Článek
Co je pták emu?
Emu hnědý je druhým největším ptákem světa a jednoznačně největším ptákem Austrálie. Vzhledem může připomínat pštrosa a stejně jako on neumí létat, patří mezi ptáky běžce. Emu dokáže dorůstat výška až 190 cm a vážit může až 55 kg. Emuové žijí ve velkých hejnech o desítkách, stovkách či dokonce tisících jedinců.
Stejně jako většina ostatních australských zvířat, i emu je pro tento kontinent jedinečný a patří mezi jeho symboly. Již v roce 1874 byl tak přidán na seznam chráněných druhů Austrálie. Zatímco byl ale na blízké Tasmánii emu vyhuben, v Austrálii jeho populace utěšeně rostla. Spolu s tím se začaly nevyhnutelně množit střety s lidmi. Schylovalo se proto k válce mezi lidmi a emuy. Ještě předtím, než se k ní dostaneme, se ale musíme vydat na jiná bojiště.
Austrálie na začátku dvacátého století
Pro Austrálii byla první světová válka v letech 1914-1918 jednoznačně nejkrvavějším konfliktem dvacátého století. Během první světové války zemřelo na 62 000 Australanů a dalších 140 000 jich bylo zraněno. V té době navíc čítal počet obyvatel Austrálie pouhých pět milionů lidí. Vzhledem k počtu obyvatel tak šlo o ztráty naprosto devastující. Tato čísla navíc překonávají i australské ztráty v druhé světové válce. Výročí masakru u Gallipoli je ne náhodou dodnes australským svátkem.
S koncem války se začali vracet domů veteráni často zranění nebo trpící válečnými traumaty. Aby jim vláda alespoň trochu ulehčila situaci, začala veteránům rozdávat půdu a vyzývala je, aby se stali farmáři. Realita však neměla s vládními slogany mnoho společného. Půda byla neúrodná a většina z těch, kteří začali farmařit, s tím neměla žádnou skutečnost. Určitou výjimku představovala západní Austrálie, kde se relativně dobře dařilo pšenici.
Zhruba ve stejné době, kdy veteráni začali dostávat od vlády půdu, se začali počty ptáků emu prudce zvyšovat. V roce 1922 jim vláda odebrala statut chráněného živočicha a z ptáka emu se stal škůdce. Emuové totiž likvidovali úrodu a působili velké problémy již tak těžce zkoušeným farmářům. Z těch prakticky nikdo neprosperoval, naopak se propadali do stále větší a větší chudoby. Mezi farmáři narůstal alkoholismus i násilí. Aby byla situace ještě horší, cena pšenice stále klesala a když v roce 1929 zkolabovala newyorská burza, bylo možné mluvit téměř o ráně z milosti.
Světová hospodářská krize, která po kolapsu následovala zasáhla Austrálii velmi silně. Nezaměstnanost vzrostla na 32 procent a již tak nízké ceny pšenice ještě více klesly. Řada farmářů za této situace odmítla pokračovat a farmaření vzdali. Na začátku třicátých let potom Austrálii postihla drastická sucha. Trpěli farmáři i emuové. Tisíce těchto ptáků si proto začalo hledat potravu právě na polích západní Austrálie.
Válka začíná
Za této situace již farmáři požadovali od vlády zásah naprosto nekompromisně. Ministr obrany George Pearce proto přišel s plánem vyslat do západní Austrálie vojenskou jednotku, která měla zlikvidovat co nejvíce emuů. Kromě toho, že se tím mělo ulevit farmářům, měl zase dokument, který měl být o operaci natočen, vykreslit v dobrém světle samotnou vládu.
Jeden mrtvý pták výhru ve válce nedělá.
Velením operace byl pověřen major Meredith, který měl k ruce seržanta McMurraiho a vojína O´Hallorana. K dispozici měli jedno vozidlo a dva kulomety. Doprovázel je filmový štáb, který měl za úkol zaznamenat jejich předpokládané „slavné vítězství“. K prvnímu kontaktu vojáků s emuy došlo druhého listopadu 1932. Australané spatřili velké hejno, avšak ptáci vojáky překvapili tím, že nezůstali pohromadě, nýbrž se rozprchli, což z nich udělalo obtížné terče. Situace se opakovala i další den. K ještě většímu fiasku došlo 4. listopadu, když se vojákům zasekl kulomet.
Po třech dnech měla armáda na kontě pouhých třicet zabitých emuů z celkového počtu asi 20 000. Příliš velké zlepšení nepřinesla ani pomoc místních farmářů. Jeden z nich poskytl nákladní auto, s jehož pomocí chtěli Australané nahnat hejno na jedno místo. Ve chvíli, kdy auto vjelo do hejna ptáků, si však jeden emu zasekl hlavu o volant, řidič zpanikařil a auto havarovalo. Nepomohlo ani umístnění kulometů na korbu jiného auta, neboť vojáci nebyli schopni při jízdě na nerovném povrchu mířit.
Osmého listopadu se již dostala tristní bilance armády v boji s emuy i do novin a armádní tým byl raději odvolán. Farmáři na vládu ale i nadále tlačili a vojáci se tak do oblasti za necelý týden vrátili. Za období od 18.listopadu do 10.prosince si následně armáda nárokovala necelou tisícovku zastřelených ptáků. Toto číslo je však považováno za nadhodnocené. Ať tak či onak řádění emuů na polích to nijak neovlivnilo, a navíc se ptákům podařilo na několika místech poničit takzvaný králičí plot. Ten byl ve své době s délkou 3 256 km nejdelším plotem na světě a jeho účelem bylo zabránit pronikání divokých králíků na farmy. Emuové nicméně plot poničili a umožnili tak králíkům další šíření. Austrálie si tak připsala doslova strategickou porážku.
Po válce
Neúspěch australské armády v boji s ptáky emu se stal v Austrálii zdrojem mnoha vtipů a odkazy na takzvanou “ válku s emuy" se objevili v nejednom filmu či knize. Některé australské noviny dokonce otiskovaly některé kreslené vtipy přímo inspirované tímto neúspěchem armády. V současné době také vzniká celovečerní film známého komediálního herce Johna Cleese.
Jakkoliv směšně však může celá historie takzvané války s emuy vyznívat, je třeba si uvědomit, že tehdejší problémy australských farmářů byly zcela reálné a je s nimi spojena celá řada zničených lidských osudů. Problém farmářů s ptáky emu pak přetrvával i v dalších dekádách. Nyní jsou již ale od roku 1999 opět chráněni. Lze tak říci, že po dlouhých 61 letech bylo mezi emuy a australskou vládou konečně uzavřeno příměří. Válka definitivně skončila.
Zdroje
1) The Great Emu War: When Australians Lost to Flightless Birds,
2) The Rabbit Proof Fence of Australia
3) What was the Emu War?
