Článek
Bezúhonný občan
Ivan Roubal se celé roky tvářil jako obyčejný muž. Vystudoval zemědělskou střední školu, úspěšně odmaturoval a začal pracovat. Zprvu byl zaměstnancem ČSD, kde dělal pomocného strojvůdce a také výpravčího. Později byl také topičem, dřevorubcem a zootechnikem. Oženil se a narodil se mu syn Martin. Jediná viditelná zvláštnost, která ho nějak škatulkovala, byl jeho sklon k náboženskému fanatismu. Koncem 80. let se přidal ke Svědkům Jehovovým, ale nejspíš nenašel, co hledal a odešel od nich. Věnoval se mystice a okultismu, nakonec se přiklonil ke katolické církvi a u té už zůstal.
Uměl vždy dobře vystupovat před lidmi, své emoce měl pod kontrolou a krutý, surový agresor se z něj stával až ve chvíli, kdy se schylovalo k samotné vraždě a již nebylo proč se skrývat za masku obyčejnosti. Měl určité charisma a uměl výborně řečnit. Jako velmi zdatný fabulátor dokázal prezentovat vše tak, aby z toho vyšel jako nevinný či z toho měl nějaký prospěch. Jeho IQ bylo 112, tedy lehce nad průměrem, a i jeho emoční inteligence byla vysoká. Ta se kupodivu rozvíjí i u takových lidí, kteří jsou bezcitní a naprosto amorální.
Psychopatie, agresivita
Roubalova osobnost je rozvinutá nerovnoměrně, zaměřené jen na sebe. Vůči okolí je chladný, přednost má vždy osobní prospěch. V jeho případě většinou majetek a peníze, řadil je na první místa svého žebříčku hodnot. Za svými cíli si šel tvrdě a bezohledně, s plánem, organizovaně, neváhá sáhnout po surovosti. Pro Roubala platí i označení „emočně oploštělý“, člověk bez zájmu o ostatní, který nemá žádnou empatii a necítí vinu. Ivan Roubal přesto dokázal mnoho lidí přesvědčit, aby mu věřili. O to je to děsivější.
Podle profilu byl hédonista a gain killer, vraždil jak pro zisk, tak pro prožitek. Oběťmi byli muži, kteří s ním měli často nějaké finanční spory a také majetek. Vraždu jediné ženy, která v případu oficiálně figuruje, byla nejspíš z části pomstou vůči ní, ale hlavní obětí byl její partner. Vše dělal s jasnou myslí, přesně znal důsledky, a i proto se těl zbavoval zprvu velmi rafinovaně. S jídlem ale roste chuť a Roubal vraždil stále dál, když po pár měsících došly peníze, okamžitě si našel novou oběť, kterou zabil a okradl. Kdyby tak okatě neužíval majetky svých obětí, bylo by vyšetřování daleko složitější. Jeho šance na resocializaci byly prakticky nulové.
Vraždit začal až v 41 letech, což je poměrně nezvyklé. Spouštěčem u něj mohla být revoluce, která přinesla kromě svobody a demokracie také volnomyšlenkářství a hlavně zločin. Každý měl dojem, že k penězům lze přijít snadno a rychle a Roubal vymýšlel vlastní, možná zprvu i legální plán, jak se dobře finančně zajistit. Pronajal si usedlost u Čachrova, což je městys u Klatov. Jmenovala se Pohádka a prý byla prokletá už od 19. stol. Ukamenovali zde údajnou čarodějnici, která podle místních způsobila rozsáhlý požár vesnice a před smrtí statek proklela. Později tam žila žena, která se zbláznila a zmizela v lese i se svým dítětem, její muž se následně oběsil. V roce 1991 se zde usadil Roubal s tím, že zde bude chovat jeleny. Bohužel k tomu nedostal povolení, a tak se spokojil s chovem slepic a vietnamských prasat. Do jeho příchodu na Pohádku byl Roubal bezúhonný občan.
František Heppner
První obětí se stal pravděpodobně František Heppner. Zmizel v prosinci roku 1991 společně i se svou přítelkyní Natašou. O této Rusce se toho moc neví, původně ale snad měla přijet za Roubalem na Pohádku, ale z polorozpadlé stavby nebyla nadšená a odešla do města, kde se seznámila právě s Heppnerem. Ten měl v úmyslu vystavět v oblasti vodní pilu, navíc měl právě s Roubalem nějaké nevyřízené účty ohledně peněz. Po zmizení tohoto páru Roubal tvrdil, že odjeli do Německa, aby se skryli před ruskou policií. Prakticky hned začal používat jejich auto a rozprodávat jejich nábytek a další věci. Roubalův syn Martin během vyšetřování uvedl na policii, že jeho otec řekl, že Heppnera s Natašou zabil a dal je sežrat svým prasatům. Několikrát toto tvrzení zopakoval, u soudu jej ale popřel. Jak to bylo, se už dnes nedozvíme, Roubalův syn zemřel při autonehodě o 3 roky dříve než jeho otec. Těla Heppnera a Natašy se nikdy nenašla, za jejich vraždy Roubal odsouzen nebyl.
Vladimír Strnad
Pražského taxikáře viděli naposledy 26. 7. 1992, když odjížděl z Prahy. Jel s Roubalem, každý v jednom autě. Strnadovo tělo se našlo 25. 5. 1993 v septiku domu v Božíkově u Zákup. Rozklad byl již v takovém stadiu, že byli vyšetřovatelé rádi, že objasnili totožnost mrtvoly. Příčinu smrti se zjistit nepodařilo. Další spojitostí s Roubalem byl fakt, že měl do domu přístup, pomáhal totiž s jeho stavbou a dobře to tam znal. Hned po Strnadově zmizení opět začal užívat jeho auto.
Václav Horký
Prodavač bižuterie zmizel 10. 12. 1992, opět byl viděn naposledy s Roubalem. Ten pak dokonce vybíral tržby za něj. Jméno Václava Horkého bylo následně spojeno s vraždami, které vedly k Roubalově zatčení. Kromě toho, že jezdil jeho autem a zkoušel i prodat jeho dům s tím, že Horký odjel do Belgie. Tělo Václava Horkého se nikdy nenašlo, v roce 1995 ho soud prohlásil za mrtvého.
Josef Suchánek
Tento senior chtěl jen v poklidu dožít. Nechtěl ale být sám a podal si tedy inzerát. Ivan Roubal mu nabídl krásné prostředí jihočeského statku, kde by se mohl udržovat v kondici tím, že by občas pomáhal s péčí o zvířata. Suchánka to zaujalo a 26. 5. 1993 se vydal na statek na návštěvu. Krátce poté byl vykraden jeho byt. Roubal na své doklady dokonce vybíral několikrát z jeho vkladní knížky. Tělo se našlo 3. 10. téhož roku při vypouštění Horusického rybníka u Veselí nad Lužnicí.
Václav Dlouhý
Další obětí byl prodejce pornografie, který bydlel v pražských Letňanech. 12. 11. 1993 byl právě ve svém vykradeném bytě nalezen svázaný do kozelce se smyčkou kolem krku. Udusil se tak vahou vlastního těla. Unavené nohy pomalu utahovaly provaz kolem krku. Roubal nepopíral, že by ho znal, tvrdil však, že to byla nehoda. Václav Dlouhý se podle něj uškrtil během sadomasochistických hrátek sám. Kromě ukradených věcí bylo ale tělo navíc zaházeno oblečením, což jistě sám Dlouhý nezvládl.
Petr Kudrna a Peter Magdolen
Tito dva pánové byli majiteli autopůjčovny ZAPAP. Pracovali také pro Václava Horkého, byli jeho prodejci a s Roubalem se setkali, když si přišel pro tržbu právě za něj. Petr Kudrna mu nevěřil a Horkého zmizení oznámil na policii s podezřením, že v něm má prsty Roubal. Dlužili totiž sice Horkému nějaké peníze, nebyl ale žádný důvod je vydávat Roubalovi. 8. 3. 1994 se do kanceláře ZAPAP vloupali 3 muži a Roubal. Kromě obou majitelů byl přítomen i Jiří Semerád, taxikář, který se tam ocitl vlastně náhodou. Všichni skončili svázaní do kozelců, kancelář pak lupiči vykradli. Roubal pak své kumpány poslal pryč a Kudrnu s Magdolenem svázal kolem krku, aby se uškrtili jako Václav Dlouhý. Semerád pro něj nebyl důležitý, možná i proto přežil.
Po jejich odchodu se podařilo taxikáři Semerádovi se vyprostit z pout a zavolat policii. Kudrnovi a Magdolenovi už nebylo pomoci. Cílem se stali pravděpodobně pro své spojení s Václavem Horkým a proto, že nepřistoupili na placení Roubalovi. Krátce po Horkého zmizení mezi Roubalem a Kudrnou s Magdolenem došlo k potyčce, kdy to Roubal schytal nervovým plynem. To byl nejspíš i důvod k jejich vraždě. Semerád však nakonec nedokázal s jistotou říct, že byl u činu Roubal přítomen.
Skandální vraždy, skandální proces
30. 3. 1994 došlo k Roubalově zatčení, na svobodu se podíval od té chvíle jen jednou, a to jen na okamžik. Roubal vinu popíral po celou dobu vyšetřování i soudních jednání, snažil se vše zpochybnit a tvrdil, že se jedná o spiknutí proti jeho vlastní osobě. Od svého zatčení se nazýval „Doživotním vězněm Havlova svědomí“ a podepisoval se tak i na veškeré stížnosti, které vymýšlel.
Samotný soud začal v roce 1996. Někteří svědci změnili výpověď, většina důkazů byla nepřímých, přesto bylo jisté, že Roubal je vrah. Skandál přišel na konci září roku 1997. Soudce Jiří Horký nějakým nedopatřením zapomněl Roubalovi prodloužit vazbu a 30. 9. byl propuštěn na svobodu. Kromě jeho nebezpečnosti hrozilo i to, že uteče z republiky, měl zažádáno o azyl ve Švýcarsku. Policie ho proto okamžitě po odchodu z věznice zatkla, hned za bránou si vyslechl obvinění z vyhrožování smrtí svědkům, vězeňské službě i státnímu zástupci. Jiří Horký byl kárným senátem potrestán snížením platu o 20 %.
Prokázat Roubalovi vinu nebyl vůbec snadné. V roce 1998 byl zproštěn všech obvinění z vražd a odsouzen pouze na loupež v kanceláři autopůjčovny ZAPAP. K tomu mu pomohla výpověď Jiřího Semeráda, který ho nedokázal jednoznačně označit jako vraha.
Konec soudních jednání byl napjatý, zvyšovala se bezpečnostní opatření. Ve stejné budově totiž v té době došlo k únosu dvou obžalovaných přímo ze soudní síně za pomoci střelných zbraní. Vše probíhalo v relativním poklidu, ale závěrečnou řeč státní zástupkyně přerušila zpráva, že v budově je bomba. Přelíčení pokračovalo po vyklizení a prohledání místa o hodinu a půl později. Byl rok 1999 a Roubal si vyslechl trest 22 let vězení za vraždy v ZAPAP. V roce 2000 byl pak trest změněn na doživotí za vraždy Strnada, Suchánka a Dlouhého. Tři z vražd, které mu nebyly prokázány by mu už nijak víc, co se týče trestu, přitížit nemohly.
Stěžovatel
Už během procesu se snažil obvinit všechny ze spiknutí, kdy on je jen nebohou obětí. Hlavní organizátorkou měla být tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová. Po odsouzení vzdal snahy hodit vinu na systém a přeorientoval se na sebe. VZP žaloval za neposkytnutí samonosných punčoch na křečové žíly, vězeňskou službu za to, že nesprávnou léčbou zhoršila jeho zdravotní stav. Žádal 200 000,- Kč od každé ze stran. Ministerstvo spravedlnosti pak žaloval za to, že dostal od vězeňské služby 5 dní na izolaci, bylo mu znemožněno chodit na vycházky a do práce. Díky tomu si nemohl vydělat na speciální zdravotní pomůcky. Všechny jeho stížnosti byly zamítnuty.
Byl jedním z nejbestiálnějších vrahů, který neváhal se obětí zbavovat opravdu poctivě a často dokonale. Byl spojován i s Orlickými vrahy, kterým měl radit, jak se zbavit těl a obstarával jim louh na jejich likvidaci. Rozhodně nebyl čestným člověkem jeho sklony k agresivitě by dříve či později stejně vedly ke zločinu. I přes to, že několikrát unikl z hledáčku policie, můžeme být rádi, že byl dopaden. Vraždění v Pohádce by totiž asi jinak neskončilo.
Zdroje
1) Typologie sériových vrahů: Kazuistika Ivana Roubala
2) Ivan Roubal
3) Chovatel prasat a vrah
