kapky nezachytil. Bohužel.
Proč je to víc než kuriozita
Experiment vypadá triviálně: nálevka, smolinec, gravitace. Vědecky ale dokazuje něco, co odporuje intuici: materiál, který se při pokojové teplotě chová jako křehká pevná látka, je ve skutečnosti kapalina. Odborný článek z roku 1984 vypočítal průměrnou viskozitu prvních šesti kapek na 2,3 × 10⁸ Pa·s. Pro srovnání: med má viskozitu kolem 2–10 Pa·s. Smolinec je tedy zhruba stamilionkrát viskóznější než med.
Zajímavé je, že pozdější kapky tečou pomaleji. Jedním z důvodů je klimatizace, která byla do budovy instalována v 90. letech; nižší teplota zvyšuje viskozitu. Podle současného správce Andrewa Whitea je v nálevce dost materiálu na dalších 50 až 80 let provozu. Desátá kapka by měla spadnout někdy v tomto desetiletí; White v roce 2019 řekl, že doufá, že to stihne před stým výročím založení v roce 2027. Přesný termín ale nezná nikdo.
Experiment, který poráží kamery. A na plné čáře
Mimochodem Guinness World Records eviduje experiment s kapající kapkou smolince jako nejdéle běžící laboratorní pokus na světě, i když sám White přiznává, že označení „laboratorní“ je trochu nadnesené; aparatura stojí v podstatě na chodbě a je vystavena běžným výkyvům teploty. Právě v tom ale spočívá jeho kouzlo. Není to precizní laboratorní měření, je to demonstrace principu, která přežila dva správce, přečkala války, výpadky proudu i instalaci klimatizace.
Kdo chce desátou kapku sledovat, může se připojit k živému streamu The Tenth Watch na stránkách univerzity. Stačí trpělivost. A možná se vyplatí neodcházet pro pití.
Zdroj:
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/longest-running-laboratory-experiment
https://www.tcd.ie/news_events/articles/trinity-scientists-capture-pitch-drop-on-camera-for-first-time/
https://smp.uq.edu.au/pitch-drop-experiment
https://en.wikipedia.org/wiki/Pitch_drop_experiment
