Článek
Zátoka Sviní je mořská zátoka podél poloostrova Zapata na jihu provincie Matanzas v jihozápadní části Kuby. Dnes láká především turisty, považována je za ráj potápěčů. V minulosti však sehrála zásadní roli v dějinách Kuby, potažmo celého světa.
Pro objasnění těchto událostí se však musíme vrátit prakticky až do roku 1959. Právě tehdy vtrhl do Havany Fidel Castro a pod jeho vedením byl svržen generál Fulgencio Batista. Kubánský diktátor se chopil moci, v zemi zavedl socialismus a na své pozici se udržel od 50. let až do roku 2006.
Američané revolucionáře zpočátku oslavovali jako hrdinu. Zanedlouho se však Castrova rétorika změnila na protiamerickou, v jeho vládě měli stále větší slovo otevření marxisté jako Che Guevara a Raúl Castro a nakonec došlo k zabavení amerického majetku. Castrova vláda totiž mimo jiné vyvlastnila zemědělskou půdu a znárodnila průmyslové podniky, včetně zahraničních. Zcela nezpochybnitelné důkazy o jeho příklonu ke komunismu se objevily v momentě, kdy kubánská vláda podepsala se Sovětským svazem několik obchodních kontraktů a dohodu o poskytnutí úvěru.
Už americký prezident Dwight D. Eisenhower tak začal prosazovat Castrovo svržení. V posledních měsících jeho vlády se pak zrodila Operace Pluto. Nový prezident John Fitzgerald Kennedy, který se stal nástupcem Eisenhowera, ji prakticky obratem schválil. Ještě před samotným výsadkem do Bahía de Cochinos, jak zní španělský název zátoky Sviní, podnikli 15. dubna 1961 kubánští emigranti neúspěšný nálet na kubánská vojenská letiště. Následující den stačil Castro uvést do pohotovosti své jednotky a pozatýkat některé disidenty.
Zpackaná operace v zátoce Sviní byla krokem ke karibské krizi
Až došlo na vylodění brigády 2506 na Playa Girón a Playa Larga. Na čtrnáct set kubánských emigrantů se tak v noci na 17. dubna 1961 vylodilo právě v Zátoce sviní. Šlo o vojenskou operaci pod tajným vedením CIA, jejímž cílem se stalo právě svrhnout Castrův režim. Vpřed Kubánce hnala vidina, že svou zemi zachrání před komunismem. Operace proběhla necelé tři měsíce poté, co se John Fitzgerald Kennedy stal 35. americkým prezidentem.
Bez původně slibované letecké podpory USA však akce skončila po pouhých po třech dnech fiaskem a třemi stovkami mrtvých a přes tisícovkou zajatých. Samotný prezident Kennedy tak společně s porážkou polykal notně hořkou pilulku. Castrův režim nejenže svržen nebyl, ale dokonce jej neúspěšná operace posílila.
Důsledkem těchto událostí se stala tzv. karibská krize. Ta naplno propukla o rok později a málem vedla ke třetí světové válce. Odstartovala, když na podzim roku 1962 Sovětský svaz na Kubu umístil rakety středního doletu. Reagoval tímto krokem na přítomnost amerických raket v Turecku. Spojené státy následně zahájily blokádu Kuby. Svět tak stál na pokraji jaderného konfliktu. Ten byl zažehnán diplomatickou cestou, jednáním Johna Fitzgeralda Kennedyho a Nikity Chruščova. Kompromis tehdy možná zachránil podle historiků svět před katastrofou.
Vlivem těchto událostí se americko-kubánské vztahy zhoršily. Stalo se tak navzdory tomu, že se Spojené státy dohodou zavázaly na Kubu neútočit, de facto tak i uznat existenci Kuby v mezinárodním společenství. Vzájemné vztahy obou zemí jsou neúspěchem v zátoce Sviní ovliněny doposud. Jisté pozitivní změny přinesla vláda Baracka Obamy. V roce 2015 USA a Kuba obnovily také diplomatické vazby.
Jak se vyvíjely americko-kubánské vztahy po konci studené války
Už v roce 2017 ale byla situace odlišná. Spojené státy se tehdy rozhodly vyhostit 15 kubánských diplomatů z USA. K tomuto kroku se americké ministerstvo zahraničí uchýlilo poté, co kubánská strana nezvládla ochránit americké diplomaty na kubánské půdě. Republikánský prezident Trump následně začal razit opačnou politiku a lze předpokládat, že tento trend bude s jeho opětovným nástupem k moci pokračovat.
Kubě zatím ještě dnes vládne hrstka bývalých revolucionářů. Komunistický režim se ovšem podle mnohých nevyhnutelně chýlí ke svému konci. K prvním změnám ostatně země přikročila již v roce 2018, když parlament oficiálně schválil návrh nové ústavy, která na karibském ostrově stvrdila ekonomické a sociální reformy.
Došlo tak například k uznání soukromého vlastnictví a volného trhu, stejně jako k decentralizaci výkonné moci a zavedení principu presumpce neviny, případně též k podpoře zahraničních investic od dříve nenáviděných kapitalistických firem. Bezpochyby to lze považovat za pozitivní změny, přestože výchozí komunistické zřízení v zemi stále přetrvá.
Zdroje
