Článek
Korupce je spojena s lidstvem prakticky od počátku jeho historie, kdy lidé začali formovat společenství. Za někdejšího režimu nabývala tato problematika však ještě mohutnějších rozměrů. Projekt Paměť národa na toto konto trefně poznamenává, že úplatky promazávaly notně zaseklé soukolí socialismu.
Některá povolání, jako například horníci, byla v těch dobách privilegovaná více než jiná. Specifickou skupinu tvořili také ti, kdo měli přístup k podpultovému zboží, například zelináři nebo řezníci. A ti takové nadstandardní možnosti často využívali k vlastnímu obohacování. Běžným jevem byly úplatky třeba za přednostní prodej lepšího druhu zboží, mimo jiné i lepšího masa.
Experti tento jev označují jako tzv. malou korupci. Vychází z přirozené lidské motivace získat to nejlepší, ať už přímo pro sebe nebo pro své blízké. Stejně jako velká korupce, která má vliv na formování politických rozhodnutí, práv a pravidel, motivuje tedy takové jednání především zisk. Toto chování může být i relativně běžným a akceptovatelným a přirozenou součástí kultury.
A za někdejšího režimu tomu skutečně nebylo jinak. V 70. a 80. letech se staly úplatky běžnou součástí všedního dne prakticky každého občana. Výsledkem socialistického hospodaření byl totiž chronický nedostatek některého zboží a služeb. Bez úplatků tak nebyla šance sehnat třeba dobrého automechanika.
Úplatek zajistil podpultové zboží i lepší zdravotní péči
Bylo zkrátka poměrně běžným jevem, že koupě například televizoru nebo jiného úzkoprofilového zboží, jako byly pračky, mrazničky, jízdní kola, šicí stroje, sportovní potřeby, ale především i zboží denní potřeby, tedy masa, ovoce či hygienických potřeb, obnášela také jisté „postrčení“ prodavače, aby se šel podívat do skladu, povzbuzen úplatkem, zda se tam zákazníkem žádaný artikl ještě nenajde.
Ve sféře zdravotnictví se podobný přístup udržel v zásadě doposud: Zejména starší generaci přijde jednoduše normální nosit lékařům ony pověstné švestičky ze zahrádky jako pozornost. Jak pamětníci vzpomínají, rozhodně nešlo v tehdejší době jen o poměrně nevinné bonboniéry. V kapsách bílých plášťů končila nezřídka i hotovost.
Mnozí se tím snažili si pojistit lepší zacházení, kvalitnějšího lékaře nebo jen dřívější termín speciálního vyšetření. Přestože úplatky tvořily nedílnou součást této sféry, mýtus bezplatného zdravotnictví za socialismu však v názorech řady lidí přežívá dál. V 80. letech navíc také tento sektor prožíval velkou krizi a ukázalo se, že jeho financování není udržitelné.
A jak podotýkají samotní pamětníci z řad lékařů: Dostupná péče navíc rozhodně nebyla pro každého. Privilegovanou vrstvu tvořila hlavně nomenklatura a funkcionáři. Právě ti se na rozdíl od běžného občana dostali k mnohem hůře dostupným lékům a přístrojům a pro ně byly vyhrazeny ty nejlepší služby a postupy. Nejmocnějším „kouzlem“ tak byla stranická knížka. Tehdejší „rudá šlechta“ disponovala vlastními nemocnicemi i prodejnami a doslova kvetla vzájemná družba mezi stranickými kádry a šedou ekonomikou překupníků a veksláků.
Ostatně je zapotřebí si uvědomit, že zdarma v tu dobu nebylo téměř nic, byť se tak řada věcí snažila vypadat. Podobně jako zdravotnictví na tom byly i jiné sféry, stát prakticky dotoval určitou formu životní úrovně. Obyvatelstvo se tím mělo udržovat v režimu jakéhosi apolitického útlumu.
Úplatky se za komunismu staly důsledkem nefunkčního systému
Jinými slovy: Nemělo příliš protestovat vůči tomu, že se ocitlo neprodyšně uzamčeno „za dráty“. A že některé jedince by to nemuselo vyloženě trápit, jelikož stejně nemají potřebu cestovat, dění kolem nich je nezajímá a jakýsi základ pro přežití jim stačí? Zásadní chybu měl podobný systém v tom, že při nejlepší vůli nebyl udržitelný. Peníze vydané na toto elementární zajištění zkrátka chyběly jinde a hospodářství se tak zvolna hroutilo.
V souvislosti se zdravotnictvím je potřeba zmínit ještě další sféru, o níž se v současné době hojně hovoří. Bydlení vnímáme jako jakousi základní jistotu a nelze se tedy divit, že společně se zdravím jde o důležitou hodnotu, která je intenzivně akcentována. A zidealizovanou optikou tak hledíme i na socialistické bydlení, které však taktéž nebylo tak levné a dostupné, jak si mnozí chtějí pamatovat.
Pořadníky totiž existovaly i na přidělování bytů. Tehdejší byty byly převážně státní, družstevní nebo podnikové a jejich ceny byly alespoň oficiálně nízké. Kapitalista-vykořisťovatel, který vydělává na tomto sektoru totiž pochopitelně socialistické rétorice nikterak neodpovídal.
Zmíněné pořadníky a rozdělovníky disponovaly bodovacím systémem a měly být zárukou spravedlivého přidělování bytů. Realita tomu ale příliš neodpovídala. Předstihnout méně vynalézavé zájemce se opět dalo úplatkem příslušnému úředníkovi bytového hospodářství nebo rozhodujícím členům bytové komise.
Proklamované rovnostářství tak paradoxně napomohlo k ještě intenzivnějšímu rozbujení korupčního prostředí. Navíc vedla v praxi k absurdní nerovnosti: Třeba zmíněný lékař sice mohl brát úplatky, ale ve výsledku pochopitelně nemohl fungovat v rámci šedé ekonomiky. Instalatér tak sice měl oficiálně zakázáno podnikat, ve volném čase ale na takzvané melouchy chodila celá řada řemeslníků, jejichž životní úroveň pak byla nesrovnatelně vyšší.
Zdroje
https://magazin.pametnaroda.cz/serialy/zivot-za-totace/uplatky-za-byt-za-operaci-za-razitko-podmazavaly-zasekle-soukoli-socialismu
Bárta, Milan (2013). Peněžní reforma 1953 ve zprávách ministerstva národní bezpečnosti. Paměť a dějiny 7 (3), s. 58–64.
Cviklová, Lucie (2008). Politické a společenské postavení bývalých československých nomenklaturních elit v období tzv. normalizace. Okolnosti jejich rozkladu a vybrané aspekty jejich adaptace (Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky).
Fassmann, Martin (2002). Stínová ekonomika I, příčiny, důsledky, měření (Praha: Sondy). Fassmann, Martin (2003). Stínová ekonomika II (stínová ekonomika v České republice (Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky).
Frič, Pavol (1999). Korupční klima v ČR. In: Frič, Pavol a kol., Korupce na český způsob (Praha: G plus G), s. 73–115.
Frič, Pavol – Kabele, Jiří (1999). Korupce jako sociální fenomén. In: Frič, Pavol a kol., Korupce na český způsob (Praha: G plus G), s. 9–47.
Hájek, Martin – Kabele, Jiří (2008). Jak vládli? Průvodce hierarchiemi reálného socialismu (Brno: Doplněk).
Hilgers, Tina (2011). Clientelism and conceptual stretching: differentiating among concepts and among analytical levels. Theory and Society 40 (5), s. 567–588.
Holmes, Leslie (2003). Political Corruption in Central and Eastern Europe. In: Bull, Martin J. – Newell, James L. eds. , Corruption in Contemporary Politics. (New York: Palgrave Macmillan), s. 193–206.
Chmelík, Jan – Tomica, Zdeněk (2011). Korupce a úplatkářství. Charakteristika, způsoby páchání, právní aspekty, postupy při vyšetřování (Praha: Linde)
