Článek
Termín meliorace označuje soubor různorodých opatření vedoucích ke zlepšení půdních, klimatických a vodohospodářských poměrů, zabránění erozi a zamokřování. To má v konečném důsledku vést ke zvýšení úrodnosti půd, které jsou přirozeně málo úrodné nebo u kterých došlo v důsledku nevhodných zásahů či působením vnějších činitelů ke snížení jejich produkční schopnosti.
Stejně tak mohou meliorace napomáhat k ochraně půdy před erozí nebo vodním stresem. Důležité jsou zejména pro oblasti vykazující vysokou hladinou podzemní vody nebo na pozemcích, které jsou často zaplavovány, případně i v oblastech s těžkými jílovitými půdami, které špatně propouštějí vodu.
Konkrétně v tuzemsku má tento princip podobu budování odvodňovacích systémů pomocí tzv. drenáží. Do krajiny je tak zaváděna síť potrubí, a to s hustotou často kilometr drenáží na jeden hektar. Trubková drenáž se používá od 19. století.
Meliorace tak především přináší masivní odvodňování pozemků. A to primárně těch zemědělských. Podle dostupných statistik je dnes odvodněno melioracemi zhruba 1,2 milionu hektarů české zemědělské krajiny. To odpovídá asi třetině zemědělské půdy, jak konkrétně zjistila v roce 2017 analýza Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.
Proč meliorace poškozují krajinu
V posledních 30 letech se od výstavby meliorací sice upustilo, stávající síť ale způsobuje problémy dál. Především velkoplošným odvodňováním dochází ke zhoršení půdního sucha v dané oblasti. Soustava potrubí brání průsakům vody do nižších částí půdy a zároveň přímo z krajiny odvádí potřebnou vláhu pro rostliny.
Česká krajina je přitom sama o sobě přirozeným způsobem schopna zadržet přirozeně cca 8 miliard kubických metrů vody ročně. Kvůli nesprávnému zacházení zadrží však reálně pouze 5 miliard kubických metrů. To znamená, že plné 3 miliardy kubíků bezúčelně otékají do řek a moří.
Řešení sucha má přitom významný vliv na biodiverzitu krajiny, jak se potvrdilo u Sedmihorských mokřadů v oblasti Českého ráje. Toto rozsáhlé slatiniště bylo částečně revitalizováno a v současné době na něm probíhá výzkum vlivu revitazace na hladinu podzemní vody.
Dnes už tak experti nepopírají, že v české krajině by svoje místo spíše měly naleznout mokřady, stromy a malé rybníčky, které zachycují vodu přímo v půdě.
Česká republika sice není v porovnání s jinými státy zasažena meliorací tak masivně, nicméně ani tak výrazné používání takového řešení nedává vzhledem ke geografické poloze státu, a tedy k jeho výraznější náchylnosti na vliv sucha, příliš smysl. Česko se nachází ve vnitrozemí a jednoduše tak pro něj nelze uplatit stejné přístupy jako pro státy přímořské.
Značným rizikem je také to, že některé meliorační soustavy se již nacházejí prakticky na hraně své životnosti. potenciální havárie by přitom mohla dokonce vést ke znehodnocení půdy. Původně byla životnost hlavních melioračních zařízení dimenzována na cca 40 až 50 let.
Meliorace jsou dědictvím socialismu
Téměř půl milionu hektaru půdy bylo tímto způsobem odvodněno do roku 1945. V minulosti se jednalo o běžný postup získávání nové úrodné půdy. Ještě před desítkami let panovala ve Střední Evropě zcela odlišná situace, kdy vody byl nadbytek.
Nyní jsou srážky nerovnoměrné, nárazovité a střídají je etapy sucha. Kromě toho dochází vzrůstem teploty k prodloužení vegetační doby a k zvýšenému výparu. Meliorace tedy v dobách minulých svůj smysl jednoznačně měla.
Jednalo se i o důležité opatření proti povodním. Intenzivně tento proces probíhal především v 60. a 70. letech minulého století, a to kvůli snaze o zvyšování výnosů a plnění někdejších „pětiletek“. Jde tak o nepopiratelné „dědictví“ komunistického režimu.
Českem se tak do současnosti táhnou statisíce kilometrů melioračního potrubí. V některých oblastech je stále podobný mechanismus užitečný. Jinde už meliorace na významu ztratila a cílem by se spíše měla stát snaha vodu v krajině udržovat. Existují i lokality, kde drenáže neměly být zřízeny vůbec.
A přestože rizik s tímto postupem souvisejících jsme si již poměrně dobře vědomi, situace se k lepšímu jednoznačně nemění. Stát přitom na boj proti suchu vydává miliardy korun. V roce 2019 se hovořilo dokonce o částce 50 miliard.
Komu vyhovuje stávající stav
Ekologové i drobní zemědělci upozorňují především na to, že stát odmítá s problémem zhoršujícím sucho cokoli podniknout především proto, že stávající podmínky vyhovují agrokorporacím.
Ty jsou závislé na intenzivním zemědělstvím. Prakticky čítankovým příkladem je koncern Agrofert někdejšího premiéra Babiše. Suchá půda totiž představuje vyhovující podmínky pro rozsáhlé lány monokultur.
Mimo to účinnému řešení brání i komplikované majetkové vztahy a nedostatek informací. Zařízení jsou dnes již stará desítky let a vlastníci by nesmírně složitě zjišťovali jejich polohu, jelikož při privatizaci se jim zpravidla nedostala do rukou stavební dokumentace.
Experti přitom varují, že pokud reálně vůči této hrozbě nezakročíme, jednoznačně nám hrozí vznik mrtvé pouštní krajiny. O tom už se ostatně na vlastní kůži některé civilizace přesvědčily. S nedostatkem vody se tak mohou potýkat nejen zemědělci, ale i běžní zahrádkáři nebo třeba vodáci.
Zdroje
https://www.asz.cz/clanek/5927/meliorace-by-mely-prestat-zbytecne-vysusovat-krajinu-mze-predstavilo-ambiciozni-plan/
https://www.greenpeace.org/czech/magazin/11188/meliorace-prohlubuji-sucho-stat-je-ale-neresi-vyhovuji-totiz-agrokorporacim/
https://www.facebook.com/watch/?v=549239577326753
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-7/zlo-zvane-meliorace.html
