Článek
Meda Mládková se narodila jako Marie Sokolová v Zákupech nedaleko České Lípy v roce 1919. Na svět přišla do česko-německé rodiny. V té nepanovaly nijak idylické vztahy, sama později vzpomínala, že otec ji bil. Společně s rodiči se posléze přestěhovala do východočeských Smiřic a vystudovala klasické gymnázium v Hradci Králové.
Osud nakonec tuto jedinečnou ženu zavál dokonce do pěti zemí na dvou kontinentech. Na geografické ose Zákupy–Ženeva–Paříž–Washington–Praha se tak odehrál impozantní životní příběh mimořádné osobnosti. Navzdory tomu se sama netajila tím, že se po dobu svého pobytu za hranicemi toužila vrátit do vlasti, což se jí nakonec také podařilo.
Již v raném mládí inklinovala k umění, za druhé světové války se živila jako profesionální tanečnice, působila mimo Československo. Žádný z jejích rodičů přitom zvláštní vztah k umění neměl, říkala později, když vzpomínala na počátky své velké záliby. Po skončení krvavého konfliktu, který strávila částečně v zahraničí, vystudovala ve Švýcarsku ekonomii a politické vědy. Po komunistickém puči se do rodné země vrátit rozhodně odmítla.
Do komunistického Československa se odmítla vrátit
Svůj vliv mělo zejména to, že se stala svědkem brutality spojené s odsunem Němců, což mladou intelektuálku mimořádně zasáhlo. Sama se vymezovala proti komunistickému režimu a souzněla s myšlenkou propojené Evropy. Nejdřív založila časopis Skutečnost, kam jí přispívali umělci zvučných jmen jako například Peter Demetz nebo Ferdinand Peroutka. Následně vdechla život nakladatelství Edition Sokolová, přičemž tomuto počinu vtiskla své rodné příjmení. Už v té době vydávala velmi kvalitní publikace Toyen, Ivana Blatného nebo Ferdinanda Peroutky.
Sňatkem s belgickým šlechticem, který se jmenoval Remi Antoine Joseph de Mûelenaer, vyřešila možnost zůstat v zahraničí. I v této životní fázi se její osud protnul s uměním. Společně s manželem totiž cestovali po evropských galeriích. To Medu Mládkovou nakonec přimělo v Paříži a začít studovat výtvarné umění na univerzitě v Sorbonně.
V Paříži se pak potkala se svým druhým chotěm Janem Mládkem. Ekonom československého původu je znám především jakožto guvernér a jeden z výkonných ředitelů Mezinárodního měnového fondu. Toho už tehdy obcházela pověst renomovaného odborníka ve svém oboru. Kurážná mladá dáma ho původně přišla požádat o finanční příspěvek pro své nakladatelství.
V Paříži se seznámila v roce 1955 i s tvorbou jednoho ze zakladatelů moderního abstraktního malířství Františka Kupky. Poté se poznala i s malířem osobně. Meda Mládková o sobě říkala, že byla pilnou studentkou, kterou umění zajímalo. Nebýt jí, svět by možná doposud dílo tohoto umělce neznal. S manželem dokonce prodali v Americe dům, aby mohli koupit jeden zásadní Kupkův obraz. A pak ho věnovali Národní galerii. Péči však věnovala i jiným tvůrcům. Od roku 1967 jezdila zpět do Československa a pravidelnou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat.
Do rodné vlasti se jako mecenáška vrátila
Po roce 1968 jí už komunistický režim nebyl nijak nakloněn. O Medu Mládkovou se dokonce zajímala StB a znemožnila jí počínaje rokem 1984 i další cesty do vlasti. Ty nakonec mohla uskutečnit až po sametové revoluci. Toho už se nedožil její druhý manžel, který zemřel jen několik měsíců před pádem komunistického režimu. Meda Mládková si však svůj sen o návratu domů naplnila a pokračovala ve svých vizích.
Vlastní jí bylo nadšení, energie, nasazení a také určitá tvrdohlavost, vzpomínají na ni ti, kteří ji měli možnost potkat a poznat ji. Což ostatně prokázala i v 90. letech, kdy projevila obdivuhodnou vytrvalost při jednání se zástupci hlavního města Prahy. Nakonec se jí podařilo získat budovu Sovových mlýnů na vltavském břehu ostrova Kampa na pražské Malé Straně, kde prostřednictvím své nadace nechala zbudovat Museum Kampa.
Kromě aktivní podpory uměleckého světa se Meda Mládková zaměřovala i na zvířata. Vlastní potomky s manželem neměla, což ji podle jí blízkých lidí trápilo. Energii tak místo rodiny investovala do různých projektů, které jí dávaly smysl. Svoje úsilí tak především napnula k záchraně významných uměleckých děl. Přežije-li kultura, přežije národ, říkala na toto téma. Dál tak žije v aktivitách, v nichž pokračuje dnes výše zmíněné muzeum, také odkaz samotné Medy Mládkové. Ta zemřela v roce 2022 v požehnaném věku 102 let.
