Článek
Generace Y neboli mileniálové představuje mladé dospělé narozené v letech 1983 až 1995. Vliv na ně měla digitální sféra a ačkoli se nenarodili, s jistou nadsázkou řečeno, s mobilními telefony v ruce, přirozeně do svého života technologie adaptovali. Mimo to se jedná o vzdělané mladé lidi, kteří mají vysokoškolské tituly, jsou pro ně přirozenou součástí cizí jazyky, hovoří anglicky a svůj život prožili v demokratických poměrech.
Podle odborníků je pro tuto generaci mladých typická zodpovědnost za sociální jistoty, důraz kladou i na osobní uplatnění, zároveň i intenzivně akcentují svůj osobní život.
Mileniálové jsou dětmi tzv. baby boomers. Tento pojem označuje příslušníka generace narozené mezi koncem druhé světové války a polovinou 60. let. Na rozdíl od zástupců této věkové skupiny netouží dnešní mladí prožít život v jediném zaměstnání. Důležité pro ně je, aby je jejich práce bavila. Rozhodně navíc nechtějí být za „úderníky“, kteří pracovnímu nasazení obětují vše. O povýšení nestojí. Nebojí se říci si o vyšší mzdy nebo prosazovat flexibilní úvazky a možnost pracovat například při mateřské dovolené.
Společnou řeč velmi dobře nacházejí mileniálové i s dětmi nového tisíciletí – generací Z. Ta už se do světa protkaného pavučinou internetu narodila. Na svět přicházeli zástupci této generace od poloviny 90. let do roku 2010. Právě lidé narození mezi roky 1997 a 2012 jsou dle stávajících statistik nejpočetnější generací na světě.
Mileniálové i generace Z žijí ve světě technologií
I je doba, v níž vyrůstali, specifickým způsobem zformovala. Vize svých předchůdců dotahují ještě dál. Jsou odvážní a potřebují si zachovat svobodu a flexibilitu. Sami otevřeně deklarují, že jejich život nemá být jen o práci a starání se o rodinu. Od mileniálů je ostatně nedělí žádný výrazný historický zlom a obě generace se tak prolínají. Společně tak mohou podle odborníků doslova změnit svět.
Konkrétně mileniálům se už připisuje zásluha za zavedení výše naznačené myšlenky rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Platí ale také to, že se více hledají a potřebují na to prostor. Nejsou ale tak bezstarostní, jak by se dalo očekávat. Jsou si vědomi toho, že na ně štěstí nečeká úplně zadarmo. A že je potřeba se začít snažit. Mileniálové tak už třeba dobře pochopili, že státní důchod jim k zajištění stačit nebude. A svědomitě si tak spoří.
Sebe samotné vidí dnešní mladí lidé jako více otevřené, globálně propojené, ale také citlivější. Cítí se také být kritičtější k fungování světa a jeho systémů. Určitou vyšší míru citlivosti a vnitřní zodpovědnosti jim v porovnání s jejich rodiči připisují i odborníci.
Dnešní mladí jsou zodpovědní a chtějí měnit svět
Dnešní mladá generace tak nezůstává lhostejná k otázkám, jako je třeba globální oteplování. Aktivně se zajímají nejen o problémy světové, ale také o ty, které trápí místo, kde přímo žijí. Dokládají to i protestní akce hnutí Poslední generace za tzv. „třicítku“, tedy požadující plošné zavedení rychlostního limitu 30 km/h v ulicích hlavního města.
To generace jejich rodičů se k podobným nápadům staví v lepším případě se shovívavým nadhledem k mladistvé pošetilosti. V horším případě s ustrnulou rezignací. Která se ostatně projevuje ve všech aspektech života. „Boomeři“ si se současným světem jednoduše příliš nevědí rady a pozvolna jim tak ve světě TikToku a Instagramu „ujíždí vlak“.
Samotní mladí jsou také zhusta přesvědčeni, že jejich životy (a planeta jako taková) jsou nyní vážně ohroženy nezodpovědným a rozmařilým chováním právě jejich předchůdců, jimž zkrátka blaho planety na srdci příliš neleželo. A nejen planety, jak ostatně v tuzemsku dokládá například populistické chování někdejšího premiéra, dnes opozičního politika Andreje Babiše.
Právě ten se uchýlil k dluhovému financování země. Nepříjemným „dědictvím“ jeho vlády se stal deficit ve výši závratných 420 miliard a rekordní státní dluh. A jak se navíc podařilo dokázat ekonomům, pandemie onemocnění covid-19 tím v plné míře vinna není. Tuto zátěž následně na svá bedra přejala vláda premiéra Fialy.
Mladá generace se nebojí být aktivní
Přesto ovšem řada lidí před těmito skutečnostmi stále zavírá oči. Generace dnešních rodičů a prarodičů tak stále navzdory potřebě mladší poučovat v plné míře nepochopila úsloví, že bez práce zkrátka nejsou koláče. A věří tak politikům, kteří se snaží jejich hlasy koupit právě skrze lacině rozdávané „koláče“.
Především senioři ochotně slyší u voleb na snadno splnitelné sliby. K pomyslnému štěstí jim stačí zvýšení penzí a snaha udržet svět v podobě, v jaké ho znávali. Už v tuzemských prezidentských volbách se však v plné míře podle Erika Taberyho, šéfredaktora týdeníku Respekt, projevilo, že mladí lidé už mají zkrátka dost.
K volbám tak nejen přišli, jakkoli stabilní voličskou základnu v dřívějších dobách tvořily vyšší věkové kategorie, jak potvrzuje i český politolog Michal Pink, ale projevili i svůj názor. A Andrej Babiš tak v prezidentské kampani po zásluze neuspěl.
Současné generace mladých dospělých nejsou lhostejné vůči tomu, co se kolem nich děje a neváhají se ve společenských otázkách angažovat. Navíc jsou samostatní, nespoléhají se na stát a umí se postarat i o sebe. Krom toho si plní sny: Založit ve dvaceti vlastní firmu? Proč ne. Před očima nám zkrátka dorůstá generace, která už se nespokojí s gaučem a pivem v akci.
Zdroj
1) Když se naštvou mladí
2) Mladé voliče je těžké zaujmout
3) Státní rozpočet skončil rekordním shodkem
