Článek
Někteří lidé mohli mít snadno dojem, že prezidentování Miloše Zemana bylo jen špatným divadelním kouskem. Až příliš představení totiž alternovali Vratislav Mynář nebo Jiří Ovčáček. Působení na hradě bylo všelijaké, Zemanovi ale nejspíš pomohla právě přímá volba, jelikož byl nejznámější ze všech adeptů, který byl už u nástupu demokracie. Odchod z hradu byl provázen nepříjemnostmi a pravdami, které vylézaly na povrch jako láva ze sopky.
Vstup do politiky
Miloš Zeman nahlédl do politického světa poměrně brzy, jelikož během pražského jara v roce 1968 vstoupil do strany KSČ. Jeho tehdejší nesouhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy mu ale hned 2 roky na to zařídil vyloučení. Normalizační čistky se mu nevyhnuly. Oficiálně se pak této oblasti nevěnoval, ekonomická kontrarozvědka ho však prověřovala od roku 1984. Proč není jasné, dokumenty byly skartovány po revoluci.
Srpen 1989 se stal pro Zemana zlomový, podařilo se mu vydat článek, který kritizoval režim na základě vědeckých poznatků. Zde je možná odpověď, proč byl sledován, protože článek měl vzniknout již v roce 1984. Komunistická zpětná kritika a křivá nařčení nezabránily Zemanově účasti v Hospodářském zápisníku Československé televize, kde ve svých výrocích směle pokračoval. V listopadu se účastnil demonstrací, na té hlavní ale chyběl. Stal se členem Občanského fóra, vystoupil však jen jednou s projevem na Letenské pláni, a to 8 dní po revoluci. Po fóru přišlo Občanské hnutí a pak…
Česká strana sociálně demokratická
ČSSD je stranou asi nejvíce spojovanou s Milošem Zemanem. Rychle se vyšplhal nahoru a stranu dovedl zprvu k nejvyšším příčkám opozice a nakonec i k vítězství ve volbách. Nebýt Unipetrolu, možná by nespadl o několik pater níž. Během stoupání na politický vrchol získal mnoho kontaktů, které mu pak dopomohly se vrátit, ačkoli to nebylo hned.
Když se v roce 2003 Miloš Zeman rozhodl bojovat o post prezidenta České republiky, tak neuspěl, jelikož ho nevolili ani všichni členové strany, kde působil 15 let. Přímá volba v roce 2013 pro něj však byla úspěšná. Známá tvář a možná i lehké alkoholové opojení, které je Čechům často sympatické, ho dostaly až na Hrad.
Soudem usvědčený lhář
Málo taktu ve světě, kde vládne diplomacie, Zemanovi nadělalo celkem dost nepřátel a odpůrců. Jeho známý výrok o Ferdinandu Peroutkovi ho ostatně proslavil až dost. Omluva státu za nevhodná slova vlastního prezidenta je jedině ostudou, které se mohou smát všichni kolem. Soudní tahanice, které vyústily v prohru Zemana a tedy ČR, byly rozhodně zbytečné. Navíc mít za prezidenta oficiálního lháře není dobrou vizitkou pro žádnou zemi.
Zeman rozhodně nepatří k těm, kteří se dovedou slušně a pokorně omluvit. 90. léta a následné bujaré roky na výsluní přeci jen jeho duši změnily. Miloš Zeman se proto vždy rád odklidil na svoji milovanou Vysočinu, kde vesele popíjel a nejspíš vzpomínal na roky, kdy mu nejen Praha ležela u nohou. Není divu, že pak vzbuzoval dojem, že na Hrad přijel vidlák, který tam nemá co dělat a neví, jak se chovat.
Prezidentovy proruské postoje
Další věc, která Zemana neslavně proslavila, je jeho nynější proruská propaganda. Vrbětické výbuchy a následné skartace dokumentů ostatně jen rozdmýchaly řeči o tom, že Miloš Zeman je ochoten Rusku pomoci za každých okolností, i když na to mohou doplatit čeští občané. S Putinem byl vždy zadobře, anexi Krymu považoval za v podstatě logické vyústění toho, že byl podle něj nesmyslně darován Ukrajině. Stále však počítal s tím, že ke vpádu na samotnou Ukrajinu nikdy nedojde. Putin ho v té chvíli údajně velmi zklamal, nicméně Zeman bude vždy spojován s kladnými vztahy s Ruskem.
Odkaz třetího prezidenta samostatné České republiky tedy není nijak dobrý. Není tajemstvím, že po jeho odchodu z Pražského hradu se přišlo na spoustu nesrovnalostí ohledně majetku a dalších věcí spojených s mandátem prezidenta. Poslední roky v této roli byl Miloš Zeman opravdu jen figurkou, za jejíž nitky tahali Ovčáček s Mynářem.
Zdroje
1) Miloš Zeman na Wikipedii
2) Zdravotní stav a politické milníky
3) Zeman prohrál soud
4) V hospodaření Hradu byly chyby
