Článek
Atentát na rakouského následníka trůnu v Sarajevu v létě 1914 dal do pohybu události, které brzy přerostly v do té doby největší konflikt historie. Mobilizace se dotkla i stovek tisíců Čechů, kteří museli obléci rakousko-uherskou uniformu a vyrazit do boje za Habsburskou monarchii. Spokojenost Čechů s životem v Rakousko-Uhersku nebyla příliš vysoká. Češi pociťovali především zklamání z nedostatečného politického vlivu, zvláště ve srovnání s Uherskem. Neznamená to však, že by snad mobilizaci v Čechách provázely zásadnější problémy. Češi narukovali sice bez valného nadšení, ale spořádaně.
V roce 1914 však do exilu odešel i budoucí první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk s cílem zajistit českému národu samostatnost. Od samého začátku si byl vědom toho, že pouze v případě, že bude tehdy ještě neexistující Československo disponovat vlastní armádou, dočká se respektu ze strany tzv. Trojdohody. Začal proto agitovat mezi krajany v zahraničí.
Počátky formování zahraničního vojenského odboje byly relativně pomalé. Již v roce 1914 však v Rusku vznikla první jednotka dobrovolníků nazvaná Česká družina. Ve Francii se zase v rámci cizinecké legie zformovala jednotka složená čistě z Čechů a Slováků. Tato samostatná rota začala být označována jako rota Nazdar. V roce 1915 se rota zúčastnila bitvy U Arrasu na západní frontě. Šlo o bitvu vítěznou, avšak ztráty československé roty byly natolik velké, že musela být rozpuštěna. Účast Čechoslováků v bitvě však začala rezonovat v tehdejším prostředí a napomohla politické reprezentaci v čele s Masarykem při jednáních s představiteli států Trojdohody a také při náboru nových vojáků do československých jednotek.
Legionář byl vlastizrádce
Zahraniční vojsko mělo v zásadě dva zdroje vojáků. Tím prvním byli Češi a Slováci žijící v zahraničí, tím druhým potom zajatci rakousko-uherské armády, kteří se rozhodli vstoupit do československých zahraničních jednotek. Je třeba mít na paměti, že kterýkoliv voják, který byl občanem Rakousko-Uherska a rozhodl se vstoupit do legií, se dopustil podle zákona z roku 1855 vlastizrady. Legionáři proto riskovali život, neboť v případě zajetí jim hrozil trest smrti, který rakousko-uherská vojenská justice bez zaváhání udělovala. Je zdokumentována řada případů, kdy byli českoslovenští legionáři skutečně popraveni.
Jeden ze známých případů se udál v roce 1918 v ruské Jekatěrinoslavi, kde bylo najednou popraveno 17 zajatých legionářů. Tím asi nejlépe zdokumentovaným případem je však poprava československých legionářů v severní Itálii v červnu 1918. Během operací v okolí řeky Piavy bojovali Češi a Slováci na obou stranách fronty. Rakouské velení o přítomnosti československých legií vědělo a bylo si dobře vědomo i toho, že výzvědné útvary legionářů se pokoušely vyhledávat Čechy a Slováky na rakouské straně. Legionáři potom vojáky rakousko-uherské armády přesvědčovali k přeběhnutí.
Na dopadení legionářů byly proto vypsány vysoké odměny, především pak v případě, že byli přivedeni živí. Při jednom střetu výzvědné roty československých legií s maďarskou jednotkou bylo zabit 18 legionářů a dalších 15 jich bylo zajato. Zajatci byli odvedeni do kasáren ve městě Conegliano, kdy byli polním vojenským soudem odsouzeni k trestu smrti a všichni byli popraveni. Stalo se tak navíc způsobem, který měl být především výstrahou pro ostatní Čechy a Slováky. Legionáři byli popravováni po dvou a jejich těla visela několika následujících dní u silnice. V Coneglianu pak byla hned po válce umístěna pamětní deska a těla popravených legionářů byl převezena do nově vzniklé republiky a s podstami pohřbena na Olšanských hřbitovech.
Během první světové války byli československé legie zformovány v Rusku, ve Francii a v Itálii. Jejich jednotkami prošlo celkem téměř 145 000 mužů. Ti všichni riskovali v případě zajetí rakousko-uherskou armádou smrt, případně to, že se již nikdy nebudou moci vrátit domů. Pokud by totiž válka neskončila rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem Československa, legionáři by pravděpodobně zůstali navždy vlastizrádci, které by doma čekal pouze přísný trest.
Zdroje
1) Československé legie - první jednotky byly složené hlavně z dezertérů
2) Poprava českých zajatců v Jekatěrinoslavi v roce 1918 a její poválečné vyšetřování
3) Poprava československých legionářů v severní Itálii
