Článek
Jsem živý důkaz toho, že i v bytě bez balkonu můžete vypěstovat ledacos. Na parapetu se dobře daří paprikám, rajčatům, ačokči i fazolím. Jasně, není to na uživení, ale občasný příjemný bonus do jídelníčku to rozhodně je. A právě na tohle téma jsme zapředli rozhovor s pánem, který nám v paneláku měnil stoupačky. A nestačila jsem se divit.
To byste se divila, co lidi v bytě mají
Viděl a zažil toho už hodně. „Raz jsem byl rád, že mám pojistku. Po bytě se totiž motali tři králíci a majitelka nic. Prý jsou od dětí, ona s nimi nemá nic společného. A že nám lezou pomalu až do kufříku s nářadím, to jí nevadilo. Až když jsem pohrozil, že se jim něco stane, ať si to pak dětem vysvětlí sama, je teda zavřela do ohrádky. Ale nechápu – po bytě bobky a smrdělo to tam jak v králíkárně. Hrůza.“ Lidi se ke zvířatům někdy zvládnou chovat opravdu strašně. Sami jsme to zažili u morčat.
„A velcí psi, to je taky něco. Byl jsem v bytě, kde od nich bylo okousané úplně všechno – linka, dveře, gauč. Prý jsou tu v nájmu a pejsci si hrají, tak co by se s tím zatěžovali. Já bych teda byt nikdy pronajímat nechtěl. Většina lidí je slušných, ale pak narazíte na něco takového a máte vystaráno.“
TIP: Vychovat se dá prakticky každý pes, jen občas k tomu potřebujete pomoc veterináře.
Kuřata v obýváku – nevěřila jsem vlastním očím
„No a vám tu rozhodně chybí kuřata,“ zakončil tenhle řemeslník svoje mudrování. „Jo, víte, i to jsem zažil. Chlápek je měl v obýváku na starých paletách a obehnané pletivem. Nechápu, že s tím smradem nikdo nic nedělal, to bylo cítit až na chodbu. Koupil si vždy čerstvě vylíhlá a krmil je starým pečivem ze sámošky naproti. Když povyrostla, prodal je sousedům. Taky mi nabízel. Děkuju pěkně. Takže ta vaše zahrádka je vlastně ještě docela cajk.“
Popravdě jsem tentokrát zírala – a zírám ještě teď. Vždycky jsem si myslela, že něco takového patří spíš do zemí třetího světa. Ale jak je vidět, lidi se asi nemění. Tak já si budu s dovolením svoje papričky a fazolky pěstovat dál – oproti jiným jsem pořád těžký žabař.