Článek
Učňovské školství v Česku nemá příliš dobrou pověst. Bezesporu bychom ale neměli zavrhovat ty, kteří se živí manuální prací.
V Česku nyní chybí zástupci řady řemeslných oborů. Jedná se o problém, který rezonuje veřejným míněním už řadu let. K podrobnějším závěrům na toto téma se dopracovala například analýza Střední odborné školy Jarov, která zjistila, že zatímco v roce 2020 chybělo okolo 300 000 obkladačů, malířů, pokrývačů a dalších řemeslníků, v roce 2023 už to bylo o 100 000 víc.
Jak ale také vyplývá ze zkušeností středních škol, těmi, kdo si potřebují vzdělání doplnit v řemeslných oborech, bývají často až dospělí studenti. Mládeži se nelíbí hlavně nízké nástupní platy a dají přednost rychleji vydělaným penězům ve fastfoodech a u rozvozových služeb, upozornil ředitel již zmíněné Střední odborné školy Jarov.
Jak potvrzuje i portál Business Info, uchazeč bez zkušeností se „chytá“ poměrně těžko. Důležitá je praxe v délce alespoň několika let. Pokud zájemce vydrží, má šanci i na solidní mzdu, ovšem ne vždy a ve všech oborech.
Vyučený uchazeč o zaměstnání nemůže čekat na zázračný plat
A na kolik peněz si reálně může takový absolvent učiliště „sáhnout“? V porovnání se středoškoláky a vysokoškoláky to není příliš oslnivý výsledek. Nahlédnout můžeme například do statistiky uveřejněné Národním ústavem pro vzdělávání v roce 2018. Ta došla k závěru, že si administrativní pracovníci mohou vydělat 23 370 Kč. Pracovníci pracující na pozici „Manipulační a ostatní dělníci ve výrobě“ vydělají 20 853 Kč.
Výše zmíněný všeobecný administrativní pracovník je přitom pozicí, na kterou stačí středoškolské vzdělání s maturitou. A to dokonce na gymnaziální úrovni, o níž zlí jazykové poměrně ochotně prohlašují, že absolvent s maturitním vysvědčením z „gymplu“ prakticky nemá žádnou odbornost, mnoho toho neumí a na pracovním trhu je tedy téměř k neupotřebení.
Že řemeslo ze svých adeptů milionáře rozhodně neudělá, to konstatuje také portál Business Info. Ten navíc upozorňuje i na četná zkreslená tvrzení, kdy musíme vzít v potaz skutečnost, že řemeslník často má šanci vydělávat nadprůměrně, ovšem pouze několik měsíců v roce. Ve zbytku času má zakázek málo nebo žádné.
Důkazem, že výše platu stoupá se stupněm dosaženého vzdělání, je i statistika nástupních platů, kterou u svých absolventů v roce 2022 zveřejnila Masarykova univerzita. Ta se dopracovala k průměrnému platu 32 000 Kč a mediánu 30 000 Kč. Musíme ale samozřejmě brát v potaz, že celá univerzita pokrývá široké spektrum oborů a například ve sféře IT absolventi dosáhnou na medián ve výši dokonce 50 000 Kč. Na pěkné peníze si přijdou také ekonomové, absolventi jazykových oborů a absolventi humanitních studií, kteří zamíří do HR.
Absolventi učilišť jsou častěji nezaměstnaní
Podle Národního ústavu pro vzdělávání a jeho výzkumu navíc nabyté vzdělání na učilištích často vychází definitivně vniveč. Mladí učni nakonec ve vystudovaném oboru nepokračují. Důvody vyplývající z průzkumu si můžeme uvést: „Práci v oboru jsem nesehnal/a“ (44,4 %), „V oboru jsem nikdy pracovat nechtěl/a“ (37,8 %), „O práci v oboru jsem ztratil/a zájem“ (37,8 %) a „Obor není perspektivní“ (22,2 %).
Je tak poměrně zřetelně poznat, že učiliště studenty na praktický život příliš dobře nepřipraví. A v mnoha případech je navíc učňovské vzdělání primárně výsledkem minimální motivace a snahy opustit vzdělávací proces cestou nejmenšího odporu: Teenager se spokojí se vzděláním v délce tři roky, aby prokázal alespoň nějakou úroveň vědomostí a nemusel si odnést jenom doklad o absolvování základní školy.
Na tento vzdělávací stupeň proto již předem nastupují děti se slabou úrovní vědomostí. Tím dochází i k prohlubování sociálních nerovností.
Nelze se tak příliš divit tomu, že statistiky nezaměstnanosti jsou mezi vyučenými alarmující: Zaznamenaný nárůst počtu nezaměstnaných se v roce 2021 v této kategorii blížil k 50 %. Naproti tomu u vysokoškoláků je situace znatelně příznivější. Na brněnském VUT si 68 % absolventů si našlo práci ještě před dokončením studií.
Jakými nejvýraznějšími nedostatky trpí nejen učňovské školství
Proč je vlastně úroveň současných českých absolventů učilišť tak katastrofická? Problémy jednoduše začínají už na školách samotných. Často ani učitelé nejsou adekvátně motivovaní a nemají dostatečné znalosti. Nic z toho pak nemohou pochopitelně předat ani svým svěřencům. Absolventi učilišť ve velké míře selhávají hlavně u jazykových a počítačových dovedností, což jsou ale v současném světě zcela klíčové kompetence.
Žákům také chybí adekvátní praxe. Na tu samotné školství nemá kapacity. Kontinuita škol a pracovního života se ovšem zcela rozpustila ve fázi, kdy vymizela zavedená praxe spolupráce jednotlivých vzdělávacích institucí s podniky.
Další podstatnou chybou v současném školském systému je jeho komercionalizace a také zavádění ekonomických mechanismů. Problematicky byl odborníky vnímán především tzv. normativ. Tedy prostředky přidělované na žáka.
Zavedená praxe se tak nakonec skutečně změnila, a to v roce 2018, kdy poslanci schválili odlišný způsob financování a školy tak začaly dostávat peníze podle vzdělávacích programů a podle počtu hodin. Zatím lze však s jistotou říci, že poslat dítě na učňák znamená zničit jeho šanci na spokojený život.
Zdroje
1) Děti na řemeslo nechtějí
2) Učňovské školství jako magnet na nerovnosti
