Článek
Syn lékařky a zaměstnance NATO byl tichý a nenápadný. V době, kdy nastupoval na gymnázium ve Slaném, kde žil, se jeho rodiče rozvedli. Zůstal s otcem, aby nemusel dojíždět do školy, s matkou se však nadále vídal a jejich vztahy by se daly označit jako standardní. Rodiče kvůli práci neměli čas být s ním a jeho sestrou, pravidelně proto bývali doma sami. Přesto se u nich nevyskytovaly žádné problémy. Vynikal v matematice a fyzice, i proto se rozhodl dále studovat na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po pár měsících ale studium ukončil a zkoušel štěstí na Fakultě informatiky téže univerzity či na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity. Žádné ze studií mu ale nevyhovovaly, měl dojem, že se nic nového nedovídá. Na okolí působil uzavřeně a zamlkle, byl samotář a nenašel nové přátele.
Přesun do Prahy vypadal zprvu nadějně, Kalivoda začal studovat na policejní akademii a zároveň pracoval na obvodním oddělení policie na Praze 6 v Řepích. Svůj náhlý odchod ze sboru i školy nijak neodůvodnil a začal řídit tramvaj. Připomínala mu vlak, a tak doufal, že bude konečně spokojen. Nestalo se tak a Kalivoda zůstal bez práce.
Návrat domů
Kalivodovi nezbylo než se vrátit do otcova bytu ve Slaném, kde žil z úspor z dřívějška. Po celé roky si připadal osamocený a nepochopený, postupně propadal depresím. Už v Praze se často potuloval nocí a pomýšlel na sebevraždu skokem z Nuselského mostu a tyto představy ho neopouštěly. Přesto všechno a pravděpodobně i kvůli potřebě financí se přihlásil do známé televizní soutěže Chcete být milionářem?.
Vyhrál a ozbrojil se
Účast v soutěži v roce 2004 mu přinesla 320 000 Kč. Nedozvíme se, zda bylo jeho záměrem peníze investovat právě do zbraní nebo zda to byl náhlý nápad, až když peníze vyhrál. Kalivoda si ale prakticky ihned koupil 2 zbraně Glock 34, které si oblíbil při policejní práci. Nutno říci, že si je pořídil zcela legálně, a to i s velkým množstvím střeliva. Záměr vraždit nevinné lidi již v té době měl, jelikož neváhal nastoupit s odjištěnou zbraní do pražského metra.
Vše promyslel a vybral si konec trasy C. Po výjezdu ze stanice Ládví byla totiž dle jeho vlastních slov nejdelší prodleva mezi zastávkami a metro zde nejméně houpalo. Zbraň schovával za novinami či papírovými deskami a měl v úmyslu zabít co nejvíce lidí, kteří budou spolu s ním v posledním vagónu. Nenašel ale odvahu vystřelit. Jedna ze zbraní pak skončila v odpadkovém koši.
Trénink
Neúspěch ho neodradil, naopak přemýšlel, jak svůj strach překonat. To, že nedokázal vystřelit na živého tvora, ho přivedlo na nápad. Vyjel do jižních Čech, kde si vybral stádo krav. Velmi dlouho mu trvalo, než dokázal jednu z krav zabít, nakonec se ale odhodlal a usmrtil ji ranou do hlavy. Druhý pokus proběhl daleko rychleji, strach byl prakticky pryč. Kalivoda tento podzim roku 2004 podle vlastních slov prošel akčním mezistupněm ke svým dalším skutkům.
Po několika měsících se Kalivoda rozhodl chodit na střelnici. Od června do září roku 2005 pravidelně od úterý do pátku trávil čas okolo poledne právě tam. Vzdy střílel dvakrát do těla a dvakrát do hlavy. Celou tu dobu plánoval, že bude vraždit, dohromady více než rok.
Říjen 2005
12. 10. dorazil Kalivoda do jednoho brněnského hotelu, kde se ubytoval. Poté vyrazil obhlédnout okolí, včetně lesa u Nedvědic. Další den šel rovnou do lesa a číhal na vhodnou oběť. Pracovník v montérkách mu nejspíš přišel jako riziko, možná mu nevyhovovalo místo, vybral si tedy raději starší pár, který vyšel do lesa na klestí. František a Emílie Ludvíkovi zemřeli na rány do těla a následně zblízka do hlavy. To byly střely jistoty.
16. 10. se Kalivoda vydal do lesa u Malíkovic poblíž svého bydliště, aby si vyhlédl další oběť. Pár, který potkal jako první, tentokrát ušetřil. Vedli ho komu ale spíš vlastní zájmy a bezpečnost při odchodu z místa činu. Tato místa měl rád Jaroslav Lendóci, podnikatel, který zde byl na procházce se psem. Našla ho jeho žena, když se ho vydala hledat.
Na stopě
Svědci si všimli v lese mladého muže, který neměl košík. V houbařské sezóně byl tedy nápadný. Nedaleko parkovat pravděpodobně jeho tmavý Opel. Pátrání v okolí po majiteli vozu prokázalo, že Kalivodova matka má tmavě modrý Opel.
Balistické zkoušky našly shodu s brněnským případem, Viktor Kalivoda měl 2 Glocky 34 ráže 9 mm, což byla i vražedná zbraň. Jeden z těchto Glocků byl nalezen v koši poblíž pražského metra a druhý odmítal Kalivoda na žádost policie nechat prověřit již dříve.
Zatčení proběhlo 20. 10. 2005 ráno před jeho domem. Pravděpodobně byl na další vražedné výpravě, jak dokazuje taška se zbraní a 300 náboji. Kalivoda se nebránil a vše přiznal. Den předtím málem zabil seniora na Křivoklátsku. Používal optický zaměřovač, který při druhém zabíjení nefungoval, střílel tedy více.
Znalci
U vrahů, zvlášť několikanásobných, se řeší jejich příčetnost. Podle nich Kalivoda necítil lítost ani empatii. Emočně zploštělý, apatický, nepřizpůsobivý, egocentrický, podrážděný, s nízkou sebedůvěrou a bez zájmu o okolí, i tak ho popisovaly jejich posudky. Příčetný ovšem byl, jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v naprostém pořádku. Vraždil chladnokrevně, zákeřné, bez špetky soucitu.
Spolupráce s psychology a obhajobou byla nulová, Kalivoda neřekl, co ho k činům vedlo, oběti neznal a nebyla mezi nimi spojitost. Jako jediný důvod k vraždění za celou dobu uvedl, že ho to prostě napadlo. Po přiznání však přestal mluvit.
Soud
Ještě před hlavním líčením napsal Kalivoda dopis svému otci. V něm popsal své činy a následně se chtěl zabít. Skončil s podřezaným zápěstím v nemocnici. Během měsíců ve vazbě usoudil, že není normální a má jisté schizofrenní symptomy. Nejspíš šlo ale opět o poměrně racionální snahu nějak ohnout pravdu a vyváznout s lepším trestem.
Několikrát dostal možnost vyjádřit před soudem lítost, ale nestalo se tak. Nikdo nepochyboval o tom, že je nebezpečný, vraždy mu pomáhaly ulevit od vnitřního napětí a udělal by to znovu. Resocializace byla beznadějná. 16.4.2006 byl vynesen rozsudek doživotí, který 27.6.2006 potvrdil odvolací soud.
Olga Hepnarová
U soudu o ní sice zmínka nepadla, ale podle dopisu a dalších indicií byla jeho vzorem. Kniha Oprátka za osm mrtvých ho fascinovala a Kalivoda chtěl dokončit, co začala. Rozdíl byl v tom, že Hepnarová najevo autem do lidí na tramvajové zastávce hlavně pro pomstu za svůj špatný život. Následně byla popravena. Kalivoda po celou dobu sledoval jako cíl spíše vlastní sebedestrukci, jelikož se nedokázal zabít, neviděl budoucnost a ve vztazích mu chyběla schopnost komunikovat.
Smrt a stříbrné plátno
26. 9. 2010 Kalivoda spáchal ve věku 33 let sebevraždu ve své cele ve věznici Valdice. Byl na cele sám a nikdo ho už nezachránil. V roce 2024 přišel na plátna kin film Lesní vrah, který pojednává o vraždách z jeho pohledu, ukazuje hledání cesty a smyslu života až po smrtelný konec. Film se chystal 8 let.
Kalivoda vraždil nelítostně a jeho konec byl trpký, přesto dokázal uvažovat prakticky a smysluplně. Všichni můžeme jen doufat, že nikomu podobnému nezkřížíme cestu.
Zdroje:
1) Podcast o lesním vrahovi
2) Pátrání po vrahovi
3) Viktor Kalivoda
