Článek
Asi každý turista nebo cyklista se dostal do situace, kdy při svých cestách po vlastech českých narazil na krásnou hospůdku, kde si ale nemohl nic dát, protože u sebe neměl hotovost a platební karty jako by zde neexistovaly. Abychom byli fér, tak je třeba říct, že karty neberou ani některé provozovny ve městech. Jejich podíl je ale spíše marginální. Venkovské hospody jsou v tomto ohledu jinde. Stejně tak neplatí výše uvedené jen pro hospody, platí to i pro venkovské obchody. Přesto jsou ale hospody v tomto ohledu symbolem daného problému.
Na tento fenomén lze pohlížet ze dvou úhlů. Majitelé venkovských provozoven mají argumenty pro to, že v této praxi hodlají pokračovat. Argumenty jejich odpůrců jsou ale velmi pádné. Brát platební karty samozřejmě není žádná zákonná povinnost (byť i takové nápady už se objevily), problém ale tkví v něčem jiném. Pojďme se podívat na problém z obou stran.
Proč nechtějí obchodníci brát platební karty?
Ve chvíli, kdy jsou hostinští nebo obchodníci dotazováni na to, proč nechtějí zákazníkům umožnit platbu kartou, zmiňují většinou jeden hlavní důvod. Tím důvodem jsou poplatky, které za každou transakci musí odvést karetní společnosti. Pravda je, že poplatky bank se většinou pohybují kolem 1,3 až 1,8 procenta. Pokud provozovatel daného podniku platí poplatky vyšší, je to pravděpodobně nevýhodně uzavřenou smlouvou. Ale i poplatky okolo jednoho procenta se majitelům zdají příliš velké a podle nich překlápějí podnikání do červených čísel.
Argument, že podnikům, které karty přijímají, stoupnou tržby až o pětinu, na venkově příliš „neberou“. I to lze akceptovat, podnikatelské prostředí je zde prostě jiné. Teď už se ale dostáváme ke skutečnému jádru problému. Neochota přijímat platební karty je totiž jen vnějším projevem většího problému. Pro řadu obchodníků je to totiž cesta, jak se vyhnout daním. A tady už jsme někde jinde než u svobodné volby podnikatele, jestli bude akceptovat karty či nikoliv. Tohle už ovlivňuje nás všechny.
Státe, nedívej se
Řada provozovatelů venkovských hospod a restaurací tvrdí (samozřejmě neveřejně), že vyhýbání se daním (zvláště poté, co se pivo vrátilo po covidu do běžné sazby DPH) je životní nutností, bez kterého by své podnikání zkrátka neudrželi. A většinou to bude asi i pravda. Etický rozměr celého problému je potom „přikryt“ argumentem, že šizení státu na daních je ospravedlnitelné, neboť udržuje v obci tradice a umožňuje jejím obyvatelům setkávání tak, jako „za starých časů“.
Stát samozřejmě nemůže tento argument akceptovat a většinová společnost by také neměla. Šedá ekonomika není nic, co by nám prospívalo. Není pochyb o tom, že když přijde vesnice o hospodu, pro určitou část lidí je to velká škoda, a i z hlediska tradic to není nic, nad čím bychom měli jásat. Současně ale musí pravidla platit pro každého.
Je také třeba si uvědomit, že v České republice je na množství obyvatel asi čtyřikrát více hospod než třeba ve Velké Británii. Pokud trh není schopen udržet takové množství fungujících hospod, je zkrátka na místě si připustit, že jich část zkrachuje. Opět sem patří poznámka o tom, že v mnoha jednotlivých případech to bude velká škoda a s hospodou se budou muset rozloučit i mnozí majitelé, kteří by pro svoji hospodu „dýchali“ a jsou skutečnými srdcaři. Řešení ale teoreticky existuje.
Jak udržet hospody?
Pokud je hlavním argumentem proti přijímání karet (a nedejbože pro šizení na daních) to, že v obci je třeba udržet společenský život, řešení se dá jistě najít. Nejeden obecní úřad přistoupil k tomu, že hospodu nechá provozovat ve svých prostorách za symbolický nájem či dokonce s podporou při placení energií. Takové úspory pro majitele už potom mnohonásobně převyšují to, kolik zaplatí na poplatcích za platby kartou a případně mohou dorovnávat i daňovou zátěž.
Jistě se jedná o řešení, které nelze aplikovat všude, pokud je ale celospolečenský zájem na udržení hospody v obci opravdu tak velký, pak je jistě dohoda mezi provozovatelem, obecním úřadem a občany možná. Staré dobré moudro praví, že „když se chce, tak to jde“.
Zdroje
1) Jen hotovost. Některé české hospody znovu odmítají brát platební karty
2) Karty nepřijímají, státu nedávají, sami málo mají
