Článek
Pohlavní život a sexuální potřeby jsou společné pro všechny živé tvory. Člověk tak v tomto směru není výjimkou.
Lidská sexualita zahrnuje způsoby, jimiž lidé projevují, pociťují, popisují a ovládají svou sexualitu. Jde o jednu ze základních lidských potřeb, jak uznává také WHO. Jedná se o výsledek dlouhodobého evolučního procesu. . Jejím primárním účelem je reprodukce.
Sexualita tak nechybí coby integrální složka osobnosti ani u jedinců s postižením. Zcela mylný je názor, kdy je na tyto jednotlivce nahlíženo jako na velké děti, které mají být před sexualitou dokonce chráněny.
Možnosti, jak naplnit tento aspekt, jsou však ve srovnání se zdravou částí populace u těchto osob limitovány. Zejména se to projevuje u těch, které žijí v pobytových zařízeních a nemohou tak navazovat přirozeně vazby se svým sociálním okolím.
Mimo to se může objevit řada problémových situací, jako je nepřiměřené sexuální chování, ohrožení sexuálním násilím či snížená schopnost ovládat své potřeby.
Sexualita u osob s fyzickým postižením
Není však možné všechny osoby s handicapem posuzovat shodnou optikou. Rozlišovat je vždy nutné osoby s postižením fyzickým i mentálním.
Fyzické neboli tělesné postižení je takové, které má přímý vliv na mobilitu. Fyzické postižení se může projevit před narozením, během porodu či po narození, například vlivem onemocnění či úrazu. Jeho dopad se může odrážet v poruše soběstačnosti, ve společenských kontaktech, partnerských vztazích, využití volného času, vzdělávání a perspektivě zaměstnávání.
U fyzicky postižených lidí je v řadě případů možné plnohodnotné naplnění sexuálního života cestou přirozenou, tedy v partnerství. Řada handicapovaných žije v klasických vztazích, v nichž vychovává i vlastní potomky.
Odborníci především citové deprivaci a omezeným sociálním kontaktům přisuzují to, pokud se handicapovaní rozhodnou si pro partnerský vztah rovněž vyhledat jedince s handicapem. Nicméně nemusí takový scénář být žádným pravidlem, existuje celá řada párů, které tvoří handicapovaná osoba a zdravý protějšek.
Zásadní jsou psychické i fyzické limity
Důležitou roli v tomto směru sehrává okolí, které by mělo nabídnout adekvátní podporu v navazování vztahů. Zásadní by měla být adekvátní edukace, a to již v raném věku.
Ta by měla vycházet jednak z rodiny, ale také by se na ní měly podílet veškeré instituce, které dítě navštěvuje. Předsudky však stále nemizí a řada handicapovaných tak musí čelit odsouzení svého okolí například v okamžiku, kdy se rozhodne zakládat rodinu.
Kromě psychologických bariér je důležité si uvědomit, že poškození míchy s sebou přináší rovněž změny právě v sexuálních funkcích. Vždy je nicméně podle odborníků možné aktivní sexuální život vést, má-li o to konkrétní člověk zájem.
V souvislosti s konkrétním postižením se liší míra projevů, které dále mohou intimní život ovlivnit. U mužů je častou komplikací erektilní dysfunkce. Její stupeň závisí na výšce a rozsahu poškození míchy. Reflexní erekce je zachována u více než 90 % pacientů s kompletní lézí horního motoneuronu. Při kompletní lézi dolního motoneuronu je schopno psychogenní erekce okolo 25 % mužů. U nekompletních lézí je schopnost erekce zachována u 90 % pacientů v obou skupinách.
Ženy s poškozením míchy mohou být standardně schopny dosáhnout orgasmu, udává se, že 45 až 60 % nevykazuje v této oblasti jakýkoli problém.
K dalším faktorům ovlivňující intimitu patří spasmy, kontraktury, bolestivé projevy, problémy s vyprazdňováním, autonomní dysreflexie, zvýšená únavnost a také vliv užívaných léků.
Sexualita u osob s mentálním postižením
Komplikovanější otázkou může být sexualita lidí s postižením mentálním. To omezuje schopnost porozumět požadavkům nebo instrukcím nebo jim vyhovět.
I tito lidé mají na naplnění svých potřeb nesporně nárok. Sexuálním projevům nelze žádným způsobem zabraňovat, pokud však nesouvisí s trestnou činností. Omezování sexuality je v přímém rozporu s lidskými právy.
Cesta na vrchol i cesta k vyvrcholení je na vozíčku náročnější.
Tyto potřeby jsou samozřejmě individuální, podobně jako je tomu u zdravé populace. Způsob, jímž mohou tito lidé svoje potřeby uspokojit, se liší dle míry handicapu. U některých z nich tak mohou být naplněny pouze platonickým vztahem. V některých případech bývá sexuální a vztahová složka oddělená a dotyčný má tak zachovanou potřebu žít v páru. Po naplnění sexuální stránky již ale přímo neprahne, případně je dostačující autoerotika.
I v tomto případě by součástí měla být sexuální výchova. Ta by měla být specifická s ohledem na to, že intelektové schopnosti mentálně postižených osob jsou sníženy a i jejich kognitivní schopnosti jsou oslabeny.
Osvěta ohledně správného sexuálního chování se týká primárně nežádoucích jevů, jako je například obnažování na veřejnosti nebo onanování na nevhodných místech. To pak může vyvolávat nežádoucí konflikty.
Poučení ohledně těchto projevů, ať už v přirozeném prostředí nebo v pobytovém zařízení, je proto zcela stěžejní. Rodina ani sociální pracovníci by se těmto tématům neměli vyhýbat s myšlenkou, že tito lidé žádné sexuální pudy nemají, jelikož to navzdory spíše dětskému uvažování a chování jednoduše není pravda. Nenaplněné sexuální chování může vést až k agresi.
Co je sexuální asistence
Fenoménem spojeným se sexualitou lidí s handicapem je tzv. sexuální asistence. V Česku tato služba funguje teprve od roku 2015.
Jde o službu placenou, která napomáhá lidem s různou formou znevýhodnění pracovat s jejich sexualitou. Kromě lidí fyzicky a mentálně handicapovaných se může jednat mimo jiné i o seniory, případně také o blízké těchto osob.
Zahrnuje proto konkrétně poradenství v oblasti sexuality i vztahů, ale například také nácvik masturbace nebo masáže. Každý sexuální asistent si rozsah svých služeb určuje sám. Někteří tak nabízejí ryze konzultační činnost, jiní se nebrání tomu seznámit klienta s různými technikami a pomůckami také prakticky. Vždy je nutno se řídit kodexem pro sexuální asistenty a asistentky. Všichni pracovníci, kteří se této činnosti věnují, navíc musejí být oficiálně proškoleni. Sexuální asistenci se věnují ženy a již také i první muži.
Sexuální asistence však, pozor, většinou neposkytuje přímo pohlavní styk. Nejedná se tedy o službu na úrovni prostituce. Byť i placenou sexuální službu si samozřejmě handicapovaní dojednat běžně mohou, pokud je to v jejich fyzických i finančních možnostech.
Služby typu asistované soulože v tuzemsku zatím žádné zařízení neposkytuje. V dalších evropských zemích existují i jiné možnosti, v Německu a v Nizozemí je možné zaplatit si službu asistované masturbace. Ta umožňuje fyzický kontakt, avšak vylučuje sexuální styk, a to i orální sex.
Zdroje
1) Sexuální život s poškozenou míchou může být krásný
2) Sex s postižením
3) Sex na vozíku není tabu
