Článek
Berija se narodil dne 29. března 1899 v malé vesnici Merkheuli v dnešní Gruzii. Karty neměl zpočátku rozdané příliš dobře, neboť se narodil do chudé rolnické rodiny. I přes skromné domácí poměry se mu ale podařilo získat kvalitní vzdělání na technické škole v nedalekém městě Suchumi. Při studiích se projevoval jako nadaný student, což není žádným překvapením. Z nedostatku inteligence ani v pozdějších letech nemohl Beriju skutečně nikdo obviňovat. Své nadprůměrné intelektuální schopnosti dal ale bohužel k dispozici čistému zlu.
Ve studiu pokračoval na Technickém institutu v Baku, kde se věnoval architektuře a inženýrství. V době svých vysokoškolských studií v průběhu první světové války se ale začal zajímat také o politiku a připojil se k bolševické frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany.
Občanská válka 1917-1918 a roky po ní
Po vypuknutí bolševické revoluce se Lavrentij Berija zapojil na bolševické straně do bojů. Již zde se nepochybně seznámil s poněkud přímočarým způsobem „řešení problémů“. Odměnou za věrnou službu bolševické myšlence mu každopádně bylo v roce 1918 místo jednoho z předních představitelů bolševické strany v oblasti Kavkazu.
V roce 1921 byl potom jmenován vedoucím oddělení Čeky (předchůdce KGB) v Gruzii. V kariérním vzestupu dále pokračoval a následně se stal vedoucím gruzínské pobočky GPU (Hlavní politická správa). Již v této době se při potlačování politických odpůrců a dalších nepohodlných skupin Berija ukázal jako naprosto bezohledný a brutální organizátor s nulovou úctou k lidskému životu.
Vzestup do nejvyšších pater sovětské politiky
V roce 1931 se Berija stal prvním tajemníkem gruzínské Komunistické strany a v roce 1938 byl potom povýšen do funkce vedoucího NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí) pro celý Sovětský svaz. V tuto chvíli se stal jedním z nejmocnějších mužů SSSR a klíčovým mužem Stalinova režimu.
Právě pod jeho vedením se NKVD stala nástrojem masových represí a realizovala brutální čistky v armádě, v průmyslu, ve státní správě a v neposlední řadě i v rámci samotné Komunistické strany. Právě roky 1936-1938 byly možná úplně nejzásadnější v celé Berijově politické „kariéře“.
Toto období krutých stalinských čistek dokončilo devastaci celé společnost a v neposlední řadě také značně snížilo akceschopnost armády. To se v plné síle projevilo po německém útoku v roce 1941. Nezpochybnitelného hrdinství obyčejných sovětských vojáků a civilistů nebylo dosaženo díky Stalinovi a jeho lidem včetně Beriji, nýbrž jim navzdory.
Lavrentij Berija také organizoval politické procesy se členy komunistické strany. Mezi těmi, na které dopadlo kladivo jeho „pozornosti“ byly např. Nikolaj Bucharin, Genrich Jagoda či Nikolaj Ježov, Berijův předchůdce v čele NKVD. Pro nikoho z nich není samozřejmě třeba ronit slzy, šlo o naprosto stejné vykonavatele Stalinova teroru jako byl Berija. Kromě nich ale na popravištích končili zcela nevinní lidé.
V průběhu druhé světové války byl potom Lavrentij Berija jmenován náměstkem předsedy Rady lidových komisařů a pověřen dozorem nad zbrojní výrobou. Nutno podotknout, že Berija měl skutečně velký vliv na organizaci válečné ekonomiky a mobilizaci pracovních sil. Není ale současně pochyb o tom, že se tak dělo za cenu bezskrupulózního sociálního inženýrství. Je otázkou, do jaké míry by to bylo nutné, kdyby předtím Berija se Stalinem neochromili armádu a průmysl svými čistkami.
V roce 1939 to byl právě Lavrentij Berija, kdo měl hlavní podíl na organizaci Katyňského masakru a byl to také on, kdo nastavil pravidla pro činnost nechvalně známých polních jednotek NKVD. Asi všichni známe scény, jak tito Berijovi komisaři popravují vojáky za minimální ústupy nebo neochotu plnit sebevražedné rozkazy apod. Opět zde vidíme, jak velkou cenu platil sovětský voják za neschopnost svého nejvyššího velení.
Doba po druhé světové válce a předehra k pádu
Po skončení druhé světové války mu Stalin svěřil kontrolu nad sovětským programem vývoje jaderné bomby. V roce 1949 slavil pod jeho vedením sovětský jaderný program úspěch. Jenomže i poválečná doba se v Sovětském svazu nesla ve znamení represí a čistek. Opět šlo o vojáky, vědce, intelektuály… Berija organizoval násilné deportace nejen jednotlivců nebo malých skupin obyvatel, ale celých národů jako jsou Čečenci, Krymští Tataři, Inguši a další.
Aniž by si to ale v této době uvědomoval, jeho konec se nezadržitelně blížil. Berija byla až příliš svázaný se Stalinem a když v roce 1953 Stalin zemřel, byl tak cílem pro další ctižádostivé členy nejvyšších pater sovětské politiky. V SSSR vypukl boj o moc a Berija se jej účastnil. Jako člen kolektivního vedení byl velmi aktivní, velmi ochotně Stalina odsoudil a svoji strategii založil na tom, že se prezentoval jako reformátor ochotný uvažovat i o návratu soukromého vlastnictví. V souboji s Nikitou Chruščovem ale prohrál, nejen ten si totiž uvědomoval, jak ohromně nebezpečné by pro něj bylo Berijovo převzetí moci.
V červnu 1953 byl Lavrentij Berija zatčen a následně odsouzen jednak za reálné zločiny související s čistkami ze třicátých let, tak za smyšlenou špionáž pro „zahraniční tajné služby“. Popraven byl Lavrentij Berija 23. prosince 1953. Tři čtvrtě roku po Stalinovi tak odešel i jeho nejvěrnější služebník a nejobávanější noshled.
Závěr
Lavrentij Berija byl nepochybně velmi inteligentní člověk, jehož organizační schopnosti umožnily reorganizovat průmyslovou výrobu i vědecko-výzkumnou základnu v dobách války i po ní. To ale ani v nejmenším nemůže vyvážit fakt, že se jednalo o zločince, na jehož rukou je krev milionů obětí stalinského režimu.
Zdroje
1) HISTORY's Forgotten People: Lavrentiy Beria
https://www.history.co.uk/article/historys-forgotten-people-lavrentiy-beria
2) Beria: Stalin’s Monster and the Tyranny of Soviet Russia
https://www.historicmysteries.com/history/beria/34390/
