Článek
Český kníže Jaromír pocházel ze slavného rodu Přemyslovců. Narodil se v sedmdesátých letech 10. století, zřejmě v roce 975, a to coby potomek českého knížete Boleslava II. Pobožného a patrně jeho druhé manželky Emy.
Na svět přišel jakožto starší bratr slavnějšího knížete Oldřicha, z historického hlediska je pak důležitý ještě druhý, nejstarší bratr Boleslav III., řečený Ryšavý. Toho si Boleslav II. pořídil v předchozím manželství s anglickou princeznou Adiveou a vedle něj měl z tohoto vztahu i syna Václava, který ale zemřel již v dětském věku.
Pro osud nebohého Jaromíra i českou historii jsou pak nejdůležitější právě bratři Oldřich a Boleslav III. Na českém trůně se kníže Jaromír ocitl celkem třikrát, a to v letech 1003, 1004–1012 a 1033–1034. Už to napovídá, že jeho osud se neubíral zrovna přímočarými cestami. Jeho šlechtičtí příbuzní se ho poměrně vytrvale pokoušeli zbavit.
Započal s tím už zmíněný bratr Boleslav III. Ten si nepopiratelně podle historiků dělal nároky na knížecí stolec, na nějž skutečně právoplatně usedl v roce 999 coby nejstarší potomek. Nedařilo se mu nicméně zplodit vlastní děti a zajistit si tak nástupce.
A soky, byť rodné krve, rozhodně potřebovat nemohl. Celou prekérní dědickou situaci vyřešil panovník svérázně a svého bratra nechal vykastrovat. S tím druhým se chystal naložit podle historiků podobně, nicméně to nemělo smysl, Oldřich již potomka měl. Nicméně unikl podle nich udušení v lázni.
Jaromírova cesta na český trůn byla komplikovaná
Jaromír na toto konto prchl s matkou a bratrem Oldřichem do Bavorska. Zde se jich ujímá vévoda Jindřich II., spojenec Boleslava II. Poprvé byl tedy Jaromír na knížecí stolec dosazen roku 1003 díky vojenské pomoci právě Jindřicha II. Stalo se tak po smrti Vladivoje, kterému na český trůn dopomohl polský kníže Boleslav Chrabrý.
Zde ale příliš dlouho nevydrží a prchá před spojenými silami svého bratra Boleslava III. a polského knížete Boleslava Chrabrého. Právě Polsko se totiž vedle Svaté říše římské poměrně zásadně zajímalo o osud Česka.
Polskému panovníkovi nakonec nicméně byla značným trnem v oku prudká povaha knížete Boleslava III. Byl tedy „jat a zbaven zraku“, jak uvádí kronikář Kosmas. Následně skončil ve vězení, kde strávil tři desítky let až do své smrti. Historie zkrátka nejedná v rukavičkách ani s těmi nejmocnějšími.
Na podzim roku 1004 se tedy Jaromír ujímá trůnu podruhé. Z Čech byli, opět s podporou Jindřicha II., toho času však již římskoněmeckého krále, vypuzeni Poláci. Jaromír s královou podporou pak vydržel vládnout až do roku 1012. Traduje se ale, že příliš schopným panovníkem nebyl a svého ochránce Jindřicha II. poslouchal na slovo.
Ostatně vláda v zemi mu skutečně dlouho nevydržela. Na jaře téhož roku se o svá práva z hlediska trůnu hlásí nejmladší bratr Oldřich, kterému k tomu významně dopomáhá polský kníže Boleslav Chrabrý. Jindřich II. také poněkud obrací a Oldřicha podporuje. V zemi jednoznačně bylo potřeba rozhodnějšího panovníka. Jaromír se dává na útěk nejprve k Polákům a poté do Říše, kde ho nechal Jindřich II. na dlouhých více než 20 let vsadit do vězení.
Ani závěr života neměl kníže Jaromír klidný
Oldřich se tak mohl titulovat knížetem až do zmíněného roku 1033. Bratra se ale nezbavil. Další panování mu totiž zarazil následující císař Svaté říše římské národa německého Konrád II., který na trůn opět vsadil Jaromíra. Ten tak pomyslně sahal na trůn už potřetí.
Plány na to, že oba bratři by se snad mohli ještě o vládu podělit, se tak ukázaly jako poměrně naivní. Oldřich se sice dostal z vězení a byl mu oficiálně navrácen knížecí titul, trůn ale pustit rozhodně nemínil. Měl se o něj sice podělit s Jaromírem a svým synem Břetislavem, ale vyřešil situaci tak, jak je v tomto příběhu vlastně obvyklé: Bratra nechal oslepit.
Zemřel ale, jak se uvádí, při hodokvasu. Jaromír měl prakticky volnou cestu na trůn znovu. Ten se pak po smrti bratra raději nároku na trůn zřekl ve prospěch synovce, což ostatně bylo logické. Svého následovníka neměl a Břetislav vládnout mohl. Příliš mu to ale nepomohlo. Spletitý životní příběh knížete Jaromíra se uzavírá rokem 1035, kdy byl úkladně zavražděn.
A jako by celý jeho život předznamenal i podivnou smrt. K té došlo v listopadu na latríně, kdy byl probodnut oštěpem v okamžiku, kdy právě vykonával potřebu z nejnutnějších. Zřejmě se o to zasadil rod Vršovců, s nímž měli Přemyslovci vytrvalé spory.
Kronikář Kosmas na toto téma uvádí konkrétně, že v okamžiku, kdy Jaromír vládu předal Břetislavovi, neuvedl právě Vršovce mezi těmi, jichž by se novopečený kníže měl držet. Ostatně i Jaromír měl s tímto rodem, co do činění. Krátce po svém uvedení na trůn v roce 1003 byl Vršovci zajat ve Velízi na Berounsku a krutě trýzněn. Z ohavného zacházení se následně vzpamatovával na Vyšehradě. Právě bizarní vražda pak učinila pomyslnou poslední tečku za nesmiřitelnou bitvou o český trůn.
Zdroje
1) Oslepený, vykastrovaný a zavražděný
2) Kníže Jaromír - vražda
3) Kníže Jaromír
