Článek
Ke krvavým válečným střetům docházelo téměř v celé Evropě v letech 1805 až 1815. Napoleon střídavě vítězil i prohrával, evropské země vytvářely nová spojenectví, která se záhy rozpadala, a doby to byly vojensky velmi divoké a kruté. Uzavírala se různá příměří a mírové dohody, které byli stejně nakonec porušovány. Císařovi se podařilo anektovat velkou část Evropy.
Ruské impérium
Druhou mocností v Evropě bylo Ruské impérium, které se připojovalo tam, kde se mu to zrovna zdálo výhodné. V roce 1807 se dokonce i z Francie a Ruska stali dočasní spojenci, a to, když byl uzavřen Tylžský mír. Napoleon Rusku přislíbil, že pomůže s ukončením války, ale ve skutečnosti jeho činy k naplnění této dohody nikdy nevedly. Napoleonské války trvaly ještě řadu let a skončily teprve 18. června 1915 porážkou Napoleona I. v bitvě u Waterloo a druhou mírovou pařížskou smlouvou. Jednu etapu z napoleonských válek si však připomeneme podrobněji.
Napoleon táhne na Rusko
Ke krvavým bojůvkám docházelo mezi Rusy a Francouzi už v roce 1806, větší boje se však odehrály téhož roku až na Vánoce, a to při bitvě u Pultuska. Nebylo v ní vlastně vítěze ani poraženého, protože Rusové takticky ustoupili. Obdobné to bylo při střetnutí u Golymina. To však Napoleona neuspokojilo, trval na krvavých řežích a na vítězství v boji. A připravoval rozhodné tažení Francouzského císařství na Ruské impérium.
Francouzská vojska, která do Ruska vpadla dne 24. května 1812, měla okolo 675 tisíc mužů, a zapojeno bylo asi dvacet Francii podřízených národností. Když Napoleon na Rusko zaútočil, předpokládal jen jeho krátký vzdor a rychlou kapitulaci. S čím rozhodně nepočítal, byla krutá zima, která nahrávala Rusům. Obě vojska, francouzská i ruská, se začala formovat kolem řeky Němen, což je veletok v Bělorusku. Bylo zřejmé, že k válce mocností skutečně dojde. Napoleonův plán byl jasný: rozdělil síly své armády do 11 pěších a jednoho jezdeckého sboru a tažení na Rusko bylo zahájeno.
V té době mělo Ruské impérium k dispozici kolem 200 tisíc mužů a rozdělili se po 200 kilometrů dlouhé linii. Žádný vítězný plán Rusové původně neměli. Až nakonec přispěl svou strategií ruský generál Michail Bogdanovič Barclay de Tolly. Rozhodl se, že se ruští vojáci budou stahovat a vyhýbat se přímému boji, čímž zavlečou francouzskou armádu co nejdále na své území a pak, když bude oslabená, zahájí Rusové generální bitvu.
Generální bitva
Po necelých třech měsících se Napoleonovy síly zmenšily asi na polovinu. V té době hodně pomáhali i ruští partyzáni. Snažili se hlavně Francouze odříznout od zásobování. A v té době se Rusové rozhodli svést generální útok. Velení Ruska se ujal Michail Illarionovič Kutuzov a jeho vojsko ustupovalo k Carevu-Zajmišči, kde chtěli odrazit Napoleonovy vojáky. Nakonec se však Rusové stáhli až k Borodinu, a hlavní bitva se odehrála 7. října tam. Kutuzov byl nucen ustoupit a Napoleon obsadil Moskvu.
Ta zaplatila vysokou daň, hořely skoro všechny dřevěné budovy, a dodnes se vedou spory, jestli Moskvu zapálili sami Rusové nebo Francouzi. Tehdy nezbylo napoleonským vojákům, než z Moskvy odtáhnout – nedalo se tam přežít. Mráz, fyzické i psychické vyčerpání, hlad a podvýživa, tyfus a další nemoci, v důsledku rozkládajících se těl padlých vojáků. Navíc přispěchaly Rusům na pomoc partyzánské oddíly, tvořené většinou kozáky. Napoleonovi vojáci ustupovali ve svých vlastních stopách. Aby se nasytili, byli nuceni rozřezávat koňská břicha, aby si z jejich krve a masa vařili jídlo. Také se uvnitř mrtvých zvířat schovávali před mrazem. Bojeschopných mužů zbylo v té době už jen pár desítek tisíc.
Válečné tažení v Rusku skončilo v prosinci 1812 rozdrcením Napoleonovy armády. Přesto, že vyhrál většinu bitev, jeho vojenská výprava na Rusko skončilo katastrofálně. Rusko se poté stalo globální mocností.
Zdroje
1) Napoleon v Rusku: čekal vítězství, ale armádu zaskočila krutá zima
2) Napoleonovo tažení na Ruské impérium: Rusové takticky ustupovali a hlavní bitvu chtěli svést, až bude Napoleonova armáda co nejvíce oslabena
3) Taktika Rusů při napadení Napoleonem: vyhýbali se přímému boji, ustupovali a vše za sebou pálili. K přímému střetu došlo až u Borodina.
