Článek
Když „hříšníky“ se svou mordpartou doháněl vrchní policejní rada Vacátko, ocitli jsme se v Praze 20. let 20. století. Měly příběhy pražské „galerky“ něco společného s realitou? Nejen pražští strážníci skutečně vyšetřovali v tomto období vraždy, ale museli řešit i nejrůznější podvodníky a prostitutky.
O míře kriminality z tehdejší doby máme poměrně přesný přehled, a to díky údajům, které zpracovával Státní úřad statistický. Z jeho dat vyplývá, že jednoznačně nejhojnějším zločinem byla tehdy krádež a účastenství na ní. K dalším zločinům této doby se řadily podvody, zpronevěry, těžké poškození na těle, mravnostní delikty, zlomyslné poškození cizího majetku, loupeže, vraždy a žhářství.
První republika, jíž máme někdy sklon vnímat poněkud zidealizovanou optikou, se jednoznačně potýkala s nešvary dobře známými i dnes, jako byla korupce. Korupční skandály dokonce podle historika Pavla Fabiniho patřily k tehdejšímu Československu už od prvopočátku. A ani uctívaný prezident Masaryk nebyl zcela bez poskvrny.
Naopak zajímavý případ tehdejší doby představuje drogová problematika. V prvních letech Československé republiky totiž bylo držení a prodej mnoha omamných látek zcela legální. Mezinárodní opiová konvence z roku 1923 následně přinesla kontrolu výroby a distribuce, ale nikoli absolutní zákaz držení a konzumace. Nelegální obchod byl navíc pokládán pouze za přestupek. Pašerácké gangy začaly dovážet ze sousedního Německa vedle levného sladidla sacharinu především podobně skladný a výnosný kokain.
Charismatický Lecián
A strážci zákona se museli vypořádávat i s mnohem vážnějšími delikty. Jedním z nejznámějších jmen figurujících v tehdejší černé kronice se stal Martin Lecián. Sériový vrah, zločinec i nebezpečný vojenský zběh je dodnes téměř mytickou postavou. Otec byl alkoholik, matka psychicky nemocná a chlapec přišel na svět do početné a chudé rodiny z Uherského Ostrohu.
Už krajně neutěšené rodinné prostředí tak nevyhnutelně předurčilo budoucí „kariéru“ Postrachu Moravy, jak se výtečníkovi přezdívalo. Už jako patnáctiletý skončil v Novém Jičíně v tamním Výchovném ústavu pro mravně ohroženou a zanedbanou mládež. A ani později to nebylo valně lepší, Lecián se v lednu 1927 dopustil první vraždy.
Čtyřmi výstřely připravil o život obecního strážníka Rudolfa Hanáka. Různé „kousky“ jako skok z jedoucího vlaku zajistily delikventovi značnou pozornost a nebývalou popularitu. Byl tak vnímán spíše jako jakýsi novodobý Jánošík. Ani ty mu ale nepomohly, celkem jedenáct vražd (některé zdroje uvádějí deset) a přes sedm desítek prokázaných krádeží a loupeží mu nakonec „zajistily“ trest smrti.
Případ Štěpánek
Že byla tehdejší doba poměrně cudná a spoře oděné dívky rozhodně neukazovaly svoje vnady v hudebních videoklipech nebo reklamách na téměř cokoli? Ani éře první republiky se nevyhýbaly sexuálně motivované zločiny.
Jedním z takových případů byl Svatoslav Štěpánek. Šlo tentokrát o mírně jiný případ než u Leciána, Štěpánek totiž pocházel z dobré rodiny, otec byl inženýrem v cukrovaru. Rodinné zázemí v tomto případě fungovalo až nadmíru, ochranitelská matka svého potomka celý život usilovně bránila.
Od dětství šlo ale o problémové dítě. Mladý Svatoslav dokonce napadl svého spolužáka a bodl ho šroubovákem. Důvod? Spolužáci na obecné škole se mu prý posmívali. Vznětlivá povaha a sklony k násilí vygradovaly v první vraždu, v roce 1928 ubil hocha ze sousedství.
Už v roce 1936 napadl další dívku, tehdy třináctiletou. Další pokus o vraždu následoval jen o několik dní později. Matka ho ale kryla a mohl tak nerušeně realizovat další mord. Obětí se stala žena, která Štěpánkovým přinesla mléko. Prokázat se mu nakonec podařilo tři vraždy, poslední prokázanou zavražděnou se stala Štěpánkova sestřenice. Zřejmě však měl na svědomí mnohem více obětí. K činům ho vedl sexuální pud.
Krásná Hilda
Těžký zločin navíc nebyl doménou mužů. Dokládá to známý a ve své době medializovaný případ Hildy Hanikové. Hildin otec skončil v ústavu pro choromyslné a aby se matka s dcerou dokázala zaopatřit, uchýlila se k velmi svérázné živnosti: Stala se tzv. andělíčkářkou, tedy ženou, která těhotným ženám nelegálně prováděla potraty.
A „klientek“ měla rozhodně dost. Interrupce přitom byla z pohledu rakousko-uherského zákoníku v této éře těžkým zločinem. Navíc se dle dostupných zdrojů nechávala vydržovat od bohatých mužů jako společnice a nemusela k podobnému způsobu obživy příliš přemlouvat ani svou dceru.
Mladá Hilda díky tomu mohla vystudovat klášterní měšťanku a udělat si kurz na obchodní škole. Zvykla si ale také na luxusní život. Což se později ukázalo jako překážka v manželství. Manžel Karel, který za první světové války sloužil ve francouzských i ruských legiích a i po skončení bojů zůstal v armádě, totiž časem začal preferovat spíše klid, navíc své choti vzhledem k svému platu nemohl financovat její nákladný život.
Rozvádět se ovšem kapitán Hanika nechtěl. A jeho žena se tento manželský rozpor rozhodla řešit značně neortodoxně: Začala organizovat jeho vraždu. Tu nakonec provedl Hildin bratranec, teprve devatenáctiletý Jan. Odsouzen byl nejen on, ale i samotná Hilda a její matka. Hilda Haniková dostala trest smrti.
Zdroje
KNEIDL, Pravoslav. Stříbrná Skalice: z minulosti i přítomnosti. Stříbrná Skalice: MNV, 1986.
KOLMAN-CASSIUS, Jaroslav. Jednou nohou v kriminále: Obraz pražského trestního soudu. Praha: Cassiova edice, 1927.
MACEK, Pavel a Lubomír UHLÍŘ. Dějiny policie a četnictva II.: Československá republika (1918 - 1939). Praha: Police history, 1999.
NOVÁK, Jaromír. Prostitutky jak žijí, milují a umírají: Dokumenty lidské bídy. Praha: Rudolf Rejman, 1927
PLACHÝ, Jiří a Ivo PEJČOCH. Velké kriminální případy. Praha: Academia, 2016. První republika.
