Článek
Když se řekne první republika, vybavíme si zřejmě noblesní filmové hvězdy a dámy šijící „u Podolské“, majitelky nejvyhlášenějšího tuzemského módního salonu období 30. a 40. let 20. století. Mezi zákaznice české Coco Chanel, jak se návrhářce přezdívá, patřily nejvýznamnější ženy té doby. A její styl inspiruje dodnes.
Nicméně život běžných žen běžel v poněkud odlišných kolejích. Abychom plně pochopili roli ženy i mimo idealizovaný rámec filmů pro pamětníky, musíme si uvědomit, že společnost na přelomu 19. a 20. století byla ochotná akceptovat ženu pracující v domácnosti, v průmyslu a zemědělství, méně však už tu vzdělanou, která by vystudovala střední či vysokou školu. Tradovalo se, že dívkám jsou znalosti spíše ke škodě.
Důležitým posunem na cestě k české ženské vzdělanosti se stala Minerva, první dívčí gymnázium v Rakousku-Uhersku. K jeho založení došlo v roce 1980 se značnou zásluhou spisovatelky Elišky Krásnohorské. I díky této dámě tak mohla děvčata v Čechách, ale vlastně i v celé střední Evropě, skládat maturitu. A otevřela se jim tím i cesta na vysoké školy.
Výrazně k proměně postavení ženy rovněž přispěla první světová válka. Mužů bylo potřeba přímo na bojišti. Ženy tak byly nuceny převzít jejich úlohu kromě tradiční role hospodyně, jakési ochránkyně rodinného krbu a samozřejmě i matky, případně též ozdoby svého chotě. Ženy získaly možnost se veřejně vyjadřovat k účelnému využívání dostupných potravinových zdrojů, čímž se staly do určité míry hybatelkami aktuálního dění.
Stejně tak nastupovaly za války jako dělnice do průmyslu, což se promítlo i do legislativy. V dělnickém sociálním zabezpečení měli ještě muži lepší postavení než ženy, podpora se jim z titulu tehdy platné legislativy v případě onemocnění nebo úrazu vypočítávala odlišně. Což se později podařilo napravit a žena mohla dostat stejné, mnohdy i vyšší dávky.
Jaké změny přinesla první světová válka a první republika
V roce 1914 už nebyla veškerá moc tak intenzivně koncentrována do rukou mužů, ženy se dostávaly i do ryze mužských profesí. Bylo jim tak například i umožněno stát se řidičkami tramvají. Dámským osazenstvem se obsazovala i místa průvodčích. Ženám bylo umožněno vstoupit dokonce i do politického dění, byť ne na celém území, Slovensko se k této otázce stavělo o poznání méně otevřeně a v parlamentu tak dlely jen české zástupkyně.
S válkou souvisí ještě jeden zásadní zlom, který se ale podařilo prosadit až po jejím skončení. Slib, že za válečné útrapy se ženám dostane i volebního práva, se proměnil ve skutečnost roku 1920. Mezi ženy, které se o jeho prosazení intenzivně zasadily, patřila především Františka Plamínková a Alice Masaryková.
První republika pak znamenala nastolování nových pořádků, lidé kolem čerstvě vzniklého samostatného státu bezpochyby disponovali určitým nadšením a elánem. Československou republiku té doby lze považovat za poměrně pokrokový stát z hlediska společenskopolitického. Došlo však k poněkud paradoxní společenské situaci: Ideálem nové republiky se stala i „nová“ žena. Být to měla ta, která je vzdělaná, veřejně i společensky působí ve prospěch státu, zároveň určitý ideál chtěl vidět ženou zaměstnanou, aktivní, takovou, která ví, co chce.
Smýšlení lidí se však navzdory prosazování demokratických idejí měnilo o poznání pomaleji. Nastavení ve společnosti v první řadě přirozeně ženy odrazovalo od toho, aby studovaly například na technických oborech. Doménou vysokoškolaček stále zůstávala filosofická fakulta, kam se uchylovaly v obavě, že po studiích jinak nebudou mít šanci na uplatnění.
Konzervativní smýšlení se daří měnit jen velmi obtížně
Fakticky tak ženy sice získaly volební právo a v praxi se uplatnil nový přístup ke vzdělání a zaměstnání, nicméně od ženy se stále také vyžadovalo, aby se zejména věnovala rodině. Takto rigidní smýšlení bylo mimo jiné podmíněno i tím, že většina národa byla v té době aktivními katolíky. Církev vzdělané ženy vnímala jako ohrožení tradiční rodiny.
A nic na tom příliš nedokázal změnit ani fakt, že dokonce sám prezident Masaryk o ženskou emancipaci usiloval. A to už od poloviny 90. let 19. století, neboť byl aktivním členem českého ženského hnutí, které usilovalo o osvobození žen, ale spolu s tím i mužů a celé rodiny, jak výslovně pozdější prezident hlásal. Myšlenku, že žena by měla být podřízena mužům, vzdělaný muž a profesor filozofie, zcela odmítal.
Realizovat tak demokratizaci rodiny bylo složité, ačkoli právní a hospodářské předpoklady již ve 20. letech 20. století k tomuto kroku vytvořeny byly. Došlo mimo změn výše zmíněných dokonce i na zákon o rozluce manželství. Muži se však do péče o domácnost nebo vlastní potomky zapojovali jen velmi neochotně.
Symetrii v partnerských rolích bychom tak v tomto období hledali jen obtížně. Je tak poměrně příznačné upozornit, že se stále řada mužů těmto proměnám brání, přestože se rozhodně nejedná o tlak vyvolaný teprve soudobou woke kulturou. Zmíněný prezident Masaryk vyznával natolik kosmopolitní, liberální a levicově orientované názory, že pro samozvané obránce tradičních hodnot jsou i dnes nepřijatelné.
Udržovat při životě konzervativní křesťanské hodnoty v zemi, kde se k tomu, že nevěří v žádného boha, hlásí plných 91 % obyvatel, taktéž rovněž příliš nedává smysl. Ještě složitější tuto problematiku činí fakt, že i Charlotta Garrigue Masaryková, vrátíme-li se ještě jednou k rodině prezidenta, pocházela z věřící rodiny, která zastávala naopak názor, že bůh stvořil lidi jako sobě rovné. Neexistuje tedy důvod, proč by vztah k víře musel zároveň zakládat postoj, v němž je žena vnímána jako bytost méněcenná.
Zdroje
BAHENSKÁ, Marie, Dana MUSILOVÁ a Libuše HECZKOVÁ. Iluze spásy: české feministické myšlení 19. a 20. století. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80- 86829-79-1
BUREŠOVÁ, Jana. Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0248-3
BUREŠOVÁ, Jana. Rozdílné pohledy na novou společenskou realitu po roce 1918 na příkladu katolických a pokrokově orientovaných ženských spolků. In: 93 KOSTRBOVÁ, Lucie, MALÍNSKÁ, Jana (eds.). 1918: Model komplexního transformačního procesu?. Praha: 2010, S. 193-202
TELECKÁ, Zdenka. Význačné odchylky v právním postavení slovenskej ženy. In: GÖLLNEROVÁ, Alžběta a Jarmila ZIKMUNDOVÁ. Žena novej doby: kniha pre výchovu demokratickej ženy. Bratislava: Tatra, 1938. S. 122-129.
LANDOVÁ-ŠTYCHOVÁ, LOUISA. Právní postavení československých občanek v manželství a rodině. Ženská rada. R. 1. Č. 8. S. 9-11. Praha: Ženská národní rada. 1925.
DUDEKOVÁ, Gabriela. Vplyv Veľkej vojny a rozpadu Habsburskej monarchie na právne a spoločenské postavenie žien. In KOSTRBOVÁ, Lucie, MALÍNSKÁ, Jana (eds.). 1918: Model komplexního transformačního procesu?. Praha: 2010, S. 169- 193.
