Článek
Blaník leží v oblasti tzv. Podblanicka, tuto oblast tvořenou Velkým Blaníkem a Malým Blaníkem najdete v jihovýchodní části okresu Benešov zhruba 10 km od města Vlašim. Oba zalesněné kopce jsou poměrně snadno přístupné. Po výstupu na Velký Blaník vás čeká odměna v podobě 30 m vysoké dřevěné rozhledny ve tvaru husitské věže, odkud se nabízejí působivé pohledy do středočeské krajiny. Na vrcholu Malého Blaníka uvidíte zbytky kaple sv. Máří Magdalény. Tvrdí se, že na místě ucítíte zvláštní energii, nevysvětlitelný pocit, protože zde stále přebývá duch posledního poustevníka, který bedlivě střeží zakopaný poklad. Zkrátka skvělá příležitost pro dobrodruhy a milovníky paranormálních jevů.
Okolní krajina je členitá a tvarově rozmanitá, i to byl důvod, proč v okolí hory byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Blaník. Název hory pochází ze slova blanie, což znamená vlhký. V minulosti byla posetá mokřady, pak ovšem zasáhl člověk a krajinu zkultivoval.
Hora známá i neznámá
Hora Blaník se zapsala do povědomí lidu už v 15. století v době husitských válek, svého významu nabyla pak ve druhé polovině 19. století, kdy Češi sváděli boj v rámci habsburské monarchie o svoji identitu, samostatnou politiku a svébytnost. Konaly se masové poutě, tzv. tábory lidu na významná místa spojená s českou historií a jedním z těch míst byl právě i samotný Blaník. Když byl v roce 1868 položen základní kámen Národního divadla, v základech nechyběl ten blanický. K tomu se váže zajímavá povídačka.
V dubnu 1868 během vylamování základního kamene během práce uklouzl kameník Václav Podbradský z Louňovic. Nebožák se zřítil do rokle. Po 18 letech se objevil zpátky doma a soudil se o ušlou mzdu. Zároveň ho soudili pro vyhýbání se vojenské službě. Při výslechu vypověděl, že se po pádu probral v jakémsi velké sále, kde ho přivítala krásná dívka. Dokonce se měl setkat se svatým Cyrilem a Metodějem, Karlem IV., Janem Husem a dalšími věhlasnými osobnostmi. Zajímavostí je, že ušlou mzdu opravdu vysoudil.
Blaník, spící hora
K Blaníku se váže pověst o spícím vojsku uvnitř hory, které je připraveno vyjet na pomoc českému národu v době největšího ohrožení, v jeho čele by nestál nikdo jiný než svatý Václav, patron české země.
Nejstarší zmínky o zachráncích sahají už do 15. století, tehdy se mezi lidmi šířila pověst, že jsou na Blaníku pochováni apoštolové Petr a Pavel a je nutné na místo přinést kameny k výstavbě kostela. Od té doby pověst žila vlastním životem, postupem času se upravovala a upgradovala, až se rozštěpila na 3 různé varianty.
Na počátku byli Kelti
První verze pověsti pochází ze 70. let 15. století. Podle pramenů byl jejím otcem sedlák Mikuláš Vlásenický. Muž žijící ve Vlásenici u Pelhřimova prorokoval velkou bitvu na louce mezi Načeradcem a Blaníkem, následný boží zásah a vyvedení vojska z hory. Prostý lid byl pochopitelně ve středověku (až do 70. let 18. století) negramotný, neexistovaly žádné písemné záznamy, veškeré vědomosti, zkušenosti i moudra se tradovala ústně předávána z pokolení na pokolení. Tímto způsobem se uchovala i pověst od Mikuláše, v písemné podobě ji známe až přelomu 16. a 17. století.
Badatelé si kladou otázku, proč si Mikuláš vybral zrovna Blaník. Ano, hovořil o vysokém kopci v blízkosti jeho domoviny, ale je jisté, že se o tajuplné hoře mluvilo mnohem dříve, již v dobách místní terén obývali Keltové. Navíc víra v silnou armádu ukrytou v srdci hory není rozhodně český primát. Ukrytí hrdinou mají totiž silnou tradici napříč celou Evropou. Jako příklad uveďme krále Artuše, podle jedné z legend ukrývajícího se v hoře Avalon.
Ze stejného období pocházejí rovněž německy psané texty. Další podoba je pak Vidění Oldřicha z Rožmberka ze 17. století rozšíření díky jezuitům. Třetí pramen vznikl v 18. století a je znám jako Proroctví slepého mládence. Z toho období také pocházejí svědectví o podezřelých jevech v okolí hory, např. bubnování, troubení a vojenské povely, které slyšeli místní vesničané.
Pane Jirásku, děkujeme
V 19. století se začala vést diskuze o údajné spáse české země, mimo jiné se rozvířila debata o vůdci naší „armády spásy“. Na jedné straně jako ideální velitelé připadali husité, chrabří bojovníci z 15. století, ovšem v kulisách 19. století se stále ještě nedočkali své rehabilitace. Intelektuálové tedy hledali dál, pátrali po ideálu. Až jej našli. Svatý Václav.
Na předchozí pověsti zareagovali čeští spisovatelé a vznikaly další verze, rozhodně nejznámější zpracování pověsti přináší Alois Jirásek ve Starých pověstech českých vydaných v roce 1894. V jeho verzi Blaničtí rytíři se dočtete, že až bude vlast ohrožena mocnými nepřáteli, uschnou vrcholky stromů v blanickém lese, suchý dub na vrcholu hory se zazelená a pramen u skály se rozvodní. Poté se rozezní meče a zvuk trubek, zažehne se krutá bitva, rybník Pustý se naplní krví. Pak slavnostně z otevřené Veřejové skály vyjedou rytíři ze skály v čele se sv. Václavem. Nepřítele zaženou k Praze, kde budou nepřátelé poraženi a v zemi opět zavládne mír.
Evidentně český stát se ještě nikdy neocitnul v tak svízelné situaci, která by naše srážce probudila z dlouhého spánku v šípkovém království. A my všichni doufáme, že jejich služby nevyužijeme.
Zdroje:
1) Existovali blaničtí rytíři?
2) Blaničtí rytíři čekají na znamení
