Článek
Jako mikroplasty označují vědci miniaturní plastové částice, které mají velikost mezi 5 mikrometry a 5 milimetry. Mikroplasty přitom vznikají několika způsoby. V první řadě se jedná o postupný rozpad větších plastových předmětů, současně se ale mikroplasty vyrábějí a hojně používají. Velmi často se s nimi setkáváme např. v kosmetice. Mikroplasty dokážou totiž fungovat velmi dobře například v peelingu, kde napomáhají s odstraňováním odumřelých kožních buněk.
Pro kosmetický průmysl se jedná o velmi oblíbený materiál i proto, že je jejich výroba levná. Kromě kosmetiky se mikroplasty používají v nejrůznějších barvivech, gelech nebo emulzích.
Mikroplasty v životním prostředí
Takto hojné používání mikroplastů, které je navíc stále častější, vede nevyhnutelně k tomu, že se jejich částice dostávají do všech složek životního prostředí. Mikroplasty jsou dnes v ohromných množstvích v půdě, v řekách, jezerech a samozřejmě i v oceánech. Z životního prostředí přecházejí i do těl živočichů a různými cestami samozřejmě i do těl lidských. Mikroplasty jsou dnes dokonce i ve vzduchu.
Odborné studie mluví také o tom, že člověk průměrně zkonzumuje ročně zhruba 100 až 200 tisíc částic mikroplastů. S tím, jak se používají čím dál častěji, bude logicky narůstat i toto číslo. Nejedná se přitom o žádnou teoretickou studii, která by neměla oporu v důkazech. Mikroplasty byly u lidí nalezeny v krvi či třeba ve stolici, a vědci je našli dokonce v placentě těhotných žen či v tělech novorozenců. Právě v případě novorozenců je situace nejvíce alarmující, neboť jsou náchylnější k poškození zdraví.
O mikroplastech toho také stále hodně nevíme
Je například otázkou, zda se může obsah mikroplastů v těle nárazově zvýšit, třeba ve chvíli, kdy se napijeme z plastové lahve. Není také zcela jasné, co se v našich tělech s mikroplasty vlastně děje. Do jakých orgánů se mohou dostat? Jak dlouho v těle vydrží? A nejdůležitější otázka ze všech: co konkrétně mohou mikroplasty způsobit? Výzkumy na základní biologické úrovni ukazují, že mikroplasty mohou tělu rozhodně škodit. V první řadě může dojít k tomu, že náš imunitní systém zaútočí na částici mikroplastu v domnění, že jde o bakterii. Jelikož jí ale samozřejmě nezlikviduje, bude to zkoušet znovu a znovu. Výsledkem může být silný zánět.
Reakce našeho imunitního systému není ale ani zdaleka jediné nebezpečí, které nám od mikroplastů hrozí. Tyto částice jsou často nositeli dalších látek, například těžkých kovů, které mohou zvyšovat pravděpodobnost poškození nervového systému, mnoha orgánů a v neposlední řadě zvyšují šanci na vznik rakoviny. Ani tady ale bohužel nekončíme. Plasty samotné obsahují řadu chemických látek, které v těle vedou k iniciaci nejrůznějších onemocnění a problémů od zmíněné rakoviny po neplodnost.
Co s tím?
Je tedy zřejmé, že k mikroplastům je potřeba přistupovat jako k velkému problému. Jeho řešení je však extrémně složité. V první řadě bude potřeba vrhnout mnohem větší úsilí do výzkumu a začít zpracovávat široké klinické studie, ze kterých bychom přesně pochopili podstatu rizik a dokázali je vyčíslit. Teprve v tuto chvíli může přijít na řadu zavádění regulací a zákonných norem.
Avšak ani sebelepší normy problém nevyřeší, pokud nebudeme mít k dispozici alternativy k plastovým materiálům a také schopnost obsah mikroplastů v životním prostředí rychle a levně analyzovat ve velkém měřítku. Na stole je pak také otázka naší schopnosti mikroplasty z životního prostředí odstranit. V současnosti je to velmi obtížné až nemožné, neboť malá velikost částic znemožňuje jejich filtraci v čističkách vod, kterými tak mikroplasty z větší části bez problémů procházejí.
Jak se mikroplastům vyhýbat?
Zaručený způsob, jak se vyhnout vdechování a konzumaci mikroplastů jednoduše neexistuje. Mikroplasty se do našich těl dostávají a dostávat budou. Je nicméně možné alespoň částečně snížit jejich množství a tím pomoci životnímu prostředí i sami sobě. Jde o to používat kosmetiku bez obsahu mikroplastů, stejně jako se pokusit nahradit plastové výrobky všude tam, kde je to možné. V podobném postavení jako mikroplasty byl v minulosti také třeba azbest, který se široce používal ve stavebnictví a dnes musí být nákladně likvidován, protože způsobuje rakovinu.
Je však zřejmé, že k tomu, abychom problém s mikroplasty zcela vyřešili, vede ještě extrémně dlouhá cesta. Můžeme jen doufat, že se do této doby neprojeví ještě vážnější důsledky, než jaké jsme schopni odhadovat dnes.
Zdroje
1) Mikroplasty IV: Pro naše těla jsou nebezpečný vetřelec, o kterém máme ještě hodně co zjišťovat
2) Obavy se potvrdily. Vědci poprvé objevili mikroplasty v lidské krvi
3) Jsou mikroplasty problém pro lidské zdraví? Pořád nevíme
4) Potenciální zdravotní dopady mikroplastů
5) Azbest
