Článek
Sníh a led dělají problémy snad všem. Ale lidé, kteří mají sníženou pohyblivost, jsou na tom samozřejmě ještě hůř. To však některé „velmi inteligentní“ jedince ani trochu nezajímá.
Zastavila ji až popelnice
Ten mladík, o kterém tu dneska bude řeč, je toho zářným příkladem. Byla jsem ještě daleko – v jedné ruce tašku z blízké charity, v druhé ruce nákup, který si pak ještě potáhnu domů. Ale návštěva v pečovatelském domě měla přednost. Pár věcí jsem tam slíbila a pár věcí nesla. Ano, jsem momentálně ten děsný zákazník, který vykupuje v Adře různé umělecké pomůcky – od pastelek až po omalovánky pro dospělé. Starým lidem tím totiž mnohdy uděláte vážně velkou radost, jak jsem se nedávno zmiňovala.
Sníh a led dělají problémy i zdravým lidem, natož starým
A co nevidím – jednu svou známou paní, jak se, o berličkách doširoka roztažených, aby udržela rovnováhu, pomalu šourá na blízkou poštu. Je to jeden z těch typů, který někomu udělá plnou moc až ve chvíli, kdy na tom bude tak špatně, že ji skoro nezvládne ani podepsat. No nic, to jsme odbočili.
Milá paní se pomaličku soustředila, když tu se okolo ní prohnala „formule 1“. Měla podobu mladíka v teplákovce, který asi honil včerejší den nebo co. Vzal to totiž tak z gruntu, že milé paní jednu berličku pěkně podsekl nohou. Ne, naschvál to asi neudělal, ale i tak to stačilo. Paní se začala kácet a kdyby poblíž nebyla bytelná popelnice, asi by to na ledu skončilo vážně špatně. Na její křik se onen mladík jen otočil a křikl zpět: „Nemáte mít ty berle tak naširoko, se naučte chodit.“
Bylo mi v tu chvíli do breku – a nebyla jsem sama. Paní taky skoro brečela, když jsem jí pomáhala se postavit. Nic se jí naštěstí nestalo, ale to hulvátství ji dostalo do kolen. Tak jsme se došouraly na poštu a já zaběhla s předstihem nahoru, aby odemknuli rampičku (jinak musíme zvonit a čekat a zvonit a čekat). Bez odemknutí to nejde – jinak odtamtud pořád honíte machýrky na skateboardech nebo na něčem podobném.
Ty děti jsou dneska hrozné, mladá paní
Musela jsem si vyslechnout lamentaci na téma dnešní mladé generace. Ano, chápu to, ale házet všechny do jednoho pytle? Tak jsem jí připomněla, že zhruba stejně stará dítka k nim do domova chodí pravidelně vařit nebo tančit. To už si nevzpomíná? A ta by jí určitě berle nepodsekla. Ba naopak, ještě by toho lumpa doběhla a vynadala mu.
Paní se zarazila. Chvíli to vypadalo, že dostanu vynadáno taky – a za to, že ji přerušuji v lamentaci. Ale nakonec si jen povzdechla. „No to máte pravdu, ale pak potkáte tohle a na všechno to dobré zapomenete.“
Tak, milí čtenáři, až si zase budete na něco stěžovat, zkuste se na to podívat i z jiné stránky. A neházejte všechny do jednoho pytle. Ano, někteří lidé jsou zlí – ale o všech to přece neplatí. Vzpomeňte si na mě, až si zase budete na něco stěžovat.
Paní si to nakonec uvědomila, ale ne každý je takové sebereflexe schopen. Třeba o své tchyni bych mohla vyprávět.
