Článek
Právo na bydlení je ekonomické, sociální a kulturní právo na adekvátní bydlení a přístřešek. Je uvedeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a v některých ústavách států.
Přímo ta česká se o podobném nároku nezmiňuje. Ústavní soud v Brně však v jednom ze svých nálezů uvádí, že toto právo, byť nepřímo, aplikovat lze. Z ustanovení v Listině základních práv a svobod vyplývá, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
Bydlení za takovou základní životní podmínku pokládat bezesporu je možno. S bezdomovectvím je následně spojena řada problémů. Na ulici končí zpravidla lidé po ztrátě zaměstnání, jak tvrdí ředitelka neziskové organizace Neposeda Jana Hamplová. Tyto prvotní problémy v zaměstnání vedou k rozpadům vztahu. Což podmiňuje nutnost hledat si nové a samostatné bydlení. To je ovšem v tuzemsku drahé a špatně dostupné. A na řadu přichází různé berličky, například alkohol, vysvětluje princip roztáčení nemilosrdné spirály dále Jana Hamplová, která se v rámci své praxe v sociálních službách podobnými případy zaobírá.
Co znamená mít vlastní bydlení
Získat bydlení tak bývá prvním krokem nutným k tomu, aby se lidé vymanili z kolotoče sociálně patologických projevů, jako je zvýšená kriminalita, násilí nebo prostituce. Umožní jim to také mít zázemí, do kterého se budou moci vracet, pokud si najdou práci. Tím si vytvoří prospěšné pracovní návyky a bude je možno lépe začlenit do společnosti. Právo na bydlení je tedy důležité z hlediska celospolečenského, neboť pomáhá eliminovat sociální vyloučení. To zároveň vede k vysokým veřejným výdajům v oblasti zdravotnictví, vězeňství a sociálních služeb.
Evropská unie uvádí, že uvádí, že více než 30 až 35 % výdajů spojených s bydlením znamená pro domácnosti potenciální ohrožení bezdomovectvím. Podle dat Českého statistického úřadu už přitom celá desetina českých domácností platí za bydlení 40 % a víc ze svých celkových příjmů. Téměř 200 tisíc lidí je potom závislých na příspěvcích na bydlení nebo doplatcích.
Na to, že vysoký počet lidí je z hlediska bydlení závislých na podpoře státu skrze sociální systém, upozornil v rozhovoru pro server iDNES také sociální pracovník Pavel Veleman. Mezi jeho typické klienty v nouzi patří nejen sociálně slabé rodiny, ale také běžní zástupci středních vrstev, například senioři. Kam taková situace může vést je nasnadě: Stále více osob je potenciálně ohroženo nejen výše zmíněným rizikem bezdomovectví.
Nejistota ohledně bydlení dostává tyto skupiny lidí do silného stresu a sociální pracovníci tak varují i před vysokým rizikem sebevražd. Česká bytová krize se tak doslova stává smrtící pastí. Přeneseně můžeme navíc říci, že na ty, kteří do ni upadnou, čeká i smrt sociální. Což se týká zejména dětí, které budou v takových poměrech vyrůstat. Celá generace je tak prakticky ohrožena absencí perspektivní budoucnosti.
Zlepší se bytová krize do budoucna?
Podle expertů je přitom výhled na zlepšení v nedohlednu a například v metropoli je představa o zpřístupnění bytového trhu vyloženě utopická. Výstavba a legislativní změny jsou nedostatečně flexibilní a zájemci hledajících vlastní bydlení přibývá, v krátkém čase budou o vlastní střechu nad hlavou usilovat i dospívající silné ročníky. Bytů tedy není dost. Začít je tak nutné podporovat bydlení na legislativní úrovni.
Druhým důležitým faktorem, který se promítá do stále horší bytové situace, je nerovnoměrný růst mezd. Nejrychleji rostou ty nejvyšší, proto také vysokopříjmové skupiny „táhnou“ vzhůru i ceny nemovitostí. A po této stránce slabší skupiny obyvatel se naopak propadají do stále hlubších problémů. Téměř každý sedmý občan České republiky má problémy s bydlením, jak zjistila Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2024.
Růst mezd je ovšem faktorem žádoucím, nutné je tak především pracovat s druhou podmínkou, tedy s tím, aby bylo dostatek volných nemovitostí. Podle vyjádření Martina Luxe, který je expertem na socioekonomii bydlení a působí v Sociologickém ústavu Akademie věd, se však kromě zvýšené výstavby musíme uchýlit k nepopulárním krokům v podobě daňových nástrojů. Jen s pouhou výstavbou nebudeme schopni zajistit snížení cenové volatility.
Zdroje
