Článek
Mladí Češi nejsou žádní „mamánci“ a život u rodičů jim příliš nevyhovuje. Řada z nich si plánuje, že dokončí studia, najde si první stálé zaměstnání a odstěhuje se z dětského pokojíčku. Tedy víceméně klasický průběh „vylétnutí z hnízda“. Jak tyto tužby ostatně potvrdila i tisková zpráva k online tiskové konferenci „Dráhy bydlení mileniálů“ z roku 2021.
Přesto se jim tento scénář mnohdy nenaplní a mladí tak dál u svých rodičů bydlí. Ve věkové kategorii mezi 18 a 39 lety u rodičů žije 34,3 % lidí, zjistil výzkum serveru Seznam Zprávy z cyklu Jak se žije v Česku. Ve věku mezi 25 až 34 lety zůstává doma každý třetí, připojil podobná zjištění statistický úřad Evropské unie Eurostat.
Bydlení v nájmu samozřejmě určité sorty preferují. Podle průzkumu z roku 2024 vytvořeného pro Partners Banku jsou to ovšem primárně osoby s nižšími příjmy, středoškoláci bez maturity, rozvedení, lidé v domácnosti a nepracující důchodci. Naopak lidé s vyššími příjmy většinou dávají přednost vlastnictví.
Perspektivní start tedy začíná „ve svém“ a čerstvě dospělí Češi to ví. Nastupující generace má dokonce i jasno v tom, co přesně jim osamostatnění komplikuje. Nejčastěji viní investiční nákupy bytů a nedostatečnou bytovou politiku státu. Bydlení se tak stává nástrojem spekulantů a pro běžného občana je kriticky nedostupné.
Hypotéka se oproti nájmu vyplatí
Přestože hypotéka je dlouhodobý a finančně náročný závazek na desítky let, dokonce ani touto formou není možné se k vlastnímu bydlení nyní dopracovat. Dovolit si ji nemůže v současnosti dokonce 10 % Čechů. Zjistil to průzkum společnosti KRUK. Nejpalčivěji přitom krize bydlení dopadá na lidi ve věku 25 a 34 let, kteří by ovšem vlastní zázemí potřebovali, jelikož jinak nebudou moci založit rodinu.
Zbývá tak bydlení v nájmu. To lze ale především v dlouhodobém horizontu považovat za nepříliš perspektivní. Při současných sazbách kolem 5 % může být splátka hypotéky zpočátku vyšší než nájem. Ale už za 10 let, při průměrné inflaci 4 %, bude nájem pravděpodobně vyšší než splátka hypotéky.
Podíváme-li se na tuto problematiku v ještě delším časovém horizontu, pak je nutné si uvědomit, že vlastní bydlení představuje efektivní způsob zajištění na postproduktivní věk. Pro seniory jsou běžné komerční nájmy finančně nedostupné. Jejich výše v mnoha případech odpovídá výši důchodu.
Uvědomit si je navíc potřeba ještě jeden podstatný problém: Se stářím nevyhnutelně přicházejí nejrůznější zdravotní obtíže a omezení. Senioři tak zůstávají mnohdy i zcela imobilní a potřebují bezbariérové bydlení. Takových nemovitostí je ale minimum. Legislativa na tuto problematiku myslí jen částečně. Vyplývá z ní, že pronajímatel musí se stavební úpravou, kterou je nutné realizovat v důsledku zdravotního postižení, souhlasit.
Nemusí ji ale financovat a může žádat následné uvedení bytu do původního stavu. Svoje vlastní bydlení si oproti tomu můžete adekvátně a v předstihu připravit na dobu, až vám zkrátka ubudou síly. Z hlediska potenciálních bariér ostatně má smysl pragmaticky uvažovat mnohem dříve, než vás skutečně dostihne pokročilý věk. Například bydlení v bytě bez výtahu dokáže mladým maminkám nepříjemně zkomplikovat život při pravidelném vynášení miminka, kočárku i dalších nezbytností.
Mladým zbývá jen dědit
Vlastní bydlení se tedy jednoznačně vyplatí. Jeho vidina se přitom vzdaluje víc a víc. Soukromé nájemní bydlení pro mladé lidi dnes představuje velmi důležitý segment na cestě k osamostatnění, pro mnohé ale už není pomyslnou „přestupní stanicí“, nýbrž z nouze setrvalým řešením jejich bytové situace. Alespoň pokud nemají to štěstí, aby je finančně podpořila rodina, případně se dostali k dědictví.
V rámci mezigeneračního kontextu je nutné si zodpovědět ještě jednu důležitou otázku: Stěžují si dnešní mladí vlastně oprávněně? Neměla to podobně těžké každá nastupující generace? Nikoli, podle sociologů měli například rodiče zástupců dnešní generace Z výhodu v tom, že mohli byty za výhodných podmínek privatizovat, jak to nastínil Tomáš Hoření Samec, který se specializuje na sociologii bydlení, v rozhovoru pro server Seznam Zprávy.
Současně podle tohoto odborníka jednoznačně není vhodné zbavovat politické aktéry odpovědnosti za jednu z nejzásadnějších oblastí života. Společně s krizí bydlení totiž doslova pohřbíváme svou budoucnost. Lidé bez stability v bydlení nemohou rozvíjet svou ontologickou a sociální identitu, nedostupnost v tomto sektoru tak ohrožuje celou společnost.
I sociologové potvrzují, že klesající porodnost a postupné vymírání Česka nelze připsat na vrub jen jiným „lákadlům“ a jistému zpohodlnění společnosti. Tradiční milníky se pro mladé stávají natolik nedostupné, že od nich upouštějí a raději se například věnují cestování. Týká se to nejen pořízení dětí, ale třeba i svatby. Tento fenomén experti označují jako nouveau nihilism.
Zdroje