Článek
Jako první republika se označuje období od počátku nově vzniklého státu v roce 1918 až do roku 1938. Pomyslnou zlatou éru ukončila Mnichovská dohoda a postoupení převážně německojazyčného pohraničí nacistickému Německu a převážně maďarsky mluvícího území Maďarsku.
Tehdejší móda zahrnovala módní oděvy, obuv, pokrývky hlavy, kosmetiku, šperky a galanterii. Šlo ale o mnohem více než to, co měly především ženy na sobě. Do „nové“ republiky totiž měla tehdejší žena vstoupit jako moderní, sportovní a samostatná. Inspirovaná francouzským šarmem i anglickou jednoduchostí.
Přirozeně se prolnulo to, jak ženy chodily oblečené, s tím, jak smýšlely. Objevily se některé první známky emancipace, kdy ženy už chodily samy bez doprovodu muže nebo také kouřily na veřejnosti. Například volební právo se do československé ústavy dostalo již v roce 1920, čímž se nově vzniklá republika zařadila k nejpokrokovějším zemím.
Válka současně znamenala, že peněz úplně nebylo nazbyt. Na tom, jak člověk vypadal, však záleželo i v těchto těžších časech. Podstatná výhoda tak tkvěla v tom, co se moderně nazývá „udržitelnost“. Oblečení jednoduše mělo vydržet, a to po celý život.
Pro úplnost k dobovému kontextu však dodejme, že obě výše uvedené tendence spolu úzce souvisely. Nedostatek si jednoduše vynutil výdělečně činnou ženu. A lze tak říci, že ženská emancipace je tak spíše jakýmsi „produktem“ tehdejší nouze a válka k ženské emancipaci nemalou měrou přispěla.
Jaké prvky charakterizovaly dámskou prvorepublikovou módu
Z módy tak v první řadě nemizí šarm, elegance a ženskost. Je ale patrné určité uvolnění, dámy odkládají svazující korzety a dlouhé sukně. Místo korzetů se nosí nohavičkové kombiné, elastický podvazkový pás a podprsenka. Do této kategorie lze zařadit i plavky, které sice s úspornými bikinami v dnešním pojetí ještě mnoho společného neměly, kůži už ale odhalovaly.
Typickým prvkem se staly rovné chlapecké siluety. To se promítalo například do šatů, které neměly zvýrazněná prsa a pas. Ženská móda 20. let rozhodně vykazovala některé androgynní prvky. Charakteristické šaty byly na ramínka nebo s volánky. Doplnila je drobná kabelka do ruky a perlový náhrdelník. U šatů pro večerní nošení jsou zřetelnější zdobné prvky jako třásně, flitry a perličky. V oblibě byly kalhotové sukně.
Jako doplněk se oblékaly i dámské vestičky. Především ve 30. letech dámy ve svém šatníku měly i límečky nebo stuhy k šatům. Šlo o dovednou snahu těmito doplňky ozvláštnit i šaty, které nové již nebyly, ale měly tak vypadat. Za běžný doplněk platily i klobouky. Ve 20. letech převažoval klobouk, který obepínal celou hlavu tzv. cloché a zvýraznil její kulatý tvar. Na konci této dekády se uplatnil plochý klasický klobouk, který byl pohodlnější a akcentoval volnost, potřebu pohybu a sportovní styl života.
Sukně se hlavně ve 20. letech zkracují po kolena a charakterizuje je volnější střih. Ovšem ne na dlouho, 30. léta přinášejí opačný trend prodlužujících se sukní a šatů, které se od pasu postupně rozšiřovaly. Toto období bylo oslavou ženskosti.
Elegantní celebrity „šily u Podolské“
Ubývá také přírodních materiálů, cestu do světa si razí látky syntetické. Objevují se materiály jako voál, krepdešín, šifon, šantung, flanel, na halenky pravé hedvábí nebo popelín, na spodní prádlo trikotýn, na podprsenky a podvazkové pasy hedvábný atlas.
Z obutí byste na nohou tehdejších dam mohli typicky najít především páskové taneční sandálky na nižším podpatku. V dámském botníku byste ale v zásadě viděli podobné modely jako v současnosti. Chybět rozhodně nesměly lodičky, a to v provedení na nízkém širokém podpatku s kulatou špičkou, později s ozdobným šněrováním. Stejně tak nosily prvorepublikové ženy polobotky nebo jednoduché sportovní plátěnky.
Pravděpodobně nejvýraznějším fenoménem té doby se stalo jméno Hany Podolské. Šlo o majitelku vyhlášeného módního salónu. Oblékala tehdejší hvězdy první velikosti Adinu Mandlovou, s níž se také přátelila, a Lídu Baarovou. I díky Podolské se symbolem elegance stala první dáma Hana Benešová, později nepříliš úspěšně napodobovaná svou následovnicí Martou Gottwaldovou.
Návrhářka Božena Rothmayerová Horneková, jež byla dalším významným jménem té doby, představila i dámský šatník založený čistě na kalhotách. Tímto odvážným počinem ovšem přece jen předběhla svou dobu, která na takovou změnu nebyla připravena. Kalhoty se začaly objevovat více až ve 30. letech. Vzorem v tomto směru běžným ženám byly herečky a zpěvačky.
Jak se oblékali prvorepublikoví elegáni
Specifické změny se však nepromítají jen do dámské módy, ale i do té pánské. Ačkoli tradičně si dámy mohly užít v tomto směru poněkud více rozmanitosti než jejich protějšky, určitý vývoj samozřejmě nemohl pánskou módu minout. Tehdejší době byl vlastní i důraz na estetiku. Součástí moderního životního stylu se stal sport vytvářející krásné tělo, k němuž krásné šaty tvořily ideální doplněk.
Ušití šatů na míru toto zaměření podtrhovalo a rozhodně platilo i pro pánské obleky. Ty totiž v tehdejších šatnících jednoznačně dominovaly. Solventnější muži jich vlastnili hned několik pro různé příležitosti. V prvních letech převládalo jednořadé sako se dvěma knoflíky a vysokým pasem. Nosila se vesta a lehce zúžené kalhoty. Charakteristickým prvkem se staly vycpávky, které měly evokovat náležitě mužný dojem.
Pánové na přelomu 20. a 30. let běžně oblékali košile se škrobenými límci, které se ke košili připínaly, stejně jako manžety, které se zapínaly manžetovými knoflíky. I mužům pak byly vlastní různé doplňky v podobě klobouků, rukavic, kravat nebo vestiček.
Nejčastěji si obouvali šněrovací nebo kotníčkové boty. Do společnosti se pak patřilo obout boty s prodlouženou ostrou špičkou. Na sport nebo práci čekaly plátěnky.
Zdroje
