Článek
Samozřejmě se nejedná o žádnou přírodní anomálii. Biologičtí muži ve skutečnosti vlastního potomka zatím odnosit nemohou. Těhotenství se ale týká mužů, kteří prošli nekompletní změnou pohlaví a dříve tedy biologicky byli ženami.
Prvním takovým případem se stal Američan Thomas Beatie. Ten prošel odstraněním prsou a následně terapií mužským pohlavním hormonem testosteronem. Děloha a vaječníky mu však byly ponechány. Mohl být tedy úředně uznán mužem a současně neztratil svou reprodukční schopnost. Toho využil, když se oženil s manželkou Nancy, která sama otěhotnět nemohla.
Oplodnění proběhlo úspěšně, páru se první potomek, holčička pojmenovaná Susan Juliette, narodil v roce 2008. Pak následovali v rychlém sledu ještě synové. Austin Alexander na svět přišel v roce 2009 a Jensen James v roce 2010.
S manželkou se však Beatie nakonec rozešel. Své tři potomky dostal do výhradní péče a posléze uváděl, že je připraven stejným způsobem na svět přivést i ratolesti další. Nicméně nakonec upřednostnil tradiční model soužití, když v roce další ratolest 2018 porodila jeho druhá žena Amber.
Další transsexuální muži poté s těhotenstvím následovali. Úspěšně se podařilo otěhotnět i Američanovi jménem Scott Moore, jehož syn se narodil v roce 2010. Američan Kayden Coleman má z roku 2013 už dcerku a z roku 2021 následně i syna.
V Česku se zatím podobný případ neobjevil. Nicméně není vyloučeno, že se tak brzy stane. Doposud totiž úřední změnu pohlaví v tuzemsku podmiňovala kastrace, tedy vynětí varlat či vaječníků s dělohou.
Proč nedává případě trans mužů smysl kastrace
To se ale stalo minulostí. Tato podmínka by z českého právního řádu měla s definitivní platností zmizet a nově by měl stačit odborný posudek specializovaného lékaře a osobní prohlášení na matrice. Ostatně Česká republika je jednou z posledních zemí, kde obdobná praxe stále přetrvává. Toto opatření přitom dlouhodobě bylo terčem kritiky jak domácích, tak i mezinárodních organizací, jelikož je rozporu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva.
Ne každý trans jedinec se totiž rozhodne zákrok podstoupit a svou přeměnu tak dokončit zcela. A má na to bezpochyby plné právo. Podobně jako jiné chirurgické výkony s sebou nese i operativní změna pohlaví značná rizika. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové tak operaci někteří lidé podstoupit nejen nechtějí, ale také ze zdravotních důvodů vyloženě nemohou.
Nesoulad mezi identitou uvedenou v dokladech, skutečným vzhledem a preferovaným genderem následně u trans lidí vede k potížím při jednání na úřadech, při pracovních pohovorech a v zaměstnání, u lékaře či při cestování do zahraničí. Vytváří se tím v 21. století zcela nepřijatelně diskriminační prostředí.
Jak navíc uvádí podrobněji na toto téma organizace pro lidská práva Amnesty International, povinná kastrace skutečně „pouze“ zapříčiní neplodnost. Genitálie, které jsou paradoxně jediným z vnějšího pohledu patrným znakem upozorňujícím na nesoulad genderu a biologického pohlaví, mohou zůstat vzhledově stejné jako před operací.
Zneklidněné uživatelky ženských sprch ve veřejných bazénech a podobných zařízeních tedy v žádném případě nemusejí tímto okamžikem počínaje vytáhnout do svaté války za právo žen se svobodně sprchovat. Pokud se vám už dnes nestává, že byste v nich hromadně potkávali ženy s penisem, zřejmě je riziko, že vás něco podobného postihne teď, naprosto minimální.
Do 10 let mohou muži rodit běžně
A jak je to otázkou biologicky vlastního potomstva u lidí, kteří jsou zkrátka v očích běžné populace poněkud nestandardní? V tomto směru příliš nezáleží na tom, jestli transsexuální jedinec po změně pohlaví nakonec vytvoří partnerství s osobou totožného nebo opačného pohlaví. Dokonce ani tzv. duhové, odborněji homoparentální, rodiny nemají podle psychologů na děti prokazatelně žádný negativní vliv. Jsou schopny vytvořit stejně podnětné a láskyplné prostředí pro výchovu jako heterosexuální rodiče.
Těhotenství mužů tedy lze akceptovat jako sice doposud výjimečné, avšak nejedná se o žádný patologický jev, který by měl představovat ohrožení pro společnost nebo snad proklamovanou „tradiční rodinu“. Gender neboli tzv. sociální pohlaví neurčuje, kdo může otěhotnět. Na početí, těhotenství nebo porodu není nic, co by bylo ze své podstaty ženské nebo femininní. Žádná část těla ani tělesná funkce taktéž není ze své podstaty genderová.
Prioritní roli hrají v reprodukčním cyklu reprodukční orgány a hormony. Otěhotnět může každý jedinec vybavený vaječníky a dělohou. V budoucnu by navíc mohlo být otěhotnění muže možné i pro cisgenderové (osoba, jejíž rod se shoduje s tím, jak je od narození vnímána ostatními) muže díky pokračujícímu úsilí lékařů v oboru transplantace dělohy.
To by mužům umožnilo dítě donosit, přičemž k oplodnění muž dojít takzvaně ve zkumavce, což je technika běžně užívaná u neplodných párů už v současnosti. Podle odborníků bude možné něco podobného realizovat v horizontu zhruba 5 až 10 let, jak uvádí například Karine Chung, expertka na plodnost z Keck School of Medicine na Univerzitě Jižní Kalifornie. Těhotenství mužů se tak v budoucnu zřejmě stane jevem běžným.
Zdroje
