Článek
Alois Eliáš přišel na svět 29. září 1890 na pražských Vinohradech, kde také absolvoval obecnou školu a gymnázium. Ve studiu dále pokračoval a na vysokém učení absolvoval obor inženýr-zeměměřič. Po škole dva roky pracoval v Bosně při stavbě železnice, práce ale přerušila první světová válka. Alois Eliáš narukoval již v prvních týdnech války, ale s celým plukem přešli na haličské frontě do ruského zajetí.
V Rusku potom Alois Eliáš pracoval opět jako železniční inženýr a v roce 1917 vstoupil do formujících se Československých legií. Eliáš patřil k těm, kteří sice do legií vstoupili v Rusku, ale byli přesunuti na západní frontu. Bojové zkušenosti, které jako velitel pluku získal ve Francii, třeba v bitvách u Verdunu či Terronu, potom využil i při obraně nově vzniklého Československa ve válkách proti Polsku a Maďarsku.
Stejně jako řada dalších legionářů i Alois Eliáš v armádě nového státu zůstal a začal si v ní budovat kariéru. Absolvoval francouzskou Vysokou školu válečnou a začal pracovat na Ministerstvu obrany. Ve třicátých letech byl i jedním z poradců Edvarda Beneše, tehdy ještě ministra zahraničí. V druhé polovině třicátých let potom velel V. armádnímu sboru v oblasti Trenčína.
Mnichov a okupace
V době mnichovské krize vstoupil Alois Eliáš do vlády generála Syrového. Zastával v ní defacto pozici ministra obrany. Po Mnichovu se úřadu ujala vláda Rudolfa Berana a Eliáš v ní dostal pozici ministra dopravy. Prezidentem byl již v té době Emil Hácha, s nímž měl zanedlouho sdílet osud v nejtemnějších okamžicích našich novodobých dějin.
Situace nevyhnutelně spěla k 15. březnu, vzniku Slovenského štátu (snahy o jeho zabránění vedl právě Eliáš) a okupaci zbytků okleštěného státu. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, Beranova vláda nicméně pokračovala v činnosti, nyní samozřejmě pod německou kontrolou. Jako ministr dopravy dostal Eliáš nařízeno např. zavedení jízdy vpravo.
Koncem dubna 1939 došlo k reorganizaci vlády a Alois Eliáš se postavil do jejího čela. Proč tuto funkci přijal? Sám Alois Eliáš to v rozhovoru s jedním svým přítelem popsal následujícím způsobem:
„Vím jedno: přijmu-li tuto nabídku, nakonec mne oprátka nemine. Nepřijmu-li tuto funkci, dostane to nějaký darebák, který může národu a vlasti způsobit nedozírné škody. Proto je mou povinností přijmout to.“
Je pravdou, že stejnou argumentaci používají i skuteční kolaboranti. O výroky ale nejde, Eliáše i všechny ostatní je třeba hodnotit podle činů. A v tomto ohledu Eliáš v žádném případě neselhal. Spolu se státním prezidentem Emilem Háchou udržovali kontakt s Edvardem Benešem v Londýně, snažili se bránit skutečným kolaborantům v nástupu do významných funkcí nebo od nich odkláněli skutečně důležitou činnost. Napomáhal také při tvorbě Obrany národa, nejvýznamnější odbojové organizace.
Chlebíčková aféra a zatčení Aloise Eliáše
Dne 28. října 1939 odmítl Alois Eliáš složit přísahu věrnosti vůdci a když potom nacisté uzavřeli v listopadu české vysoké školy, podal demisi. Prezident Hácha ji ale nepřijal. V tu dobu už si Eliáš uvědomoval, že ze své pozice přestává mít reálný vliv a vláda se stává pouze vykonavatelem německých příkazů. Tím pádem už nemůže národu ve své funkci nijak prospět a začal uvažovat o emigraci. Reálná možnost útěku z protektorátu již ale prakticky neexistovala.
Je třeba také říct, že v této době již Němci o činnosti generála Eliáše a prezidenta Háchy a jejich kontaktech s Londýnem dobře věděli. Alois Eliáš ale v boji za národ neustával, naopak. Ve spolupráci Eliáše, jeho přítele Františka Patočky, ředitele Bakteriologického ústavu UK, a urologa Miloše Kliky se zrodil odvážný plán.
Alois Eliáš měl pozvat k jednání skupinu kolaborantských novinářů v čele s Karlem Lažnovským. Jako občerstvení se podávaly chlebíčky se sardinkami. Ty však byly naočkovány bakteriemi tyfu a tuberkulózy. Plán částečně zafungoval, tři novináři onemocněli a Karel Lažnovský zemřel.
Němci zapojení Eliáše tušili, ale přes veškerou snahu nebyli schopni jej s případem spojit. To ale na osudu protektorátního premiéra a vlastence Aloise Eliáše nemohlo nic změnit. Jedním z prvních rozkazů nově nastoupivšího Reinharda Heydricha byl příkaz k zatčení Eliáše za kontakty s Londýnem a další odbojovou činnost. V sehraném „soudním procesu“ byl Eliáš odsouzen k smrti, trest byl však odložen. Eliáš fungoval jako určité rukojmí a páka na Emila Háchu. Je třeba říct, že Hácha již od jisté doby skutečně nebyl jako starý a zlomený muž schopen vzdorovat a stal se poslušnou loutkou, rozhodně tak ale nezačal.
Poprava a vnímání osoby Aloise Eliáše
Rozkaz k popravě Aloise Eliáše přišel v rámci represí v odvetě za úspěšnou likvidaci Reinharda Heydricha československými výsadkáři v květnu 1942. K popravě došlo 19. června 1942. Alois Eliáš byl pak popraven jako jediný předseda vlády okupované země za celou dobu trvání druhé světové války.
A komunistická dehonestace Aloise Eliáše? To překvapí jen málokoho. Alois Eliáš byl hrdina, legionář a významný člen prvorepublikové společnosti. Takoví lidé neměli u komunistů nikdy na růžích ustláno. Dnes již naštěstí chápeme roli Aloise Eliáše úplně jinak a nemusíme se bát pojmenovat ho správně, tedy jako vlastence, statečného člověka a odbojáře.
Zdroje
1) Zvonili jsme za Aloise Eliáše
2) Alois Eliáš: dvojí hra předsedy vlády končí popravou. Odbojářem byl až do konce…
