Článek
V roce 1969 postavila americká společnost Union Carbide India Limited (UCIL) v indickém Bhópálu, který se nachází prakticky přesně v samotném středu země, továrnu na pesticidy. Vyráběla se jich zde široká škála. Rozvíjející se indické zemědělství mělo hlad po pesticidech, neboť bylo třeba nakrmit stále více a více občanů Indie. Provoz továrny však provázely od počátku problémy s úniky chemikálií, nehodami a obecně bezpečností práce, která nebyla v Indii na příliš vysoké úrovni.
V květnu 1984 byl přitom na popud amerických inženýrů proveden zásadní update bezpečnostních směrnic a byly provedeny i jisté konstrukční úpravy. Jedna z nich paradoxně napomohla vzniku tragédie, která prakticky nemá v historii obdoby. Voda, která putovala potrubím po rutinních operacích byla od potrubí vedoucí do zásobníku s potenciálně nebezpečnými chemikáliemi oddělena jediným ventilem. V prosinci 1984 však tento ventil přestal těsnit a začala se odvíjet nevídaná katastrofa.
Nutno podotknout, že v továrně nebyly v žádném případě dodržovány americké standardy, a to jak při provozu a údržbě zařízení, tak při jeho návrhu. Již samotná možnost vniknutí vody to nádrže s nebezpečnými chemikáliemi byla výsledkem volby úsporného a výrazně méně bezpečného řešení.
Samotná havárie
Při výrobě pesticidů byla používána chemikálie zvaná methyl-isokyanát (MIC), který byl vysoce jedovatý. Již v letech před havárií existovaly jak interní zprávy o únicích nejen MIC, ale i dalších nebezpečných chemikálií z továrny Union Carbide, tak zprávy externí. Tyto zprávy však byly ignorovány jak samotnou společností Union Carbide, tak indickými úřady.
V noci ze 2. na 3. prosince 1984 však došlo díky netěsnosti tlakového ventilu ke vniknutí vody do zásobníku s methyl-isokyanátem a chemické reakci, která se označuje jako polymerizace. Ta je spojena s vývinem velkého množství tepla a celý systém přestal těsnit. Do ovzduší uniklo v krátké době plných 40 tun vysoce toxického MIC a tento obří jedovatý mrak se rozprostřel do širokého okolí.
Okolo půlnoci začal místní obyvatele budit ze spaní dusivý kašel, pálení očí i plic a pronikavý zápach. Jednalo se přitom o plyn, který byl prakticky neviditelný a okamžitě vypukla panika. Řada lidí však zemřela ve spánku, aniž by vůbec měla čas zaregistrovat, že je něco v nepořádku. Jiní kolabovali na ulicích v zoufalé snaze utéct před něčím, co nemohli vidět. Jedovatý mrak se šířil několik dalších hodin a pokrýval stále větší a větší plochu. Zasažena byla i hustě obydlená chudinská čtvrť.
Následky havárie
V dnešní době je počet přímých úmrtí spojených s únikem MIC z továrny Union Carbide v roce 1984 oficiálně udáván jako 3 500. Konkrétně byly vyplaceny reparace rodinám 3 878 přímých obětí. To byl ale jen počátek. Dalších více než 16 000 zemřelo v následujících týdnech a měsících na komplikace spojené právě s expozicí MIC v průběhu havárie. Problémy se ale objevovaly i v následujících letech a objevují se dodnes, i u těch, kteří ve chvíli havárie nebyli vůbec na světě. Statisíce lidí trpělo a trpí doživotními následky, rodily a rodí se postižené děti. Bhópál, jeho okolí a životní prostředí je zamořeno nebezpečnými chemickými látkami.
Společnost Union Carbide s zpočátku snažila spojit havárii s údajnou sabotáží, avšak toto tvrzení bylo nade vší pochybnost vyvráceno. Kritiky se ale dočkala také indická vláda a místní úřady za to, že na katastrofu zareagovaly pozdě a nedostatečně. Havárie v Bhópálu vedla v pozdějších letech ke změnám v pravidlech a k přísnější regulaci průmyslových provozů v celé Indii. Současně ale stále není dořešena otázka odpovědnosti. Dodnes probíhají soudní spory.
V roce 1989 společnost Union Carbide souhlasila s mimosoudním vyrovnáním ve výši 470 milionů dolarů. Indická vláda však vyplatila obětem pouze část těchto peněz. V roce 2010 nařídil Nejvyšší indický soud vládě vyplatit obětem další 10 miliard rupií (přibližně 137 milionů dolarů). Vláda však ani tento příkaz dosud nesplnila. Z tohoto důvodu stále probíhají právní pře i protesty obětí a pozůstalých.
Závěr
Havárie v Bhópálu, která je dodnes nejtragičtější v dějinách, je tragickou připomínkou významu dodržování bezpečnostních protokolů nejen v chemickém průmyslu. To samé platí i pro všechna ostatní odvětví. Je tou nejsilnější možnou připomínkou zodpovědnosti, jakou firmy i kontrolní a regulační úřady ve vztahu k životům obyvatel mají.
Zdroje
1) WHAT TRIGGERED THE DISASTER?
2) The world's worst industrial disaster harmed people even before they were born
3) Bhopal gas tragedy: Supreme Court rejects more money for victims
