Článek
Íránské království existovalo na mapě světa s jistými přestávkami asi 2500 let. Jeho poslední inkarnace v podobě Íránského císařského státu (někdy též Perského císařského státu) vznikla v roce 1925 a skončila v roce 1979. V tento rok proběhla v Íránu tzv. islámská revoluce, která svrhla posledního vládce, šáha Rezu Pahlavího. Výsledkem byl vznik dnešní Íránské islámské republiky.
Rozdíl mezi stavy „před a po“ je v případě islamské revoluce naprosto zásadní. Fotografie ze 70. let, zobrazující ulice Teheránu, se dnes zdají jako z jiného světa. Ženy v minisukních a bez pokrývek hlavy sedící v kavárnách úplně stejně jako třeba v Paříži nebo New Yorku. A co tento stav nahradilo? Teokratická vláda, hidžáby nebo „mravnostní policie“.
Idyla za šáha?
Není samozřejmě na místě tvrdit, že před rokem 1979 panovala v Íránu idylka a demokracie. Šáh si udržoval tajnou policii zamířenou na své politické oponenty, které věznil ve velkých počtech. I když byl Pahlaví jasně prozápadně orientovaný a udržoval vřelé vztahy se Spojenými státy (CIA mu dokonce pomohla zpět k vládě poté, co byl dočasně odstaven), stejně tak byl zadobře i s některými zeměmi východního bloku včetně Československa.
Proti Sovětskému svazu se ale Írán později stále více vymezoval jak kvůli sporům z doby druhé světové války, tak kvůli hrozbě, kterou Sověti pro Írán stále představovali. Důležitější ale bylo, že stále větší uvolňování poměrů velmi nelibě nesli islámští duchovní. Řada skupin tak proti šáhovu režimu vystupovala stále častěji a agresivněji. K nim se připojovali i ti, kteří kritizovali korupci a porušování lidských práv ze strany režimu.
Vše dospělo k vrcholu na konci roku 1978, když v zemi vypukly masové protesty, které Pahlaví neustál ani přesto, že proti nim v počátku velmi ostře zasáhl. Šáh Rezá Pahlaví odešel do exilu a v Íránu se ujal vlády teokratický režim Rúholláha Chomejního. Ten zavedl přísná společenská pravidla založená na islámském právu šaríja.
Život v Íránu
Navenek nejzřetelnějším projevem práva šaríja je samozřejmě povinnost žen chodit na veřejnosti zahalené, tedy s tzv. hidžábem. U toho to ale nekončí. Z náboženských tradic jsou převzaty i tresty za celou řadu přečinů jako je např. homosexuální pohlavní styk, rouhání nebo pití alkoholu.
Tresty jsou v těchto případech např. bičování, ukamenování nebo dokonce ukřižování a jsou stále součástí íránského právního řádu. Jedná se samozřejmě o přístup, který je pro civilizovaný svět nepřijatelný. Na ženy v minisukních již lze jen vzpomínat.
Boj o hidžáb a strach z Izraele
V minulých letech vypukly v Íránu protesty motivované právě odporem žen vůči přísným náboženským pravidlům. Jejich symbolem se stalo strhávání vlastních hidžábů. Při těchto protestech umírali lidé a vláda byla jimi donucena k částečným ústupkům včetně zrušení mravnostní policie.
S odstupem času je nicméně stále zřejmější, že ústupky byly pouze formální a „naoko“. Ve skutečnosti se toho v Íránu opravdu mnoho nezměnilo. Prakticky v přímém přenosu to bylo možné sledovat v minulém roce.
Třicetiletá Ahoo Daryaei, studentka historie literatury v doktorském programu na Islámské univerzitě v Teheránu si na veřejnosti strhla hidžáb a další části oděvu, až byla pouze ve spodním prádle. Okamžitě zasáhla znovuobnovená náboženská policie, studentku brutálně strhla k zemi, praštila jí hlavou o betonový sloup a odvezla jí do vazby.
O ženě od té doby dlouho nic nevěděl, úřady pouze vydaly prohlášení, že žena trpí psychickými problémy a ve vězení ji navštěvuje psychiatr. Později byla žena propuštěna domů, je ale považována za psychicky nemocnou. Od protestů z doby minulé lze ale přece jen zaznamenat jeden rozdíl: obyčejní Íránci už na případ protesty nereagují. Hlavním tématem se pro ně totiž stal Izrael a režim berou jako svého ochránce právě před ním.
I bývalí protestující se dnes přiklánějí k podpoře režimu a zmiňují, že ženy mohou doma chodit jak chtějí, jde jen o veřejné prostory a to je „vlastně v pořádku“. Studentka si podle nich může za problémy sama a neměla se chovat tímto způsobem. Důležitější je střet s Izraelem a tam jsou jednoznačně na straně vlády. Až tam se íránská společnost dostala po padesáti letech vlády teokratického islámského režimu…
1) Iran Before and After 1979: How Did We Get Here from There?
2) Iran says woman detained after undressing released without chargé
3) Ideology and Iran’s Revolution: How 1979 Changed the World
