Článek
Představte si skalku na konci září. Letničky dosloužily, trvalky se chystají ke spánku a záhon vypadá, jako by mu někdo stáhl sytost. Právě v tu chvíli vyrazí z hlíny úzké tmavě zelené listy a mezi nimi se otevřou pohárkovité květy barvy starého zlata. Lužanka žlutá (Sternbergia lutea) je cibulovitá trvalka z čeledi amarylkovitých, která kvete od září do října, a v teplejších polohách klidně až do listopadu. Není to žádná botanická rarita z červené knihy, ale v českých zahradách zůstává spíš okrajovou cibulovinou. A to je škoda, protože máloco dokáže tak spolehlivě rozsvítit podzimní záhon.
Proč kvete, když ostatní končí
Většina cibulovin funguje na jednoduchém principu: na jaře vykvete, přes léto odpočívá. Lužanka má rytmus opačný, zděděný z mediteránního původu. Pochází z oblasti od Španělska po střední Asii, kde léta bývají suchá a horká, a právě v tom suchém klidu se uvnitř cibule odehrává klíčový proces. Podle experimentální studie publikované v Journal of the Japanese Society for Horticultural Science se květní orgány zakládají už v dubnu a květnu, přes léto se vyvíjejí při teplotách kolem 20–30 °C a samotné rozkvétání nastává koncem září. Zatímco tulipán potřebuje zimní chlad jako startér, lužanka potřebuje jako inkubátor naopak letní žár.
Není to krokus, i když tak vypadá
Ale dost už k odborné biologii. Pojďme se na tuhle jedinečnou květinu podívat trochu blíž. Na první pohled lužanku snadno zaměníte s krokusem. Oba jsou nízké, oba kvetou mají pohárkovitý tvar květu. Jen ten termín kvetení jaksi nesedí. A aby také ne; Botanicky jde totiž o úplně jiné rostliny.
Jak ji vysadit, aby se jí u vás dařilo
Klíčové slovo pro úspěch s lužankou v Česku zní: drenáž. Rostlina snese mráz (uvádí se u ní mrazuvzdornost až do −20 °C), ale nesnese zimní mokro v těžké půdě.
Základní pravidla výsadby:
- Termín: srpen až začátek září, tedy v době letního klidu cibule. Kdo čeká na říjen jako u tulipánů, přijde o první sezonu.
- Hloubka: 10–15 cm podle velikosti cibule.
- Stanoviště: plné slunce, ideálně jižní expozice u zdi nebo na vyvýšeném záhonu. Lehká, propustná, spíš sušší půda. V těžkých jílech pomůže vrstva štěrku pod cibulí.
- Přezimování: v teplejších polohách (jižní Morava, Polabí, městské zahrady) bez problémů venku. V chladnějších a vlhčích oblastech zvažte nádobu, kterou na zimu přesunete pod přístřešek, nebo alespoň mulčování.
Šternberk v názvu není náhoda
Rodové jméno Sternbergia nese po hraběti Kašparu Marii ze Šternberka, jedné ze zakladatelských osobností Národního muzea v Praze a průkopníkovi české paleobotaniky. Druhové jméno lutea pak jednoduše znamená žlutá. Česká stopa je tu tedy dvojnásobná, v názvu i v barvě, která na podzimní zahradě září jako máloco jiného.
