Článek
Podobný princip se využívá i ve vztahu k dětem. Dospělí členové se snaží najít novou „úroveň dětství“, která časem stvoří „novou civilizaci, která bude vynikající“. Zde již lze pocítit, jak dospělí, kteří jsou v podstatě zklamaní tím, že nedosáhli svých životních cílů a snah něco změnit, překládají veškerou naději na změnu a s ní i zodpovědnost na děti. Na změně přeci závisí spokojenost rodičů, a proto je před dítětem nesplnitelný úkol změnit svět, aby se jeho rodiče cítili šťastní.
Dětem je v rámci církve indoktrinováno, že jednou změní svět a toto je jejich jedinečná, nepopiratelná a závažná role, která čeká na vyplnění. K zodpovědnosti za své dospělé rodiče se tedy přidává pocit zodpovědnosti za celý svět. Dítě tuší, že tento úkol je nemožný, ale na druhou stranu na něj ostatní „spoléhají“ a ono nechce své okolí zklamat. Jeho bohatá dětská fantazie předkládá obraz budoucnosti, ve kterém se tato změna dítěti skutečně povedla. Šílený a nesnesitelný tlak v dětské mysli se mění na úlevu, o které ale dítě ví, že je falešná. A proto samo sobě slíbí, že jednoho dne to dokáže a skutečně změní svět k lepšímu. Do té doby ale musí čekat bez šance konat a snášet obrovský tlak. Než dítě dospěje, stane se z napětí a čekání tak silný zvyk, že už se s ním samo nevyrovná.
Scientologická církev dětem slibuje, že až poté, co zachrání naši planetu, odejdou z ní jako skutečně nesmrtelné bytosti. I zde se setkáváme s běžným náboženským tvrzením, že život je utrpení a poté nás čeká odměna.
Proč ale tolik lidí tíhne k této církvi? Protože scientologové se drží tvrzení, že dítě má vyrůstat svobodné aby samo objevilo svět a svoji podstatu. Pokud ale dítěti necháte „naprostou svobodu“, jak ho naučíte základním společenským normám? Aby rodiče udrželi v dětech a pravděpodobně i v sobě iluzi, že děti vyrůstají skutečně svobodně, manipulují je skrze vydírání. Dítěti je tedy neustále indoktrinováno, že je božská a svobodná bytost a jeho intuice a čistota dokáže vyhodnotit situaci lépe, než mysl dospělého člověka. Ve skutečnosti se od něj ale očekává, že se bude chovat podle společenských norem. Pokud ne, přicházejí tresty, přičemž dítě ve výsledku netuší, jaké chování je tedy vlastně správné a jaké ne.
Jak scientologové manipulují děti?
Základem scientologických postupů je kontrola. Scientologové mají vlastní formu zpovědi, které říkají „auditing“. Během této zpovědi dítě dostává otázky a je mu měřeno napětí na povrchu těla. Otázky se většinou týkají toho, co dělá a snaží se v něm vyvolat pocit viny. Chtějí z dítěte například dostat tajemství nebo přiznání hříchu. Ačkoliv je dítě u scientologů teoreticky posvátné a v podstatě považované za moudřejší, než jsou sami dospělí, dostává se dítě těmito auditingy pod obrovský nátlak kdy netuší, jak by vlastně mělo odpovědět správně.
Manipulace se ještě prohlubuje - pro scientologickou církev je základem funkční rodina. Tedy alespoň teoreticky. Realita je však taková, že rodina bývá často rozdělena - především děti jsou izolovány od rodičů. Dítě je izolované od všech blízkých a nemá komu věřit. O důležitosti rodiny se však v církvi stále mluví, a proto je dítě zmatené. Časem dítě následkem nejasných a relativních hranic zcela ztrácí jistotu a důvěru v sebe sama.
Všichni, kdo do spolku nepatří, jsou označeni přinejmenším za zvláštní, někdy až za nebezpečné pro společenství. Příbuzní a někdy i sami členové církve, kteří se vymezují vůči některým praktikám, jsou bez milosti zatracení, a to i pokud patří do rodiny. Takový přístup si dítě zažívá od malička, a sekta má tím pádem jistotu, že se její členové dostanou z jejích okovů jen velmi těžko. Konflikty v rodině a mezi členy by kazily idealistický obrázek církve, a proto jsou potlačovány. Mysl dítěte je omezována. Přirozená touha objevovat a poznávat lidi je potlačena strachem ze „zlého“ vnějšího světa. Následně se dítě nedokáže spontánně projevit, protože potlačování vlastních emocí vidí u svých rodičů a samo bylo zpočátku za své spontánní projevy trestané. Zažívá neustálý vnitřní rozpor a s ním spojené úzkostné stavy, které se kolem 5-6 roku stávají součástí jeho osobnosti.
Mají vůbec ještě šanci?
V dospělosti je člověk, který vyrostl u scientologů i nadále snadno manipulovatelný. Zjišťuje, jak svět skutečně funguje a cítí se ztraceně - a to ve chvíli, kdy má nabývat jistotu, stavět se samostatně k životu a hledat si v něm cestu. Proto se mnoho dospělých dobrovolně a rádo vrací zpět do církve, protože zařadit se do normálního života je pro ně nesmírně těžké.
Od dospělého se očekává samostatné rozhodování, které ale scientologové potlačují. Dospělý paradoxně opět dostává pod nátlak očekávání, které nedokáže splnit. Výsledkem je rozvoj úzkostných a depresivních stavů. Obvykle se děti, které vyrostly v sektě, snadno stávají obětí dalších manipulátorů. Vždyť stav, kdy jsou manipulovány, znají dospělé děti scientologů nejlépe. Je to pro ně přirozený pocit a je jim povědomý. Vždyť to „dobré staré známé“ hledáme všichni. Po negativní životní zkušenosti s vnějším světem se často i ti, kteří od scientologů odešli, rádi vrací na místo, „kde je chápou“. Kromě poškození, které dítě získalo už jen dětstvím v sektě, je jeho osobnost silně zasažena dalšími následky. Zvládne se s nimi vyrovnat? Dokáže se časem zařadit do společnosti a alespoň na první pohled žít normální život? A jak takovým lidem můžeme pomoct my - jednotlivci?
Zdroje
