Článek
5. června 2006 opustili třináctiletý Francesco a jedenáctiletý Salvatore Pappalardovi, Ciccio a Tore, jak jim říkali všichni v apulijské Gravině, domov a šli si hrát ven. Nevrátili se. Začalo pátrání, nasadili psy, prohledávali okolí. A přesto pravda ležela celou dobu na dosah ruky, v podzemí zchátralého domu ve via della Consolazione, ulici, kterou denně procházely desítky lidí. Dům stál jen kousek od komisariátu. Nikdo se tam nepodíval včas.
Dům sta pokojů
Casa delle Cento Stanze, Dům sta pokojů, zní jako kulisa gotického románu. Ve skutečnosti šlo o chátrající šlechtické sídlo v historickém centru Graviny, obklopené obytnými domy. Zdi vysoké téměř dva metry ho oddělovaly od ulice, ale pro děti z okolí to bylo dobrodružné hřiště plné chodeb, schodišť a skrýší. Ciccio a Tore tam toho večera vlezli. A spadli do hluboké cisterny.
Podle pozdější pitvy Francesco zemřel krátce po pádu, pravděpodobně na následky zranění hlavy. Salvatore ne. Mladší z bratrů přežíval na dně cisterny ještě odhadem 24 až 36 hodin. V absolutní tmě, v chladu, vedle těla svého bratra. Na stěnách cisterny později našli škrábance, stopy po marných pokusech vylézt. Nikdo ho neslyšel. Nebo neposlouchal.
Hledali viníka, ne děti
Vyšetřování se od počátku vydalo jiným směrem. Policie se zaměřila na otce chlapců, Filippa Pappalarda. Verze byla jasná: domácí násilí, otec děti zabil nebo nechal zmizet. Média příběh ochotně převzala. Filippo se stal monstrem v očích celé země.
27. listopadu 2007, rok a půl po zmizení synů, byl zatčen. Strávil 130 dní ve vazbě. Tisk ho vykresloval jako vraha, sousedé se od něj odvrátili. Zatímco seděl v cele, těla jeho dětí ležela stále na dně cisterny, necelý kilometr od jeho domu.
Rozuzlení přišlo náhodou. 25. února 2008 spadl do stejného objektu jiný chlapec, Michelino Di Nardo. Při jeho záchraně hasiči na dně cisterny objevili dvě mumifikovaná těla. Ciccio a Tore byli konečně nalezeni. Ne díky vyšetřování. Díky další nehodě.
Nikdo za nic nemůže
Italský kasační soud následně konstatoval, že pro vazbu Filippa Pappalarda neexistovaly „závažné indicie viny“. Otec byl propuštěn a očištěn. V roce 2014 mu stát přiznal odškodnění ve výši zhruba 1,7 milionu korun za neoprávněné držení ve vazbě, jak informovala agentura ANSA. Peníze za zničenou pověst a měsíce v cele, zatímco jeho synové hnili pod zemí.
A kdo nesl odpovědnost za smrt bratrů? Nikdo. Trestní řízení nikoho neoznačilo za viníka. Civilní soudy pak odmítly odškodnění rodiny s odůvodněním, které zní téměř absurdně: šlo prý o „nahodilou událost“, nepředvídatelnou nehodu v objektu, který nebyl volně přístupný veřejnosti. Chlapci tam podle soudu vstoupili neoprávněně, a proto ani majitelé, ani obec nenesou odpovědnost. Rodina se opakovaně pokoušela o znovuotevření případu. Prokuratura v Bari žádost v září 2024 zamítla, jak uvedla la Repubblica.
Ironický zvrat přišel v červenci 2025. Odvolací soud v Bari přiznal odškodnění přibližně 3,4 milionu korun Michelinovi Di Nardovi, chlapci, jehož pád do téhož objektu vedl k nálezu těl. Za smrt bratrů Pappalardových ale nebyl určen nikdo odpovědný.
Z mrtvých chlapců je dnes symbol
Případ Ciccia a Toreho se v Itálii stal synonymem pro trojí selhání najednou: nezabezpečený nebezpečný objekt uprostřed města, vyšetřování, které hledalo vraha místo toho, aby hledalo děti, a justiční systém, který nakonec nedokázal přiznat odpovědnost nikomu.
Škrábance na stěnách cisterny jsou dodnes nesmazatelným důkazem toho, že jedenáctiletý kluk bojoval o život. A nikdo nepřišel.
Zdroj: Autorský text
https://bari.repubblica.it/cronaca/2024/09/07/news/ciccio_e_tore_no_procura_bari_riapertura_indagin_fratellini_di_gravina_pappalardi-423484504/
https://www.ansa.it/sito/notizie/cronaca/2014/09/09/fratellini-gravinarisarcimento-a-padre_e10a7a0e-8b0e-4c67-8f96-b4dd023892f9.html
https://www.theguardian.com/world/2008/feb/27/italy
https://tg24.sky.it/cronaca/2023/10/26/ciccio-tore-fratellini-morti-gravina-madre-risarcimento
