Článek
Hlavní problém emočního zneužívání spočívá v tom, že je poměrně nenápadné. Modřin a ran si zkrátka mohou vaši blízcí všimnout. A i když se je oběť může snažit bagatelizovat, častokrát před okolím jednoduše fyzické týrání neutají.
Emoční zneužívání na první pohled viditelné dopady nemá. Uvědomovat si navíc, že v něm žije, si dlouho nemusí dokonce ani samotná oběť. A to už proto, že jí podobným způsobem mohou ubližovat přímo ti nejbližší, ať už se jedná o rodiče nebo partnera.
Zneužívat vás ale může prakticky kdokoli bez ohledu na věk nebo pohlaví. Obětí takového toxického chování se může stát dítě i dospělý. Dítě je jeho terčem typicky ze strany dalších příbuzných, jako jsou prarodiče nebo nevlastní rodiče, případně jiné pečující osoby. U dospělého jedince mohou taktiky emočního zneužívání uplatňovat také přátelé, kolegové nebo obchodní partneři.
Manipulátoři bývají poměrně zkušení. Jedná se o osoby majetnické, přecitlivělé a se silnou potřebou kontroly. Tendence ke zneužívání mohou pramenit z hluboké nejistoty nebo z psychické poruchy, jako je antisociální porucha osobnosti nebo narcistická porucha osobnosti.
Stejně tak je důležité vzít v potaz, že emocionální zneužívání začíná pozvolna a nenápadně. Než si tak oběť stačí uvědomit, že má nějaký problém, je už její psychika natolik podlomená, že je pro ni nesmírně obtížné takový vztah opustit. Skutečné osvobození z tohoto toxického prostředí proto může trvat velmi dlouho.
Jak se projevuje emoční zneužívání
Emoční zneužívání zahrnuje zastrašování, ovládání nebo snahu oběť izolovat od rodiny, přátel či jiných sociálních vazeb. U dítěte dochází k potlačování emocí, jako je strach nebo hněv. Stejně tak se pod touto formou toxického chování mohou ukrývat nadávky, urážky, ale i nadměrná kritika či nerealistická očekávání. Patří sem i intenzivní kontrola a extrémní žárlivost, citové vydírání, vzbuzování pocitů viny nebo zneužívání zranitelností člověka.
Emocionální a fyzické týrání se někdy vyskytují současně, ale ne vždy. Emocionální zneužívání však často předchází fyzickému násilí. Součástí takové toxické vazby mohou rovněž být vyhrůžky násilím a snaha udržovat objekt této manipulace ve strachu.
K méně zjevným symptomům náleží neustálé soudy a obviňování namísto toho, aby se vám váš protějšek konstruktivně pomohl, neustálé „dobře míněné“ rady ohledně toho, jak se máte cítit a co si máte myslet, jízlivé a sarkastické poznámky na vaši adresu a znevažování požadavků, přání a potřeb. Partner se tak může posměšně vyjadřovat v tom smyslu, že jste příliš citliví nebo nepříliš inteligentní a neustále vám na jakékoli výhrady tvrdit, že jednoduše přeháníte.
S určitou formou emočního zneužívání se tak setká za život mnoho lidí, hovoří se konkrétně asi o 50 % všech dospělých. A ačkoli jsou projevy tohoto chování různorodé, cíl mají společný: Oběť dokonale ovládnout.
Ta o sobě nakonec začne pochybovat a stává se tak zmanipulovanou, že si zneužívání internalizuje jako své vlastní selhání. Tedy to znamená, že vlastně věří, že chování partnera či jiného blízkého je její chybou. A začne vědomě svoje jednání podřizovat tomu, aby se podobným projevům vyhnula. Velice jednoduše bychom mohli říci, že usiluje o to být „hodná“, což je ale to, o co se tyran snaží. Tento vzorec také bývá posilován projevy náklonnosti, kdy se jich může zneužívané osobě dostat pouze tehdy, pokud si je patřičně „zaslouží“.
Jaké následky má emoční zneužívání a jak z něj ven
U oběti dochází ke snížení sebeúcty a sebehodnoty a rozvoji psychického traumatu. Následky tak nemusejí být o nic méně závažné než v případě zneužívání ve fyzické rovině. Někdy jsou dokonce mnohem horší. Důležité je uvědomit si rovněž, že zatímco fyzické týrání je příležitostné a cyklické, emoční zneužívání je konstantní.
K prokazatelným následkům emočního zneužívání patří především deprese, úzkosti, nízké sebevědomí, strach z opuštění a nestabilní vztahy. Stejně tak se u postiženého objevují pocity bezmoci, celkově si připadá zbytečný a k ničemu, má problémy v komunikaci s lidmi, trpí nedůvěrou a strachem, zaplavují ho časté pocity viny a studu, neumí si užít úspěch, trpí přehlcením a může mít sklon k prokrastinaci.
Dále mohou být patrné noční můry, bolesti a bušení srdce, žaludeční vředy a potíže se spánkem přerůstající v nespavost. Někdy se manifestuje i obtížné soustředění a zmatenost. V krajním případě se vyvíjí i posttraumatická stresová porucha nebo poruchy příjmu potravy.
Oběť by si především měla uvědomit, že emoční zneužívání není její chyba. Ničím se neprovinila, aby si takové zacházení zasloužila. Nezaslouží si ho jednoduše nikdo. Stejně tak je liché předpokládat, že se s manipulátorem rozumně domluvíte. Jednoduše nepochopí vaše pohnutky a už vůbec nebude mít zájem se změnit. Nehádejte se, ale nepokoušejte se ho ani zklidnit, neomlouvejte se mu a nesnažte se vcítit do jeho pohnutek.
Empatický náhled by vám znesnadnil cestu k odchodu. Přetnutí takové vazby je totiž jediné funkční řešení, jak se z jejího škodlivého vlivu vymanit. Učiní tak naštěstí dokonce naprostá většina obětí těchto manipulátorů. Jaké kroky můžete podniknout k vnitřnímu uzdravení? Důležité je jednak připustit si, že jste se stali obětí emočního zneužívání, zachovat si vůči sobě samému soucit, laskavost a obklopit se lidmi, kteří vám mohou být oporou. Následky je možné pokusit se zpracovat pod vedením odborníků s pomocí psychoterapie.
Zdroje
